Pětice písní Take That podle zrovna aktuálního počtu jejich členů (a tři bonusy navíc)

10.10.2024 16:00 - Tomáš Navrátil | foto: Universal Music

Populárnější boyband v Británii byste těžko hledali. One Direction svůj status neudrželi, a tak nastoupili matadoři Take That, aby ukázali, že do hudebního důchodu ještě nepatří. K jejich premiérové návštěvě u nás přinášíme výběr pěti písní, které se liší podle toho, kolik bylo zrovna přítomno členů.
Skupina Take That se zformovala v Manchesteru v roce 1989 a navzdory několika přestávkám je stále s námi. Její sladký, devadesátkový pop plný zamilovaných melodií se v průběhu let proměnil v dospělejší a vážnější tvorbu, zaměřenou především na líbivé melodie a nezaměnitelné vokály, zejména Garyho Barlowa a Marka Owena. A co je důležité, dokázala se obejít i bez problematického Robbieho Williamse.

Co se však u Take That nejvíce měnilo, byl počet členů. Vždy někdo na čas odešel, aby se později s velkou slávou vrátil, zatímco někdo jiný opustil scénu - a tak to šlo stále dokola. Proto si nemohu odpustit znovu využít osobní interpretaci slavné básničky od Agathy Christie, kterou jsem připojil k recenzi z roku 2017: "Pět malých Take That k slávě spolu míří, jeden z nich se hvězdou stal, zbyli jenom čtyři. Čtyři malí Take That zanechali pří, jeden z nich už nechtěl dál a zbyli tam jen tři." Pražskou metropoli navštíví 16. října 2024 aktuální tři členové.

Tento výběr nelze brát jako klasickou bestofku. Cílem bylo najít ty nejzajímavější skladby, kde se objevují různé počty zpívajících hlav. Půjdeme od sólových projektů přes duety až k plnohodnotným sestavám a na závěr přidáme ještě tři bonusy.

počet členů 1: Mark Owen - Stars

Zařadit něco od Robbieho Williamse by bylo možná až příliš snadné a předvídatelné. Po prvním rozpadu kapely v roce 1996 se každý ze členů vydal na sólovou dráhu, ale žádný z nich se nedokázal úplně vymanit ze stínu Robbieho, který v té době dominoval britské popové scéně. Gary Barlow vsadil na emotivní klavírní balady, které oslovily hlavně fanoušky jeho citlivější a romantičtější stránky. Mark Owen naopak zvolil odlišný přístup: experimentoval s rockovějším a kytarovějším zvukem, čímž si vybudoval vlastní hudební identitu.

K jeho méně známým, ale výjimečným skladbám patří "Stars" z roku 2013. Objevila se na albu "The Art of Doing Nothing", které zůstává možná neprávem opomíjenou částí jeho diskografie. Přesto však právě toto dílo představuje Marka Owena v jeho plné hudební vyspělosti - jako zpěváka, který je schopen překračovat hranice svého dřívějšího stylu a objevovat nové polohy. "Stars" slouží jako zářný příklad toho, že Owen má co nabídnout i mimo Take That.


počet členů 2: Robbie Williams a Gary Barlow - Shame

"Shame" sice nepatří mezi nejvýznamnější skladby v repertoáru ani jedné z těchto dvou ikon britské popové scény, přesto je velmi důležitá. Spojila totiž dva kohouty, kteří se po léta symbolicky prali o jedno smetiště. Jejich vztah byl po odchodu Robbieho z Take That plný napětí a veřejných konfliktů. A právě "Shame" znamenala jakýsi symbolický mírový pakt, který mnohé fanoušky překvapil, možná i šokoval.

