Akce s názvem Battlefield Rituals vznikla rozšířením společného turné Heilung a Zeal & Ardor. Pořadatelé z Obscure Promotion (strůjci též již zaběhnutých akcí Brutal Assault a BasinFire) se rozhodli překročit klasický koncertní formát a vytvořit koncept jednodenního, tematicky spjatého festivalu, který nabídne i jiné než hudební zážitky. Zda se z Rituálů stane pravidelnější akce, to se teprve uvidí. Nicméně, navzdory jistým porodním bolestem a organizačním zádrhelům, má k pokračování našlápnuto velmi slušně.

Trutnovské Bojiště nabízí pro události, které hudební složku propojují s jakousi historizující mystikou (viz podtitul Festival skandinávského středověku), ideální prostředí. Otevřený prostor, dost místa na kempování pod stromy, možnost hudbu si vychutnat z pohodlí lavic. V tomto ohledu ideálka. Trochu to organizačně drhlo v oblasti gastronomie - fronty byly dlouhé a prakticky na všechno (místo přitom v areálu bylo) a trochu scházely i nejrůznější stánky s dobovými serepetičkami. Ten jeden, spolu se stanem spojeným s čajovnou, to bohužel nedokázal vytrhnout - a zájem zřejmě byl, protože u obou se pořád tísnili lidé.

Doprovodný program zůstal trochu na půli cesty. Přednášky rozhodně hodnotím jako skvělý a nosný nápad, ostatní se redukovalo na možnost zaházet si sekerou a večerní, velmi povedenou, ohňovou show. Vzhledem k zaměření akce, které propůjčili nezaměnitelný kolorit účastníci v historických kostýmech, je tohle aspekt, který by si jistě zasloužil hlubší propracování a věřím, že - pokud budou další ročníky následovat - se ho také dočkáme.

Samotný hudební program se podařilo dobře poskládat. Violocellista Marc Euvrie, který svoje téměř filmové atmosféry budoval s pomocí looperu, byl spíše kulisou k prvotnímu průzkumu areálu i hojně navštívené přednášce o symbolice tetování. Následující táborští Kalle zase srdnatě bojovali s odpoledním sluncem a jakkoliv se jedná o skvělou muziku - předloňské album "Under the Black Moss" stojí za poslech -, mnohem více by jim slušel ztemnělý klub než prosluněný exteriér. Křehké introvertní kompozice tak spaloval žár, ale tu emociální jiskru se nějak nedařilo vykřesat.

Fantasy paganfolkoví Deloraine se stali jedním z největších trumfů festivalu. Hravý a energický set totiž dokázal vytvořit na ploše skutečný pohanský mumraj. Svých čtyřicet minut zvládli naplnit variacemi na skladby z herního "Zaklínače", v zásadě stálicemi repertoáru i novinkou. Vše hezky v kostýmech, na finále se navíc přidala i pohanská vědma a s ní také prastarý bůh.

Celý koncept je lehkonohý, pro oko pohledný, pohádkově barevný a hlavně se může opřít o oddanou a písně znalou fanouškovskou základnu. A též o skladby v češtině, s důrazem na slovanskou mytologii, což je velká deviza. Navíc lze jasně vidět poctivost, s jakou tahle kapela ke své tvorbě přistupuje, i snahu se neustále posouvat. Šlo o moment, při vší úctě k předchozím vystupujícím, kdy se festival doopravdy rozjel.

Norské Borknagar můžeme označit za ty, kdo mezi prvními dokázali skloubit black metal s folkmetalovými postupy a výraznější melodičností. Ve skupině se v minulosti objevila celá řada výrazných jmen (mimo jiné Ivar Bjørnson z Enslaved, Infernus z Gorgoroth nebo Kristoffer Rygg z Ulver). A i když už výše jmenovaní v řadách Borknagar nepůsobí, stále je to formace poskládaná z velmi výrazných tváří severské metalové scény. Na jevišti trutnovského bojiště se tak potkali muzikanti, kteří si prošli Dimmu Borgir, Ved Buens Ende, Arcturus či Solefald, tedy velmi, velmi výraznými projekty.

Škoda že samotní Borknagar předvedli solidní, ale nijak výjimečný set, který navíc poněkud kazil nepřehledný zvuk. Hráli pouze z posluchačsky přívětivých posledních desek "Fall" a "True North", výrazněji ale areál rozhýbat nedokázali.

Pravým opakem byli Zeal & Ardor. Z kapely stvořené vlastně z fanouškovského hecu, který mastermind Manuela Gagneuxe přesvědčil, aby se pokusil propojit absolutní antiteze, tedy black metal s gospelem, se stal svébytný projekt. Mám u něho jako u jednoho z mála pocit, že poslouchám něco nového, originálního a svěžího. A na Bojišti muzikanti doslova uhranuli.

Směs vícehlasů z černošských spirituálů, ozvěn blues, blackového řevu i houpavé, takřka nu-metalové melodiky byla bezvýhradně skvělá. Pro mě jednoznačně set večera, strhující od první do poslední minuty, navíc podpořený odpovídající světelnou show a výtečným zvukem. Do setlistu se vedle uhrančivých jistot formátu "Götterdämmerung" nebo hymnických "Death to the Holy" či "Devil Is Fine" vklínily i tři skladby z nové desky "Grief". V poslední době jezdí Zeal & Ardor v Česku jen na festivaly. Myslím ale, že na nějaký koncert v roli headlinera už nastal čas.

Heilung dorostli do pozice fenoménu. To, co prošlapala Wardruna - ze zpětného pohledu vlastně dost opatrně a nesměle, jakkoliv možná s větším důrazem na historii -, dokázali dotáhnout do formy vkusného divadla, které přitahuje posluchače napříč styly. I v Trutnově se dali potkat metalisté vedle neopohanů i těch, kteří by se k nějaké komunitě či spirituálnímu směru nepřihlásili. Amplifikovaná historie. Tak Heilung svůj žánr nazývají. A hudba, která tribální rytmy podkresluje střídmou elektronikou, živě vytvářenými loopy i ambientními náladami záměrně pracuje s předvěkou minulostí, kde se můžeme pouze domnívat a domýšlet, jak by tehdejší rituály mohly vypadat.

Skladby z jednotlivých alb se tak stávají střípky univerzálního příběhu o věčném sváru dobra se zlem, smrti a znovuzrození a o tom, že protiklady mohou existovat jen, když existuje ten druhý. Základní symboliku vnášejí do hry černý šaman a bílá kněžka, symbolické výstupy doplňuje početný ansámbl bojovníků/tanečníků.

Některé výstupy jsou již prověřené (například lidská oběť v "Traust", křehká "Anoana" hraná před prosvíceným bubnem, respektive sluncem), přibyl ale například magický moment se svítícími runami na tělech bojovníků v "Tenet". Magické, hypnotické a pohlcující - jakkoliv se u některých scén nemůžu zbavit dojmu, že už jsou pouze efektní, nikoliv pro samotnou narativní linku efektivní. Nicméně stále koncert Heilung zůstává něčím, co se jen tak neokouká. Dlouhý potlesk, který se nesl do hvězdné noci z trutnovského bojiště, budiž toho důkazem.

Organizační drobnosti nedokázaly nijak pokazit celkově pozitivní dojem z Battlefield Rituals. Koncept samotný potřebuje trochu ohladit ostré hrany, vize pokračování by ale rozhodně dávala logiku. Příjemný festival na konci léta, úžeji zaměřený jen na určité typy diváků. Proč ne. Bude-li i někdy příště podobně šťavnatý line-up, rozhodně vyrazím znovu. A rád.