Sam Smith na Colours Of Ostrava, to byl vlastní životopis převedený na světová pódia

19.07.2024 15:43 - Jan Trávníček | foto: Eugene Zhyvchik / Colours of Ostrava

Nebude to nejspíš dlouho trvat a o britském rodákovi začnou vznikat filmy. Stal se průkopníkem v jedné z nejnáročnějších disciplín na světě. V boji zvaném změna něčího názoru. Navíc v citlivé otázce. V Ostravě ukázal, že nástřel už je hotový. Doručil totiž publiku konceptuální koncert s příběhem.

Sam Smith - Colours Of Ostrava

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 18. července 2024
setlist: Stay With Me, I'm Not The Only One, Like I Can, Too Good At Goodbyes, Diamonds, How Do You Sleep?, Dancing With A Stranger (Sam Smith & Normani cover), Good Thing, Lay Me Down, Gimme, Lose You, Promises (Calvin Harris & Sam Smith cover), I'm Not Here To Make Friends, Latch (Disclosure cover), I Feel Love (Donna Summer song), Gloria, Unholy

Prosíme čtenáře o shovívavost při následujícím čtení. Snažíme se v něm respektovat zpěvákovo přání užívat v souvislosti s jeho osobou zájmeno oni, jak to jen jde, ale český jazyk je ze své podstaty jiný než angličtina a některé slovní obraty v něm mohou působit z ryze jazykového hlediska a pravidel češtiny kostrbatě. Není naším záměrem se kohokoliv dotknout, jen jsme se ve snaze o čtenářský komfort a větší plynulost textu snažili najít balanc a občas použili kompromisní řešení. Děkujeme za pochopení.

"Dříve jsem ho měl rád, ale od té doby, co se zbláznil, už se mi hnusí." Tyto a mnohé další komentáře v podobném duchu jste mohli od oznámení prvního headlinera Colours Of Ostrava slýchat nejen od svých přátel, ale číst je i v internetových diskuzích, mnohdy v mnohem peprnějším vyznění. Sam Smith se pro konzervativce a náboženské fanatiky stali ztělesněním zvráceného světa a jejich úhlavním nepřítelem. Ukazovali zkaženost, perverzi, nechuť k zavedenému vnímání světa, jak jej popisuje Bible. Oslavovali prohýřené noci v klubech uvolněných mravů a do černobílého vnímání světa přinášeli barvy, o něž nikdo nestál. V neposlední řadě se stali také manifestem samotných pořadatelů Colours Of Ostrava, kteří je oznámili jako vůbec první jméno pro ročník 2024, čímž se snažili smazat škraloup, který si udělali v předchozím ročníku svou duhovou kauzou.

A to všechno jen proto, že se Sam Smith v roce 2019 prohlásili za nebinární osobu a začali v souvislosti se sebou užívat v angličtině zájmeno they, tedy oni. A také se začali oblékat jinak. Chytila se toho bohužel nejen bulvární média lačnící po lajcích a komentářích generujících v branži tolik potřebné finance a sami Sam Smith tak vešli ve známost publika, které by se o nich v době, kdy se ještě identifikovali jako muž (a gay), nikdy nedozvědělo. Nově nabytá identita tak s sebou přinesla gigantický nárůst popularity, ale s tím i násobně větší počet příjemců, kteří takové zprávy vnímali negativně. Cítili se ohroženi. Jako by je náhle kdosi přiměl přiblížit ruku k horkému sporáku a nutil je se dotknout.

Jenže na druhé straně byl stále člověk, který toto všechno vnímal. A kterého mrzelo, když se mu Howard Stern na začátku jeho kariéry posmíval a označoval ho - v tom lepším případě - za zpěváka jednoho hitu. To až kvůli němu přiznal, že je gay. "Bývaly doby, kdy jsem se na sebe nemohl podívat do zrcadla, protože jsem se sám sobě hnusil," popisuje dnes interpret, proč si musel krátce po svém coming outu dopřát úplnou pauzu od hudby a dát se dohromady. Nebyl samozřejmě ani zdaleka prvním, kdo se k podobnému činu odhodlal, rozhodně se ale stal nejslavnější nebinární osobou na světě a lidem, kterým se jeho další životní směřování nelíbilo, posloužil jako hromosvod jejich frustrace.