Šlo o hlavní singl z Williamsovy výběrovky "In And Out Of Consciousness: Greatest Hits 1990–2010". Po letech sólového úspěchu a vzájemných třenic se s Garym Barlowem znovu setkali ve studiu, aby naznačili, že staré spory jsou konečně zažehnány. "Shame" vyšla v období, kdy se všichni členové formace opět sešli a společně pracovali na albu "Progress", které se stalo jejich nejoceňovanějším počinem po návratu Robbieho do sestavy. Ale o něm až později.


počet členů 3: Take That - These Days

Píseň "These Days" znamenala zásadní milník v kariéře Take That. Po odchodu Jasona Orange se kapela ocitla v nové sestavě - nyní už pouze jako trio. V této situaci zbylí členové nutně potřebovali hit, který by potvrdil jejich schopnost pokračovat a zůstat relevantní i v méně početném složení. Spolupráce s renomovaným producentem Gregem Kurstinem se ukázala být klíčová, protože právě on jim pomohl vytvořit skladbu, která se stala přesně tím, co potřebovali: svěžím, energickým hitem, který okamžitě zaujal fanoušky i kritiky.

První singl z alba "III" dokonale reflektoval směr, kterým se uskupení rozhodlo jít. Na rozdíl od předchozích, vážnějších studiovek, které se opíraly o balady a introspektivní texty, přinesl tento kus moderní zvuk s výraznými prvky elektroniky, kombinovaný s chytlavými melodiemi, jež se rychle zarývají do paměti. K jeho úspěchu výrazně přispěl také doprovodný videoklip, který ukázal, že muzikanti z Take That umějí brát věci s nadhledem. Ve videu vystupují s viditelnou lehkostí a humorem, což všem připomnělo, že si i po letech na vrcholu stále dokážou udělat legraci sami ze sebe.


počet členů 4: Take That - Shine

Rok 2006 se stal pro soubor klíčovým bodem, podobně jako později rok 2014. Po letech strávených prací na sólových projektech, které sice zaujaly, ale nedosáhly závratného úspěchu, se kapela rozhodla pro návrat na scénu - a bylo to rozhodnutí více než správné. Album "Beautiful World" potvrdilo, že Take That stále mají co nabídnout.

Pilotní singl "Patience" byl ještě ucajdaným lovesongem. Skutečnou energii odhalila až následující vlaštovka "Shine". Tato chytlavá, optimistická píseň s výraznými vokály Marka Owena přinesla Take That zcela novou dynamiku. Byla plná života, radosti a optimismu, což kontrastovalo s vážnějším tónem předchozího singlu. Právě tento hit znovu ukázal skupinu v plné síle a přesvědčil všechny skeptiky, že i bez Williamsova přínosu dokáže oslovit široké publikum.


počet členů 5: Take That - The Flood

A do třetice tu máme magický rok 2010. Tehdy se stalo něco, co by ani nejzkušenější věštkyně nepředpověděly - po patnácti letech od svého odchodu se Robbie Williams vrátil ke své domovské skupině. Tento nečekaný krok způsobil jeden z největších comebacků dekády. Výsledkem byla deska "Progress", která se pod taktovkou producenta Stuarta Price stala nejambicióznějším a nejlepším albem, jaké kapela kdy vytvořila.

Take That se zde ocitli ve zcela nové hudební dimenzi. Odklonili se od klasického popového stylu a pustili se do experimentů s elektronickými a futuristickými zvuky, které skvěle odrážely jejich hudební zralost. Mezi výjimečné skladby patří dynamická "Kidz", ve které dominují vokály Marka Owena a Garyho Barlowa. Nese silné poselství a je podpořena moderní produkcí, která posouvá zvuk formace do nové éry. Podobnou inovativností se pyšní i "Pretty Things", která zaujme nejen textově, ale i svou produkční precizností.

