Jako předskokani se českému publiku představili velšští pop-punkoví Neck Deep, kteří od svého vzniku v roce 2012 nabírají více a více fanoušků. Kapela pochází z Wrexhamu ve Walesu a založili ji zpěvák Ben Barlow a (nyní už bývalý) hlavní kytarista Lloyd Roberts. Formace si rychle získala pozornost svými ranými nahrávkami, hlavně ípíčky "Rain in July" (2012) a "A History of Bad Decisions" (2013).

Debutové album "Wishful Thinking" vyšlo v lednu 2014 a znamenalo přechod z projektu na plnohodnotnou skupinu. Nahrávka připravila půdu pro její následný úspěch, vedla k samostatnému turné a rostoucí fanouškovské základně.

Nedávno se Neck Deep připojili k Sum 41 na jejich rozlučkovém turné, kde svými energickými vystoupeními oslovili fanoušky po celé Evropě. Šňůra pro kapelu představuje významný milník, který jí umožnil spojit se s širším publikem a sdílet pódium s jedním z jejích vzorů. Cesta formace od malé oblastní skupiny k mezinárodním pop-punkovým ikonám dokazuje její talent, tvrdou práci a neochvějnou podporu fanoušků. Čeští příznivci si ji naživo mohli poslechnout už na festivalu Rock for People, a to hned na třech ročnících - 2020, 2022 i 2024.

V neděli bohužel Neck Deep nepřál zvukař, proto jejich vystoupení neproběhlo zrovna uspokojivě. Frontmanovi mnohdy nešlo rozumět, a tak bylo obtížné rozpoznat, kterou z deseti skladeb během svého 45 minut dlouhého setu zrovna hrají. Skalní fanoušky to ale naštěstí nezastavilo v tom, aby si koncert užili naplno.

Ale teď už se pojďme věnovat kapele, která ovlivnila spoustu lidí převážně z generace Y, kapele, kvůli které jsme do O2 areny v neděli přišli, abychom jí vzdali hold a poděkovali za to, co pro nás znamenala, a snad i se slzou v oku jí dali naživo poslední sbohem.

Hodinky ukazovaly přesně 20:45, najednou se v O2 areně zhasla světla a rozduněl ji cover "T.N.T." od AC/DC, který fanoušci začali okamžitě zpívat. Kapela večer zahájila energickými hity jako "Motivation" či "The Hell Song", což okamžitě rozproudilo už tak nadšený dav. Frontman si několikrát udělal čas na propojení se s publikem, sdílel své osobní příběhy a vyjadřoval vděčnost za neochvějnou dlouholetou podporu příznivců.

Deryck také sdílel dojemný příběh o jen pár týdnů starém nalezení ztracené kytary, která má pro něj velkou sentimentální hodnotu. Tento nástroj, konkrétně 1968 Gibson Les Paul Standard Goldtop, hojně využíval kytarista Social Distortion Mike Ness na jejich albu z roku 1996 "White Light, White Heat, White Trash". Tato nahrávka měla na Whibleyho během jeho dospívání hluboký vliv a inspirovala mnoho akordových postupů a nápadů pro druhé album Sum 41 "Does This Look Infected?".

Whibley tuto ikonickou kytaru získal ve svých sedmnácti letech prostřednictvím producenta Michaela Beinhorna, který spolupracoval s legendárními umělci jako Soundgarden, Ozzy Osbourne či Aerosmith. Setkání s tímto nástrojem je pro něj obzvláště významné, protože symbolizuje jeho hudební cestu a vlivy, které formovaly jeho kariéru. Tento objev přišel v dojemné době, kdy Sum 41 na svém rozlučkovém turné končí svou kariéru, oslavují téměř tři desetiletí punk-rockových pecek a loučí se se svými fanoušky sérií elektrizujících vystoupení.

Mezi vrcholy večera patřilo silné provedení "Underclass Hero", které roztančilo celou arénu, a emocionální provedení skladby "Pieces", během níž hrál Whibley na piano. Setlist nabídl dokonalou směsici starých oblíbených hitů a novějších skladeb z posledního alba "Heaven x Hell" - "Landmines" a "Dopamine" -, což ukázalo vývoj kapely, zároveň při respektování jejích kořenů. Nelze opomenout píseň "Noots", kterou muzikanti do setlistu zařadili až při tomto závěrečném turné.

Celý koncert doprovázela ohnivá, světelná a laserová show, z nebe pršely konfety a balóny, které fanoušci doplnili o nafukovací člun, na kterém se několik odvážlivců pokusilo dostat na pódium za svými idoly. Avšak vždy se neúspěšně utopili v davu.

Na ploše se už při první skladbě vytvořily pity, které se stále zvětšovaly a Deryck dav pobízel, ať se toho "crazymotherfxckers" nebojí. Do toho si na fanoušky několikrát posvítil s tím, že chce vidět každého z nich. Koncert nebyl jen hudebním vystoupením, ale také srdečným rozloučením, kdy frontman děkoval příznivcům za jejich oddanost a vzpomínal na celou cestu kapely.

Večer skončil v tom nejlepším s explozivním přídavkem, který fanouškům zanechal na odkaz Sum 41 trvalé vzpomínky. V druhém přídavku zazněla tematicky skladba "So Long Goodbye", která se zdá být dokonalým rozloučením. Navzdory nedostatkům při ozvučení se skupina a její frontman s Českem důstojně rozloučili. A nezbývá než doufat, že si to stejně jako třeba Blink-182 za pár let rozmyslí.