Zdá se, že rockoví veteráni Pixies mají na vyhledávání talentovaných basistek opravdu čich. Po Kim Deal, která se vydala na sólovou dráhu, se k formaci přidala Paz Lenchantin. Tu ovšem letos v březnu nahradila Emma Richardson, která dříve působila v anglické skupině Band of Skulls. V těchto škatulatech figuroval společný přítel zpěváka Black Francise a Emmy - Tom Dalgety. Tento producent totiž Richardson nadhodil, že Pixies už možná brzy budou shánět novou posilu. A kdo by takovou příležitost odmítl?

Kromě toho, že hudebnice naskakovala do pořádně rozjetého vlaku, musela také změnit svůj styl hraní na basu. Doposud používala k vybrnkávání jen prsty, aby se ale přiblížila typickému zvuku kapely, popadla trsátko.

První společná deska "The Night the Zombies Came" servíruje směs starého zvuku souboru, ale také nových experimentů. Konzervativci by pochopitelně mohli namítat, že se už stejně nic nevyrovná oblíbeným albům z devadesátek, ale někdy si situace zkrátka žádá pohnout se z místa. A i když na začátku svého působení čtveřice (tehdy ještě s Kim) vydala dost nezapomenutelných songů, neznamená to přece, že by desátá studiovka nemohla přinést něco smysluplného.

Pixies vždy uměli rozpoznat, kdy přidat na intenzitě a kdy ji naopak ubrat. Jejich punkové písničky jsou stejně lákavé jako energické, zasněné skladby z jejich repertoáru se vyznačují tím, že toho často neodhalují příliš mnoho. A zdá se, že Emma a Black Francis v tomto smyslu našli společnou notu.

Spolupráce s novou baskytaristkou vyznívá naprosto přirozeně, vypadá to, že nebylo zapotřebí tlačit na pilu. Již v úvodní baladě "Primrose" zkoumající nejistotu mezi skutečností a iluzí zní kvartet, jako kdyby se vrátil na moment v čase. Přestože se lídr nechal slyšet, že se k úplným kořenům obracet nechce, do písně stejně vložil pořádný kus nostalgie.

A věrná typicky drzému zvuku Pixies zůstává i následující "You're So Impatient". Naopak "Chicken" si posluchače získává podmanivou baladickou přitažlivostí, jako tomu bylo u otevíráku. K nejlepším na celé nahrávce patří tato skladba i díky svým melancholickým a tak trochu morbidním metaforám.

Co zní jednoduše a zároveň tajemně? Co napsal Joey Santiago? Přece "Hypnotised", kde se Emminy vokály hravě vznášejí vedle falzetu Black Francise. Skoro to vypadá, že se kapela rozhodla šlápnout na pedály. Svižná záležitost je nejen "Johnn Good Man", ale i "Motoroller". Bohatě znějící "I Hear You Mary" pak předhání rozdováděná a velice povedená punková pecka "Oyster Beds".

"The Vegas Suite", jak už název napovídá, přináší velkolepé zakončení. Rozjíždí se jako další balada, ale místy překvapuje zrychlenými pasážemi a pohodovým storytellingem. I tentokrát se k frontmanovi připojuje éterický hlas nové basistky skvěle kontrastující s jeho výkřiky.

Pixies určitě natočili zdařilejší desku než pouze průměrnou, přesto jí něco chybí. Možná o krapet více vyšinutosti, která ke kapele vždy patřila. Tentokrát se zdá, že se muzikanti trochu zklidnili, přitom právě drzost a nečekané vřískání frontmana by mohly pomoci k ještě lepšímu posluchačskému zážitku.