Album "Galileo - Zlatá edice" se v podstatě skládá ze dvou částí. Prvních šestnáct skladeb je naprosto totožných s původní edicí, tj. stejné verze, stejní zpěváci atd. Na toto album jste mohli číst na musicserveru recenzi kolegy Baluška, s jehož pohledem se plně ztotožňuji. Tudíž nemá smysl opakovat již jednou napsané. Máte-li zájem, na jmenovanou recenzi se můžete podívat zde.

Druhou část "Zlaté edice" tvoří čtyři bonusy, na které se pojďme podívat důkladněji. První je "Nikdy to nevzdám (karaoke verze)". Vznikla jednoduchým způsobem, a sice vypuštěním zpěvu Janka Ledeckého. Žádný nástroj nehraje hlavní melodii (jak občas bývá v karaoke verzích zvykem), tudíž si můžete vyzkoušet, jak těžké nebo lehké by pro vás bylo tuto píseň opravdu nazpívat. Ku pomoci vám budou pouze sbory v refrénech. Zajímavý počin, nicméně skladba bez hlavní melodie logicky kus svého kouzla ztrácí.

Druhým bonusem jsou "Hvězdy v očích (radio edit)". Pěvecky je tento křehký duet Janka Ledeckého a Dashi shodný s albovou verzí, hudebně jsou k původní akustické kytaře, base a saxofonu velice vkusně přidány bicí, perkuse a smyčcový orchestr. Nic však dramaticky nemění vyznění či náladu písně.

Jako třetí bonus v pořadí je další (na CD tedy už čtvrtá) varianta pilotní skladby muzikálu Galileo "Nikdy to nevzdám", označena tentokrát jako "radio mix". Přiznám se, že jsem zcela neobjektivně touto skladbou uchvácen od chvíle, kdy jsem ji loni na podzim poprvé slyšel, a považuji ji za jednu z nejlepších písní, jakou kdy Janek Ledecký napsal. Tudíž mi ani čtvrté opakování nijak nevadí. Navíc tento bonus je jako jediný opravdu zajímavý, protože o hlavní pěvecký part se stejnou měrou dělí Janek Ledecký, Bohouš Josef, Petr Kolář a Petr Muk. Srovnání je to víc než zajímavé, protože každý z těchto pánů má svůj unikátní styl zpěvu. Rozdíly jsou díky stejné melodii a krátké ploše necelých čtyř minut jasně patrné. Nedá se říci, že by ten zpíval hůř než onen, každý dává melodii své vlastní emoce, svůj vlastní pocit, svoje vidění nálady písně. Mně osobně nejvíc sedí zpola ležérní, zpola naléhavá poloha Bohouše Josefa, nejméně pak plačtivá srdceryvnost Petra Muka - to jsou ale naprosto subjektivní pocity. Hudebně není na radio mixu nic jinak, než na verzi původní.

Čtvrtým a posledním bonusem je znovu skladba "Hvězdy v očích (ambient verze)". Ambient spočívá v tom, že jsou přidány klávesy, vynechaná akustická kytara, bubny znějí tajemně a občas se ozvou (také tajemné) ruchové zvuky. Na pěveckém partu se nemění nic. Na rozdíl od "Nikdy to nevzdám" je ovšem "Hvězd v očích" potřetí na jednom CD už trochu moc...

Pokud bychom se podívali na "Zlatou edici" jako celek, dostáváme na ní jakožto přidanou hodnotu oproti původní variantě alba čtyři bonusy, vytvořené však jen ze dvou písní. Z toho jen jeden bonus je opravdu zajímavý a přináší skutečně něco navíc. A pokud byste snad čekali nějaké zajímavosti v bookletu, například o divadelním představení samotném, nedočkáte se. Výsledek tedy na můj vkus až příliš zavání pokusem vytáhnout z lidí zas nějakou korunku navíc a pokud možno jim za ni nic moc nedat. Jen by mě zajímalo, zda je to počin vzniklý na popud a) vydavatelské firmy nebo b) Janka Ledeckého. Ale když si tak srovnávám v hlavě, co jsem o Ledeckém kdy slyšel, četl apod., tipnul bych, že a) bude správně.

P.S. Hodnocení se vztahuje pouze na bonusy, nikoli na základní album. U něj se i v hodnocení shoduji s názorem kolegy Baluška ve výše zminěné recenzi.