Italský pianista a skladatel Ludovico Einaudi už nahrál pěknou řádku alb. Jeho rukopis je opravdu jedinečný a definují jej především rozvlněné klavírní melodie vznášející se před hudební krajinou, často stávající ze smyčcového doprovodu. Tak tomu ale nebylo vždycky. I když Ludovica ke klavíru přivedla už v raném dětství jeho matka, v polovině osmdesátých let laškoval i s taneční muzikou.

Mladý umělec ale zjistil, že tudy jeho cesta nepovede, a rozhodl se pro návrat k pianu. A dobře udělal! Dnes totiž platí za jednoho z nejtalentovanějších skladatelů a pianistů současnosti, jehož hudbu můžete slyšet i v několika filmech. A nebo si jeho tvůrčího ducha užijete na počinu "The Summer Portraits".

Zatímco my, obyčejní smrtelníci, doma schováváme alba plná fotografií, Ludovico se rozhodl složit rovnou celou desku. Lze ji vnímat jako příběh. Hudebník ve svých kompozicích vzpomíná na každoroční prázdniny v Bocca di Magra. Možná nejlepší na tom je, že nezůstalo jen u dojemných a bohatých melodií nahánějících husí kůži, řadu skladeb totiž doprovázejí i neméně emotivní videoklipy. Snímky k dílům jako "Rose Bay" nebo "Punta Bianca" patří ke znovuobjeveným pokladům, které natočil během dospívání sám Ludovico.

Intenzita a vášeň, klid a vyrovnanost, radost a smutek - takové emoce prožívá při brouzdání v dětských vzpomínkách snad každý. Slavný umělec tyto pocity rovnou zhudebnil. Některé z dojemných kompozicí, například "In Memory of a Dream" či "Maria Callas", mnohé duše rozpláčou.

"The Summer Portraits" není jen tak obyčejnou deskou. Jde o překrásnou kolekci nepřeberného množství vzpomínek, které rozněžní i sebevětšího tvrďáka. Při poslechu vám přímo před očima proběhne film zdánlivě zapomenutých dětských momentů. Ludovico Einaudi znovu dokazuje, jak ohromnou sílu má hudba.