Clarinet Factory, aktuálně hrající ve složení Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a Petr Valášek, vznikli sice v polovině devadesátých let, na albový debut "Echoes From Stone" si ale počkali až do roku 2003. Pak se na čas stali nedílnou součástí projektu Eternal Seekers Lenky Dusilové, zároveň však i nadále pokračovali ve vybrušování svojského výrazu, který rozhodně překračuje to, co bývá u klarinetu jakožto hudebního instrumentu považováno za běžné.

A tvůrčí invence, která je pro tuhle čtveřici typická, sytí i aktuální nadžánrové "Towers". Nahrávka vznikala na Clarinet Factory netradičně. Dříve totiž muzikanti nový repertoár napřed obvykle ohráli na koncertech. Nechali nápady rozkvést a odkvést, skladby usadit a sehrát. Teprve až potom šli do studia. Práce na aktuální řadovce proto byla mnohem svobodnější a asi i otevřenější z hlediska vstřebávání často improvizovaných nápadů. Nakonec vznikl v podstatě triptych, přičemž každá z jeho částí patří jedné straně desky na dvojvinylovém vydání. Toto vnitřní dělení lze ale vycítit i v digitální verzi.

První třetina tracklistu uzavřená skladbou "Drufolk" nabízí nejhravější materiál i jediné dvě zpívané písně na desce - hlavního vokálu se již tradičně ujal Vojta Nýdl. "Obloha šedá" rozvíjí až jazzrockové nálady, o temnější barvy se pak postará hypnotická "Paleochora".

Druhou čtveřici ozdobili jazzový bubeník Daniel Šoltis i Beata Hlavenková za klavírem. "Encore En Fois" přináší do hry až církevní vznešenost, která se tu propojuje s minimalismem krátkých hudebních frází a až soudtrackovou atmosférou. V tomto ohledu je druhá část alba "Towers" nejvíce obrazotvorná. Pohybujeme se tu od nějakého špionského dramatu přes lyrické obrazy ve skladbě "Eliška" a honičkovou nervozitu "Joy Machine" až ke smutnění v "Blue Mood".

Závěrečná trojice, jež mimochodem nabídne hned dva nejdelší, více než sedmiminutové, kusy, se pohodlně noří do klubové atmosféry a psychedelického tripu. V "Global Space Village" dostává výrazný prostor citlivě dávkovaná elektronika, která klarinetové výlety - často v hodně nečekaných zvukových barvách - podbarvuje beatem ve středním tempu a hypnoticky omamuje. A i když druhá, pečlivě vygradovaná část "Déšť přichází" zpomalí, mámí úplně stejně. Tečka "Transformation" zhudebňuje znovuzrození do nového dne, setřesení zbytků formativního výletu i přijetí nového já.

Tři pomyslná dějství nemají mezi sebou ostré střihy (ty fyzické v zásadě vznikají v případě otáčení desky), nálada zůstává na "Towers" jednotně sevřená, vnitřní celky se od sebe liší akcenty v atmosféře a v pocitech. Přidávají tím té téměř hodině hudby, které putuje od jazzu ke klasice či ambientu až k elektronice, na variabilitě. Clarinet Factory už tolik neobjevují jako na předchozích nahrávkách. Již prošlápnuté cestičky ale nadále rozšiřují a posluchače berou do pohlcujícího světa, jenž se nepoddává lacino, přesto po čase uhrane.