Dozněly všechny velké hity. Vyprodané Forum Karlín je nadšené a v bouřlivých ovacích. David Koller zve znovu na pódium Lenku Dusilovou. "Zazpíváte si s námi?" ptá se, ale to ani nemusí, protože už v průběhu večera si potvrdil, že lidé tu naplno zvládnou odzpívat celé sloky i refrény. Kapela začne hrát Krylova "Anděla" a lidé začnou. První sloku, refrén, druhou... Koller s Dusilovou bez mikrofonů zpívají celou píseň dohromady s návštěvníky tohoto krásného koncertu, vlastně se teď už Lenka na pódium ani nemusela vracet. Ale zas by nepocítila tu sounáležitost a společnou energii, které tu dnes bylo plno.

Koncert byl v tu dobu už ve finále. Trval poctivé dvě hodiny a tohle už byl přídavek. Ale po "Andělovi" zazněly ještě dvě písničky a až to znamenalo absolutní konec.

David Koller před časem opustil domovskou Lucii, teď vydal dvojdesku se svými největšími hity napříč kapelami a v karlínském Fóru uspořádal koncert se svou kapelou. Tím andělským úvodem jsem se snažil naznačit, že celým večerem prostoupila čirá radost z ryzího muzikantství a souznění s publikem, které Kollerovi rozumí. Koncert postavil na loňském albu "LPXXIII" (zaznělo z něj sedm písní) a pak na hitech napříč jeho kariérou, včetně právě písní od Lucie (od té jsme slyšeli taky sedm skladeb).

Vzpomínám, jak jsem 5. května v roce 2000 byl na koncertu Lou Reeda v pražské Lucerně. Tenkrát jel šňůru k albu "Ecstasy" a v tom sálu, který vždy trpěl příšerným neklimatizovaným klimatem a mizerným zvukem, působilo Reedovo vystoupení jako zjevení. Tak čistý zvuk jsem na tom místě zažil poprvé. Shodou okolností jsem tenkrát na schodech potkal Davida Kollera a zeptal jsem se ho, jak se mu to líbilo. A oba jsme si chvíli nadšeně povídali právě o tom nadpozemském zvuku. Drze jsem se ho ptal, proč Lucie v Lucerně nikdy nezněla takhle čistě. Odpověděl, že vůbec nechápe, jak se tohle dělá.

Vím, že od té chvíle uběhlo skoro čtvrt století a technologie se posunuly, ale ve Foru jsem si na to vzpomněl. Koller kolem sebe umí postavit kapelu ze skvělých muzikantů. Ať už jde o Minárika, Kroupu nebo Pelanta, je radost vnímat jejich vzájemnou interakci. A když máte tu možnost krásně čistě slyšet všechno, co tam ti pánové hrají, je to radost dvojnásobná. Jejich muzikantství, sehranost i to, jak si hraní užívají, to všechno najednou čistě rozezní vaše kladívka a kovadlinky, nebo jak to v tom uchu funguje, a přináší to zážitku další dimenzi.

Příkladem může být song "My se vám ozveme“. Písničku odzpíval Koller u mikrofonu, ale na její samotný závěr se přesunul za svou bicí soupravu. Se synem Adamem jsou skvěle sehraní, Kollerovy bubny mají krásnou barvu zvuku, takže jde rozeznat, co kdo z nich hraje. Čirá radost.

Celý koncert byl sestavený velmi pestře, nejen repertoárem, ale i aranžemi. Koller střídal nástroje, chvíli pouze zpíval, jindy do rukou vzal španělku, pak zase elektrickou kytaru a samozřejmě odbíhal i za bicí. Kapela umí zahrát hutný tvrdý rock, jako třeba v její verzi "Šroubů do hlavy" nebo ve skladbě "Horkej den", nechyběly ale ani úplně jemné a niterné okamžiky. "Žádný city" Koller odzpíval pouze s doprovodem kláves a zbytek hudebníků se přidal jen na dohru písně, což přineslo velmi silný moment.

I světla vymysleli rafinovaně a čistě. Zvlášť esteticky a výtvarně působily baterie jakýchsi lustrů nebo disků, které byly rozmístěné jak nad pódiem, tak nad hledištěm. Byly zavěšené na pohyblivých lanech, a tak mohly měnit nejen barvu, ale i výšku, mohly viset pod různým úhlem a celé to vypadalo velmi působivě. Vypadalo to jak flotila mimozemských létajících talířů.

Podobně silně působila i výrazná podpora publika. Kollerovy písně zná nazpaměť, a tak společně odzpívalo všechno, co David chtěl. "Chci zas v tobě spát“, "Amerika“, "Černí andělé", ale třeba i poslední refrén v "Nic není nastálo" znělo i z hlediště, a to velmi dobře. Fungovalo také Kollerovo roztleskávání do poslední sloky v písničce "Gypsy Love". Dokonce jsme udrželi rytmus po celou sloku a spolu se zpěvem to zase parádně fungovalo.

David Koller je občansky docela dost aktivní a většinou se nebojí říct, co si o komunistech nebo ruských okupantech myslí. To mu často někteří zmatení podporovatelé jednoho či druhého nemohou odpustit a řada proruských trollů komentovala facebookovou událost tohoto koncertu hláškami typu "Zpívá dobře, ale neměl by mluvit do politiky," což ukazuje krásné nepochopení i Davidových písní. Ostatně hned první deska Lucie začíná slovy "Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně."

Během koncertu ale zpěvák své politické názory téměř neprezentoval. Nejsilněji zazněly asi před "Vězeňkyní", písničce o hrdinkách proti patriarchátu. Uvedl ji slovy: "Nevím, proč nebyla ratifikovaná ta istanbulská úmluva. Asi jsou tam ňáký kokoti v tom Senátu."

Během koncertu proběhl ale i křest "Best Of" desky, která se vůbec poprvé prodávala právě na něm, oficiálně vyšla až o den později. Album obsahuje sedmnáct nejdůležitějších písní z celé Kollerovy kariéry právě v aranžích, ve kterých tyto nové i staré písně skupina hraje naživo. Pokřtil ji Ben Cristovao, který ale zastal právě jen roli kmotra a s muzikanty bohužel nevystoupil. Ale to je snad jediná věc, která by se tomuto stopětatřicetiminutovému fantastickému koncertu dala vytknout.

David Koller s kapelou hrají ve skvělé formě. Jsou sehraní, funguje to mezi nimi a Kollerovi to výborně zpívá. Jde poznat, že mu hraní v této sestavě dělá radost. Pokud jste ve Foru nebyli, najděte si je někde jinde v rámci vánoční nebo jarní šňůry. Opravdu to stojí za to. A i kdyby náhodou Lucie s Viktorem Dykem nefungovala, což zatím nemůžeme vědět, tahle skupina ji dokonale nahradí.