Nejenže Soulfly s Maxem Cavalerou odehráli první tuzemský koncert po vypuknutí covidu, ale především to po dlouhé době vypadalo, že frontman ví, kde je jeho místo a co od něj fanoušci očekávají.

Nejdřív se ale musím zmínit o sále, kde se akce konala. Situována byla tentokrát do Ostravy - konkrétně do Garage Clubu. Na tak specifickém místě s absolutním geniem loci jsem na koncertě ještě nebyl.

Členitý prostor na vás dýchne starou dobrou Amerikou první poloviny dvacátého století. Všude motorkářské rekvizity a hlavně propojení s restaurací, kde si můžete dát poctivý burger hned vedle stage - to se jen tak nevidí.

V Ostravě si fanoušci podobných událostí zřejmě váží, protože i při vyšší ceně vstupenek na vystoupení bez předkapely bylo absolutně vyprodáno. Takovou klimatickou saunu jsem na koncertě dlouho nezažil. To samé se dá říci i o mimořádně žhavé atmosféře.

Vraťme se ale ještě k načaté myšlence z úvodního odstavce. Soulfly vznikli jako přímé pokračování sepulturovského směru z "Roots". Takže součástí jejich prezentace byly čistokrevné hardcoreové skákačky, surovost, intenzita a animální, pralesní agrese.

Po založení Cavalera Conspiracy s bráchou Igorem si Max dopřál zase i kvapíkový osmdesátkový thrash/death metal. A dokud takto odděloval obě entity, bylo vše naprosto v pořádku.

Jenže v minulé dekádě se to všechno začalo slívat - jak studiově, tak koncertními setlisty. A i když jste šli na Soulfly, dostali jste spíš Cavalery. Zároveň na Maxe začal dopadat věk a špatná životospráva - viditelně se pěvecky šetřil, sloky jen deklamoval a pořádně zařval pouze v refrénech, nebo je rovnou nechal líně na publiku.

Takoví byli Soulfly před dvanácti lety, kdy jsem je v pražském klubu Roxy viděl naposledy. Tentokrát šlo ale o krásný návrat ke kořenům a pořádnou dávku nostalgie. Setlist tvořily výhradně skladby z prvních pěti desek, Max se v rámci možností fakt snažil - a skákalo se jako za mlada. Žádná sóla, dvojkopáky, sypačky, ale přímočarý houpavý hardcore na první signální.

Také Maxův syn Zyon za bicími spíš navazoval právě na groovy rytmy starého dobrého Roye Mayorgy. Aby byla rodina kompletní, zahostoval si v "Bleed" samozřejmě i jeho další syn Richie.

A zlatý byl i hispánský kytarista Mike DeLeon, který neustálým úsměvem a masivním pornoknírem připomínal hypotetické hodné dvojče Pabla Escobara. Bylo to intenzivní, ale krátké.

Respektive, osmdesát minut je na Soulfly v pořádku, ale bez předkapely večer skončil zrovna v momentě, kdy se atmosféra dostala na své maximum. Snad příště pořadatel přidá na úvod alespoň nějakou místní formaci, aby večer získal rozumnou časovou dotaci.