Události 17. listopadu v roce 1989 zapříčinily i to, že ve stejný den o mnoho let později mohli v pražském SaSaZu zahrát Accept a Phil Campbell And The Bastard Sons. Klub hřměl tvrdými kytarami i metalovým zpěvem a fanoušci si obě formace užili do sytosti.
V neděli 17. listopadu, v den, kdy si připomínáme zlomový okamžik naší historie, se v pražském klubu SaSaZu odehrála oslava nejen svobody, ale především kytarové hudby. Zahrála zde legenda německého heavy metalu
Accept a s ní i
Phil Campbell And The Bastard Sons.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Večer odstartovala kapela Phila Campbella, která hned od začátku do lidí pustila spousty energie. Formace, složená z bývalého kytaristy
Motörhead, jeho tří synů a zpěváka Joelea Peterse, předvedla energický set a rozpálila publikum do nepředstavitelných výšin. Setlist zahrnoval nejen vlastní skladby skupiny, ale také několik coverů právě od Motörhead, včetně nezbytné vypalovačky "Aces of Spades". Skvělý začátek.
Když na pódium vstoupila německá heavymetalová legenda, klub se už doslova otřásal v základech. Accept klub proměnili v rozbouřené moře.
Wolf Hoffmann, jediný původní člen, svojí kytarovou virtuozitou a charismatem táhl kapelu kupředu. Jeho kytarová sóla, přestřelky a souboje byly naprosto dechberoucí. A zpěvák, sedmdesátiletý
Mark Tornillo, který se do skupiny přidal před téměř dvaceti lety, se ukázal jako důstojný nástupce Uda Dirkschneidera.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Nabitý setlist přinesl hity z celé kariéry formace, včetně skladeb z novinky "Humanoid". Při starších písních jako "Princess of the Down" a "Metal Heart" se zdálo, že samotné základy klubu mají namále. "Balls to the Wall" nebo "I'm a Rebel" vyvrcholily v erupci energie, radosti a naprosto elektrizující atmosféry. Zdálo, že SaSaZu jako starý
papiňák každou chvíli exploduje přetlakem. Parádní zvuk, úžasné nasazení kapely, skvělá světla. Co více dodat?
Koncert
Accept byl určitě nezapomenutelným zážitkem pro všechny přítomné. Celý večer přinesl nejen oslavu skvělé hudby, ale také svobody, která nám podobné události umožňuje zažívat. Važme si toho, že můžeme volně vyjadřovat svou lásku k muzice a navštěvovat koncerty našich oblíbených kapel. Před těmi pětatřiceti lety o tom (nejen) metaloví fanoušci mohli jen snít.