Snad nikdo na světě si nedokáže představit, jaké to je otevřít internet a prodírat se tunami bahna a více či méně sofistikovaných nadávek od lidí, kteří v něm vidí větší hrozbu než například ve Vladimiru Putinovi. Nehledě na ten oprávněný strach z každého dalšího koncertu. Vylézt na stage, dělat lidem radost a tvářit se u toho, jako že se vás to netýká? Že se nebojíte, že vás nějaký blázen za to, co pro něj reprezentujete, prostě jednoho dne odpráskne? Nemyslitelné.

Jak silná osobnost musíte být, abyste takový tlak ustáli? A jaký přístup k další hudební tvorbě, natož životu jako takovému, musíte zaujmout ve chvíli, kdy to, že jste nebinární a celý svět to ví, naprosto přehlušilo všechno ostatní, co jste v životě dokázali? Že jste sice první celosvětově známý nebinární umělec, ale stejně tak držíte i prvenství v tom, že jste se coby nebinární osoba podívali na špici nejdůležitější hitparády Billboard nebo že ještě k tomu máte doma i cenu Grammy? Že jich máte už pět? Proč náhle přestalo být téma, že jste vyhráli respektovanou anketu BBC Sound Of 2014, v níž jste ještě dávno před svým coming outem za sebou nechali taková jména jako George Ezra, Ella Eyre, Royal Blood, Sampha, Chance The Rapper nebo Jungle? Vždyť jste přece pořád ta samá osoba!

Těžko se pak divit tomu, že ta stejná osoba během deseti let na hudební scéně přibrala. Přejídání ve snaze odbourat všudypřítomný stres je něco, s čím bojuje nemalá část společnosti. "Víte, když jsem před pár lety začal přemýšlet o tom, jak se jednoho dne vrátím na pódia, měl jsem spoustu možností, jak své koncerty pojmout." Hudebník tím narážel na skutečnost, že spousta lidí, kteří bojují s podobnými problémy, naopak nechce ze svého pohlaví či orientace dělat středobod své tvorby a snaží se zaujmout jinak. "Nakonec jsem se rozhodl, že z nich udělám oslavu toho, kým jsem. Manifest za svobodu v tom, jak se můžeme oblékat, jakou hudbu můžeme poslouchat, koho můžeme milovat. Snad se vám to bude líbit," vysvětloval před rokem na Mad Cool Festivalu ve španělském Madridu divákům, jak ke svým koncertům přistupuje. Podobně mluvil i v úvodu svého vystoupení v Ostravě.

Jak už ale pravidelní čtenáři vědí, loňská část turné se stala daleko expresivnější a kontroverznější než to, s čím před dvěma týdny celý tým dorazil na polský festival Open’er, ale i nyní do moravskoslezské metropole. Ubylo šokujících a sado-maso outfitů, zmírnila se i taneční show, v níž už nenajdete páry předvádějící misionářskou polohu nebo orální sex. Základní koncept se ale nezměnil a nadále je podstatné sledovat show Sam Smith od začátku do konce. Jen tak totiž pochopíte, že se jedná o koncert s příběhem. Ten je rozdělen na tři akty nazvané Láska, Krása a Sex.

Pódium ozdobené nafukovací zlatou postavou nejasného pohlaví přes celou jeho šířku má symbolizovat bohyni lásky, plodnosti a sexu Afroditu. Úvod vystoupení patřil největším hitům. Popové a r’n’b balady "Stay With Me", "I’m Not The Only One" a další okamžitě ukázaly nejen sehranost doprovodné kapely a výtečných backvokalistů, ale také hlas ústřední hvězdy, pohybující se od barytonu k tenoru a dostávající lidi do kolen. Přes všechnu omáčku kolem je to právě hlas, o němž by se mělo mluvit zdaleka nejvíce. Když se Sam Smith ještě jako muž poprvé proslavil, kdekdo ho srovnával s Adele. A to přirovnání stále není mimo. Bezchybnost, přesnost, emoce. Husí kůže zaručena. A jakmile se přidala i hvězdná backvokalistka LaDonna v baladě "Lay Me Down", jednalo se o naprosto skvostnou spolupráci dvou mimořádných vokálů.

