Němečtí Rammstein dnes patří mezi největší kapely na světě. I proto například při jejich poslední pražské zastávce museli letiště v Letňanech obsadit na dva dny, aby uspokojili zájem více než stovky tisíc fanoušků. A že se na další z nich už vstupenky nedostaly.

Na takové akci vidíte muzikanty jako malé pixely stovky metrů daleko a spektakulární ohnivá show vypadá jako jiskra zápalky kdesi v dáli. Proto jsem se už smířil s tím, že na jejich koncerty chodit nebudu, a musel jsem se spokojit alespoň se sólovým projektem Tilla Lindemanna loni na podzim, kdy i on sám zaplnil holešovickou sportovní halu.

Existují však také tuzemské revivaly kapel různé úrovně a kvality. A mezi nimi najdeme také naprosto profesionální tribute projekty, které věrně přenesou show originálu i do menších sálů. Přesně takový je právě RCZ - Rammstein Tribute Show, který nyní navíc vystupuje s živým symfonickým orchestrem. S touto kombinací se hudebníci představili ve vybraných českých městech. Jak se povedl večer v Brně?

V první řadě - orchestr se hlavně ve střednětempých, valivých kouscích neskutečně hodil. Přece jen, potomci Wagnera a Bacha mají podobný cit pro pompéznost a velkolepost a toto spojení dává mnohem větší smysl než například u legendárního projektu "S&M" Metalliky. Snad se ho dočkáme i v případě originálu.

Buldozery jako "Mein Teil" nebo "Mein Herz Brennt" dostaly úplně jiný rozměr intenzity. Zároveň orchestr dodal novou emocionální hloubku baladám jako "Mutter" či "Ohne Dich". Potěšil i uvolněný dirigent, který si několikrát zapařil s kapelou a během kultovní "Bück Dich" se nechal fiktivně ojet českým Tillem. Bizarní, ale zábavné.

Skupina věrně přenesla do menších prostor všechny známé pódiové rekvizity, nejen ohnivou show. Nemohl tak chybět hrnec s vařením klávesisty zaživa nebo Lindemannovo masivně ejakulující umělé přirození.

Závěrečný přídavek "Mann Gegen Mann" kapela odehrála úplně nahá, tedy alespoň kytaristé. Zpěvák si na sobě nechal trenky a bubeník jedinečná boratovská tanga. Hudebně jsme dostali masivní zvuk, kytaristu, který dokonce vypadal jako Richard Kruspe, a přesvědčivého českého Tilla, jehož hluboký baryton, grimasy, pohyby i gesta byly k nerozeznání od toho skutečného.

Jasně, jedná se jenom o divadlo a můžeme říct, že i parazituje na slavném originálu. Na druhou stranu - užít si během dvou hodin v pohodlí přesnou, pouze zmenšenou repliku hudby i show, bez front, rizika deště a hlavně s bližším kontaktem než na pět kilometrů, má něco do sebe. Je to taková línější, instantní varianta, především pro starší ročníky. Ale proč ne?