18.10.2024 09:40 - Jiří V. Matýsek | foto: Indies Scope
Psí vojáci dokázali v devadesátých letech transformovat dědictví undergroundu a nechat se pohltit středním proudem alternativy. Ne každá původem podzemní kapela to dokázala a chtěla. Parta kolem Filipa Topola stojí za řadou dnes již klasických alb, ale i jedním rozporuplně přijatým. Jmenuje se "Sestra".
Podobnými peripetiemi si prošel i druhý z Topolů, básník a prozaik Jáchym. I on má kořeny v předrevoluční
druhé kultuře, přesto se po sametové revoluci stal jednou z nejvýraznějších tváří literatury a dalece u toho překračuje postundergroundový okruh. Románem "Sestra" coby prozaik v roce 1994 debutoval a složitě vystavěný příběh, v němž se lineární vyprávění rozbíhá do řady fragmentárních obrazů a odboček, se postupně zařadil k nejdůležitějším domácím literárním dílům posledních třiceti let.
Stejné kulatiny slaví i album
Psích vojáků, vzniklé v úzkém propojení s knihou. Natolik úzkém, že jméno
Jáchyma Topola, jinak pravidelného dodavatele textů bratrovy kapely, najdeme uvedené na titulní straně desky - a ještě jako první.
Jeho hlas se navíc stal tím prvním, který z nahrávky zazněl. Otevírá ji dlouhá, Jáchymem překotně vyprávěná a s až jakousi nezúčastněnou naivitou drmolená pasáž "Vlčí sen", pod kterou postupně narůstá napětí v abstraktní elektronické ploše. Elektronika tu ve zvuku Psích vojáků funguje jako největší novum. Snad poprvé ve studiové historii formace vyměnil
Filip Topol piano za syntezátor Casiotone MT-68.
Sound této studiovky proto kombinuje chladné zvuky elektrického piana s rozvrzanými, téměř smyčcovými zvuky a syntetickým
kouřmem. To, co je Topol zvyklý hrát na piano, se tu v jiných zvukových paletách proměňuje, sóla nabývají na frenetičnosti a zároveň přibývají možnosti, kterak tu pracovat s atmosférou. A kapela je s gustem prozkoumává, zkouší, co ještě rámec Psích vojáků unese. V koncentrované esenci se tady potkává underground s novou vlnou, punkem, bigbítem i moderní klasickou hudbou.
Syrovost rockového podkladu - přímočará rytmika Davida Skály i kytara a baskytara tehdy nového člena sestavy Luďka Horkého - najednou může posloužit jako repetitivní základ pro ve vzduchu se tetelící klávesové výlety v "Cestou" nebo naopak disonantní propojení saxofonu hned v následující "Ráno, pořád". Skladba "Teď jděte v pokoji" v souhře se svým námětem pracuje s varhanními rejstříky, dusavé tempo a saxofon Jiřího Jelínka ji ale převádí spíše do zvukového hájemství hospodského šramlu. "Sestra" je deska plná nervozity, propojující garážovou špínu a básnickou rozervanost se syntetickou čistotou a chladem.
Jako tmel slouží osoba kapelníka. Psí vojáci rovná se rozervaná duše Filipa Topola. Ten oživuje složité, fragmentární texty svého bratra. Typická deklamace jen lehce se opírající o hranici zpěvu v sobě nese cosi hypnoticky strhujícího. Umí být punkově ostrý i pravdivě smutný v albové tečce "Já, to mně a B. a obrana", kdy smyčcovou tragiku nadvakrát rozčeří kytarová vznešenost. A pak přijde ticho, prázdnota nahradí sugestivní básnické obrazy.
"Sestra", už kvůli neobvyklé zvukové kvalitě, z diskografie
Psích vojáků vyčnívá. Otázkou zůstává, zda v úplně pozitivním smyslu - posluchač přece jen na první dobrou sáhne po materiálu z jiných alb. Přesto se může chlubit puncem zlomového počinu, který dost možná kapelu zachránil a dal jí nový impuls. Ke třiceti letům od vydání nyní deska vyšla na bílém vinylu ve skvěle ošetřeném, tak akorát důrazně hutném, zvukovém remasteru. Přesně toto může být způsob, jak na ni upozornit. Krčit se za na první dobrou známějšími nahrávkami by totiž neměla. Dodnes nese punc svébytného díla s vlastním
ksichtem.