Ovšem skutečnou hvězdou alba a symbolem návratu Robbieho Williamse se stal pilotní singl "The Flood". Přinesl totiž jedinečné spojení dvou klíčových postav - Robbieho a Garyho. Jejich vokály se prolínají v dokonalé harmonii, ačkoliv byli tito dva po léta považováni za neslučitelné rivaly. "The Flood" zní monumentálně, jak hudebně, tak lyricky, a skvěle zachycuje dynamiku comebacku. "Progress" a později i doplněk "Progressed" získal nálepku projektu, který ve své době nejenže oslovil fanoušky z řad pamětníků, ale také přitáhl nové publikum (včetně mě).


bonus č. 1: Take That - Do What You Like (necenzurovaná verze)

"Do What You Like" se stal úplně prvním singlem, který Take That v roce 1991 vydali. Bez debat jde o počin, kde je prakticky všechno špatně. Přihlouplý, ale tehdy ještě čerstvý devadesátkový taneční mix doprovází dokola opakovaná jediná věta, což rozhodně nenabízí žádnou výraznou hudební hodnotu.

Skutečný vrchol absurdity však představuje videoklip. Dokonce i Robbie Williams si z něj později dělal legraci během svého posledního turné. Pánové byli tehdy sice ještě mladí kluci, ale příšerná choreografie a ještě horší kostýmy celkově hrozný dojem ještě umocňují. Klip, ve kterém hrají roli rozpatlané želé, bradavky a holé zadky, vyvolává otázku, jak asi tato párty pokračovala, když se kamery vypnuly.

Naštěstí se hudebníci z tohoto podivného stylu brzy vymanili. A jak léta plynou, ukazuje se, že zrají jako víno. Nejspíš bychom se shodli na tom, že jejich pozdější tvorba jim sluší mnohem víc. Pokud máte rádi trochu masochismu, klidně si poslechněte i další singly z jejich debutového alba "Take That & Party" - vyšlo jich celkem sedm.


bonus č. 2: Gary Barlow a Agnetha Fältskog - I Should've Followed You Home

A nyní přejděme k něčemu vážnějšímu. Během své sólové kariéry se Gary Barlow často věnoval duetům. Vedle spoluprací s takovými hvězdami jako Elton John nebo Michael Bublé představuje jeho nejvýraznější spojení duet se zpěvačkou skupiny ABBA, Agnethou Fältskog.

Píseň "I Should’ve Followed You Home" nabízí víc než jen standardní duet - jde o emocionálně hluboký příběh dvou hlasů, které se dokonale doplňují, i když je zřejmé, že Agnetha má ve skladbě navrch. Romantický text a silná melodie vytvářejí atmosféru plnou nostalgie a něhy, což skvěle ilustruje hudební propojení mezi těmito dvěma ikonami. Přestože se duet nestal masovým hitem, zůstává jednou ze skrytých perel v diskografii obou umělců.


bonus č. 3: Take That - Never Forget (Progress Live)

Na samotný závěr se ještě jednou vrátíme k velebenému albu "Progress". K veleúspěšné desce proběhlo snad ještě úspěšnější turné. "Progress Live" se dodnes stále řadí k těm velkým vystoupením, která kromě londýnského stadionu Wembley zbořila například i Mnichov nebo Amsterdam.

Show sestávala z několika bloků - nejprve z toho, v němž vystoupili pouze tehdy úřadující čtyři členové skupiny, následně si svůj sólový part odbyl Robbie Williams, aby se v poslední třetině všichni spojili a předvedli své tehdy nové i staré kousky. O vrchol produkce se postarala obří robotická socha, která se během písně "Never Forget" postavila a rozpřáhla ruce do výšky. Takový závěr se jen tak nikde nevidí a dodnes jej snad nikdo nepřekonal.


Podobné technické kejkle na aktuálním turné "This Life On Tour" v Praze určitě nečekejte. Jedna věc je však jistá - Take That si stále drží svou špičkovou formu a jejich živá vystoupení vynikají po všech stránkách profesionalitou. Díky bohatému repertoáru plnému chytlavých melodií vás 16. října v O2 universu rozhodně čeká show, při které se ani na okamžik nebudete nudit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY