Krátká a o číslo menší trička, nízko posazené džíny, falzety, líbivé popěvky postavené na "uuuuu", případně "uuuu-jéjéjé". S takovými zbraněmi se do narvaného a výjimečně dobře nazvučeného SaSaZu vydali v neděli večer příznačně pojmenování předskokani Almost Monday. Upozornili u toho na své nedávno vydané debutové album "Dive".

Příjemné, energické, ale přece jen trochu přeslazené a neoriginální popové představení ocenily pubertální slečny tvořící zhruba devadesát pět procent osazenstva radostným výskáním. To se ještě znásobilo ve chvíli, kdy frontman Dawson Daugherty zahlásil, že 8. března 2025 se s kapelou do Prahy podívají znovu - zahrají v Rock Café. Do obchodu se surfy v domovském San Diegu, kde začínal, už se tak pravděpodobně nevrátí.

Zajímavým fun factem budiž překvapivá informace od jejich předchůdců Your Favourite Colour, kteří si před klubem zrovna balili fidlátka. Jeden ze členů se totiž nechal slyšet, že pražský koncert málem na poslední chvíli zrušili.

The Driver Era odstartovali s patnáctiminutovým zpožděním, tedy ve 21:45, což není dvakrát příznivá zpráva, když se bavíme o neděli večer, nicméně jásot davu dával na srozuměnou, že pondělí se ve škole a práci už nějak doklepe. Tato parta vznikla na základě pohrobků boybandu R5, jehož jediný hit "Need You Tonight" připomněla skupina i v Praze. V jejím čele stojí bratři Rocky a Ross Lynchovi známí ze seriálů "Austin & Ally" či "Sabrinina děsivá dobrodružství", proto ta obří popularita mezi ječícími děvčaty.

Už loňský koncert na Mad Cool Festivalu v Madridu ale ukázal, že pod novou značkou The Driver Era může šestičlenná formace oslovit takřka jakékoliv publikum, kterému nesmrdí popové refrény s nádechem indie rocku. "Před třemi lety jsme přímo do SaSaZu přišli po koncertě pařit a tančili na balkónu, nyní zde hrajeme," potěšil se blonďatý a hruď ukazující zpěvák Ross Lynch v úvodu vystoupení. Narvaný pražský klub je ale přece jen něco jiného než prosluněná premiéra na španělském monstrfestivalu, kam pánové dorazili i se svými drahými polovičkami, tentokrát se tedy žádné taneční číslo ze zámořské verze StarDance nekonalo.

Nezměnila se však jedna věc. Připravené fanynky. Jásot se prostorem rozléhal po prvních tónech libovolné písně, slečny také zpívaly se svými hrdiny každé slovo a v souhrnu vytvářely velice srdečnou atmosféru. Také z ruky nedaly telefony, z libovolného místa jste toho tedy mnoho neviděli. Natáčelo se nonstop. Všechno. Dokonce i nepříliš vydařené medley v čele se "Say My Name" od Destiny's Child, což v období, kdy se řeší kauzy Diddyho, asi vůči obětem jeho vlivu nebude nejcitlivější. Kamerám zahřátých mobilů neuniklo dokonce ani čekání na přídavek.

Vrcholem se pro řadu účastnic stala chvíle, kdy Ross Lynch svou už tak rozepnutou červenobílou mikinu zcela odhodil a koncert dozpíval nahoře bez. Případně s růžovým kovbojským kloboukem, který mu na scéně přistál. Z hudebního hlediska se nejzajímavější volbou stala pohodová skladba "Malibu", v níž došlo jak na sólo na perkuse, tak na vnoření úryvku hitu Carlose Santany. Kolik lidí v klubu si asi něčeho takového všimlo?

Vyzdvihnutí si ještě zaslouží chytlavý kousek "Preacher Man" zjevující se před přídavkem, v němž se frontman při "On My Own" doprovázel na elektrickou kytaru, zbytek sestavy ale zůstal v zákulisí. Po třiadvacáté hodině se formace rozloučila a zanechala po sobě sice spokojené publikum, zároveň se však sluší připomenout, že před rokem v Madridu se jednalo o uvolněnější a díky vloženému tanci i originálnější zkušenost. Pražský koncert byl sice fajn, nicméně potvrdil, že nenáročná, prosluněná muzika patří pod otevřené nebe.