V prvním aktu ostatně Sam Smith stále jako muž vystupuje. Kompletně černý outfit s dlouhými kalhotami, bundou a kravatou překvapí až ve chvíli, kdy se zaměříte na detaily - boty mají nezvykle vysokou podrážku a na uších se mu skví náušnice. Přesto ten koncertem vyprávěný příběh začíná jako jeho vlastní - je obyčejným klukem zpívajícím o rozchodu, který si vyzkoušel máminy šperky a zjistil, že se mu líbí.

Postupně začínají přibývat další prvky - Sam se tu a tam zhoupne v bocích. Hraje si se stojanem na mikrofon. Ukazuje malou mořskou vílu, kterou má vytetovanou na pravém předloktí, o něco později pak i siluety líbajících se mužů, které si nechal zvěčnit na levé rameno. Z chlapce objevujícího svou sexualitu se stává muž - gay.

Černý rolák využitý například při písni "How Do You Sleep?" ale v dalším aktu krátce nato nenávratně mizí, když se interpret poprvé objevuje v dámských černých šatech s volánky. "Jak se vám líbí moje šaty?" ptá se večer co večer nervózně publika. To ostravské, stejně jako mnoho jiných po celém světě, propuká až na pár odcházejících jedinců nadšením. Právě tento moment bývá na současném turné nejsilnější. Ta chvíle, kdy se to láme a kdy všeobecné přijetí obecenstva minimálně v řadách u pódia je tak silné, že málem slyšíte ten kámen, co Samovi spadl ze srdce.

Fungovalo by to stejně, kdyby v nich hvězda přišla na stage už v samotném úvodu? Těžko. Sam Smith však využil toho, že nejen svými zamilovanými baladami a skvělým zpěvem zaujal už ze startu. Podpořil to také svou nesmírně srdečnou osobností. Široký úsměv a tak obrovsky vřelý přístup k divákům nevidíte od headlinerů velkých festivalů každý den. Smith si rafinovaně počkal na to, až ho diváci budou mít za roztomilého medvídka, opatrně našlapoval kolem a ve chvíli, kdy je měl na lopatkách, vyrazil jim dech.

S příchodem šestice tanečníků na scénu a přechodem k taneční hudbě se pódium postupně proměňovalo v gay bar, jak ho sám interpret před rokem v Madridu nazval. Na pódiu se neustále něco dělo, přesto však i díky vypnuté projekci nepůsobilo přeplácaně. Tanec připomínající kopulační pohyby, twerkující mužská pozadí, líbání mezi ženou a trans mužem, duhové šaty připomínající rozkvetlý pugét květin, později dokonce i drag queen. Diváci nevěděli, co sledovat dříve. Přemet v kozačkách na vysokém podpadku? Není problém! A ještě jeden!

Vzhledem k tomu, že všechno, co se v Ostravě odehrávalo, podléhalo přísné choreografii, od věci není ani připodobňování vystoupení k divadlu, neboť to, kde Sam Smith a jejich spolupracovníci právě stojí, kam chodí či co říkají, je jako na všech ostatních zastávkách turné totožné. Jediná skutečná improvizace specifická jen pro Ostravu spočívala v procházce po mole a pozastavení se nad měsícem. To ve scénáři k této burleskní, pompézní show opravdu nebylo.

Strhující představení nedalo vydechnout ani ve svém závěru, finální akt nazvaný Sex totiž znamenal klimax režírovaný Kim Petras hovořící z předtočeného záznamu. Ústřední postava proto dorazila na scénu zahalená i v obličeji a na rukách s rukavicemi a dlouhými, umělými nehty. Snad aby tak demonstrovala snahu interpreta umlčet. V titulním čísle "Gloria" tak zněla z playbacku gospelová kostelní hudba, aby tak bylo poukázáno na domnělého viníka, konzervativní církev a její - použijeme-li obrácenou optiku - kontroverzní vidění světa.

Sam Smith se náhle odhalili a v hitu "Unholy" ukázali, že pod dlouhým kabátem se skrývá korzet, ale i podvazky. Opět v černé barvě - právě jako symbol toho, že se jedná o stále stejného člověka jako na začátku. Demonstrativní dobarvení outfitu dlouhou holí a kloboukem s ďábelskými rohy mělo publiku ukázat, že to bývalý přítel herce Brandona Flynna je pro své odpůrce bájný Mefistofeles. To s ním jsme jako jeho diváci podepsali pakt s ďáblem a tleskali mu jako spasiteli. Triumfující zpěvák nás teď má ve své moci. Stejně jako celé Colours Of Ostrava.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY