Uplynulo jen pár měsíců od chvíle, kdy Stroon deskou "Mediations on Dichotomy" uzavřel svou vokální trilogii, v níž zkoumal možnosti spojení elektronické a akustické hudby a klasiky s modernou, a to s důrazem na nosný prvek lidského hlasu. A už představuje další počin. "Metal Bubble Memories" se od předchozí kontemplativní a do sebe uzavřené nahrávky nemůže více lišit.

Album je podle autora duchovním pokračováním čtyři roky starého počinu "Temple Timbre Embers". I tady se do popředí dere energie a nekonečný prostor - a stejně tak i nekonečné možnosti spojování atmosfér, zvuků, barev i nálad. Ostatně, už přebal z dílny Michala Haziora skýtá nápovědu, jak k novince přistupovat. Svým způsobem ji totiž lze vnímat jako barevné hračkářství, v němž se fantazii meze nekladou. Ale pokud se obracíme do dětství, přicházejí i vzpomínky a vývoj jedince od narození až k dospělosti, což s sebou nese také nutnost nechat prasknout některé bubliny.

Hudba na "Metal Bubble Memories" původně vznikala pro film a divadlo, ale v této podobě zůstala nedokončena. A s jakousi iluzí nehotovosti se tu také pracuje - jednotlivé kompozice často končí na překvapivých místech. Nicméně i z útržků se může podařit stvořit ladný celek - a to se tady daří. Máme tu čest s dosud nejbarevnějším Stroonovým počinem. Motivická i zvuková přelétavost pomáhá držet flow alba a provádí posluchače světem, ve kterém nalézáme až filmovou temnotu ("At-Hell-With-It"), povznášející momenty ("Tectoniclifting"), ale i prostor ke klidu a zamyšlení ("Farewell Of Tears").

Jakkoliv Stroon opustil pro sebe dosti typický vibrafon, ponechal si metodu spojování syntetického světa s tím fyzickým. Nad ambientní abstrakcí proto na aktuální nahrávce znějí vokály, v okolí vzdálených beatů tušíme akustické kytary a taneční, téměř rituální dynamiku propůjčuje elektronickým plochám dunění japonských bubnů taiko.

Sedmička skladeb na "Metal Bubble Memories" nicméně působí lehce náčrtkově a celku i jeho částem poněkud schází uspokojivé vyvrcholení. Patrně jde o dědictví toho, že se zde potkaly fragmenty z rozličných projektů. Na druhou stranu není album ani kompilátem, sebráním a dokončením dříve nedotaženého. Tematický vzpomínkový rámec dává skladbám řád a dovede je sevřít do funkčního celku. Stroon si zase jednou hraje, představuje svou uvolněnější tvář a svědčí mu to.