Odkaz na (art)rockové Pink Floyd s jejich stejnojmennou deskou v upoutávce není samoúčelný. Pink Floyd znamenali ve své době mnoho pro hledače jiných postupů v "klasickém" rocku, pro jedny v "pozitivní" rovině z hlediska koncepčnosti alb a jejich přesahu, pro jiné i v "negativní" rovině z hlediska přeumělkovanosti, což byl jeden z důsledků vzniku punku a podobných hudebně jednoduchých záležitostí.

Obdobně znamenali Front 242 hodně pro elektronickou scénu v 80. letech, i když dnes mnozí mladí ani netuší, že existovali. Proto je dobré si trochu připomenout historii. Byli jedni z prvních (ano, Kraftwerk byli samozřejmě dřív a ovlivnili je), kteří začali k původně naivnímu a jemnému synthipopu ala Depeche Mode (ano, i oni tak začínali) přidávat více a více agresivních zvuků a strojových rytmů, takže není divu, že se kromě stylu EBM (electronic body music) mluvilo také o industriálu (industriálním rocku). Na rozdíl od avantgardnějších kolegů jako byli třeba Einstürzende Neubauten, kteří používali opravdové průmyslové objekty a věci, však Front 242 používali "normální" syntezátory a různé kovové, elektronické zvuky a ruchy samplovali. Zpočátku šlo ve skladbách spíše o přehlídku samplů, ale postupně se jim začalo dařit více skládat písničky, zapojovali chladný vokál (tedy spíš recitativ) De Meyera a začali bodovat se singly jako byly "Masterhit" nebo "Quite Unusual" z alba "Official Version" nebo "Headhunter" a "Never Stop" z "Front By Front" následujícího v roce 1988. Zhruba v té době jsem je zaregistroval se šlapající (oproti originálu z debutu přitvrzenou) peckou "Body To Body" a seznámil se s jejich dosavadní produkcí. Byla to dobrá příprava na desku "Tyranny (For You)" z '91, kde zapojili víc kytary, spolu se Skinny Puppy, Nitzer Ebb, Ministry, Front Line Assembly, Die Krupps nebo KMFDM se začalo mluvit více o industriálu než o EBM. V 90. letech se jejich odkazu chopili mnozí jiní (za všechny jmenujme např. Nine Inch Nails nebo Stabbing Westward), v '93 se "Fronti" rozloučili dvojalbem, které dokazovalo, že přístupností k publiku se skupina příliš hlavu neláme, na albech se nacházejí hůře stravitelné, ale i vokálně překvapivě dobré kousky. Remixové desky nebo živáky byly od té doby na deset let posledními počiny skupiny, když nepočítáme boční projekty jako Cobalt 60, Bio-Tek nebo Male Or Female.

Není divu, že pamětníci přijali dost nečekanou zprávu, že se v táboře Front 242 po takové době něco chystá, s očekáváním. Mezitím se elektronická scéna posunula částečně jinam, a tak se podobně jako u novinky Kraftwerk čekalo, jak si staří harcovníci poradí se změnami. Na novince "Pulse" to, myslím, vyřešili velice obstojně, nezbláznili se a nezačali hrát něco úplně jiného, na první poslech je lze těžko zaměnit, speciálně když se přidá nezaměnitelný vokál. Jedou si dál po své linii, která sice není super moderní, 80. léta lze slyšet velice dobře, ale ta jejich linie je mnohdy lepší než mnoho z moderních elektronických bůžků (i když možná jen pro nás pamětníky). Těžko říci nakolik úmyslně, ale deska dobře kombinuje dřívější lehce rozdílné polohy skupiny. V úvodu se připomene klasickým EBM kouskem, formálně na pět částí rozdělenou skladbou "SEQ666" (antisatanisté, do zbraně!?), která pamětníky nezklame. Ostatně jako z hlediska struktury klasičtějí vystavěné, skoro až popové (ve smyslu existence melodie) skladba "Together", následující pomalá "Triple X Girlfriend" či obdobně laděná "Song: Untitled". Postupně však převládají "divnější" (různě propojené) skladby obdobné těm z 90. let, některé z nich značně ambientní, strojový rytmus se v nich ztratí a zůstanou tak elektronické zvuky a ruchy, které celkové dotvářejí atmosféru chladu a neosobní společnosti. Připomenou tak jejich poslední dvojalbum nebo některé remixy z "Mut@ge.Mix@ge", Autechre by mohli vyprávět, kde se učili. Ale v jiných kouscích se techno rytmus či tranceové asociace nedají neslyšet, deska v souladu s názvem hodně pulzuje. Mimochodem v "No More No More" je zábavné nacházet značné podobnosti s Underworld ("Dark & Long") a postarším remixem "Come Inside" Thompson Twins.

Nepamětníkům výše řečené možná nic moc neřekne, ale stejně jsem přesvědčen, že by byla jejich škoda se neseznámit s deskou "Pulse". Není zázrakem, ale velice slušným návratem jedné z legend, která pokračuje ve vytváření soundtracku pro svůj vlatní svět. Nahlédnout do jeho zvláštních zákoutí můžete na stránkách skupiny nebo na její odlišné americké mutaci.