Je oklepanou frází díti, že doom-metalovou baštou jsou země moravské. Krom dnes suverénních Endless z východních končin pocházejí Silent Stream Of Godless Elegy, Sad Harmony či Hypnotic Scenery. Řady dnes již zaběhlých bardů by rád rozčeřil také septet Memoria, který vydal v srpnu druhou desku "The Timelesness" u brněnských Redblack Productions. Těžko ovšem říct, do jaké míry lze Memorii řadit mezi doom-metalové formace, neboť - jak je dobrým zvykem - moderní skupina musí čerpat vlivy z kdejakých hudebních žánrů, tudíž je její výsledný projev podstatně komplikovanější a spletitější. Pro skaličské rodáky budiž doomovou škatulkovací značkou hojné užití violy, záliba v lehce mystických atmosférách a přeci jen stylovější ženský vokál.

Jakmile se rozproudí molekuly vzduchu reproduktorovou hrou, rozpoznáte během úvodních desítek sekund jednu ze základních předností Memorie - výtečnou práci s riffovou agresivitou. Na úvodní písni "Dragonflie's Tales" je nejfantastičtější těch počátečních třicet sekund plných úderné, vyvážené kytarové řežby propojené s porcovanou rytmikou (a to je míněno v tom nejlepším slova smyslu). Na mysli mi okamžitě vytanuli Evanescence, jejichž hitovka "Bring Me To Life" není písni Memorie v některých místech nepodobná, Moravané ovšem neulpívají formálně na povrchu a tvrdost výrazu pro ně není jedinou směrnicí. To nejlépe dokazují skladby "Another Chance" a "Tender Caress" zdůrazňující více než jiné písně hru violy, připomínající tak vzdáleně skandinávskou Apocalypticu. "Grievelessly Yours" zase mění strukturu od stadiónového "rock-pochodu" v intimnější acidová zákoutí, následující "Eternal Flight" pro změnu zachovává rytmickou čistotu, nese se v typičtějších rovinách, proklatě ovšem do sebe komponuje syntezátorové zvuky.

To všechno by bylo příjemné, ale poněkud pusté, pokud by nad jednotlivinami nečněla výrazná melodie, jež podobna tmelu teprve vytvoří skutečnou píseň. A melodií je v hudbě Memorie dostatek, či spíše tak akorát. Stará se o ně zpěvačka Andrea Baslová, jejíž solidní anglický projev sice postrádá trochu té plasticity (až na pár výjimek, např. "Life Springing Wild"), celkově však doplňuje takřka ideálně bohatou instrumentální strukturu a činí ji jaksi rock'n'rollovější. Snad by do budoucna skupině neuškodilo, kdyby popřemýšlela o využíti zdvojených vokálů mužských i ženských, neboť taková "Sorrowling's Cry" si přímo říká o pěvecké rozšíření...

Je patrné, že mnoho výtek na stranu Memorie nesměřuje. Deska "The Timelessness" jich totiž ani mnoho nemá a ty, které lze najít, netřeba nikterak houfně rozpitvávat (jistá stereotypnost rytmického projevu, místy nevýrazný zpěv), protože vlastně nestojí v porovnání se zbytkem za řeč. Předchozí CD "Children Of The Doom" ani demo "Desire" jsem bohužel neměl možnost slyšet, abych mohl porovnat, do jaké míry se výraz Memorie za poslední cca čtyři roky posunul, nicméně "The Timelessness" je dosti zajímavým příslibem do budoucna. Pokud totiž budou chlapci a děvčata šikovní, nebudou se stydět, pošlape jim to pěkně na koncertech a vůbec se bude dařit, mohla by z nich vykvést natolik překvapivá okrasa české hudební scény, jakou se v posledních dvou letech stali třeba ostravští Endless.