Češi jsou opravdovými přeborníky ve vymýšlení co nejabsurdnějších a nejšílenějších názvů pro své kapely, jistě každý chce zaujmout nebo tímto dát najevo příslušnost k určité hudební "kastě", ale poslední dobou se mi to zdá jako poněkud kontraproduktivní. Jak se má běžný posluchač v té změti vyznat?! Takže po Vyhoukané sowě nebo Vypsané fiXe se do širšího povědomí posluchačů začínají prokousávat funk-rockové Nukleární Vokurky. Svým názvem se však nesnaží zařadit mezi nějaké alternativní spolky. Naopak, jsou hrdí na to, že jsou "na prodej", což sice působí trošičku strojeně, ale na druhou stranu jde o osvěžující změnu v přístupu. "Tak hele, prostě si kupujte naše desky, a když vás bude hodně, tak ty starý trosky, co tady zacláněj už pár stovek let, to snad konečně pochopěj a vypadnou." Hezké sci-fi!

Nukleární Vokurky právě vydávají své debutové album - a světe div se - rovnou u kolosu EMI. Hudební byznys je v Česku opravdu anomální, a proto člověku hned začne vrtat hlavou, jak se jim to jen mohlo povést? Možná byli jenom ve správnou chvíli na správném místě a EMI měli zrovna chuť udělat nějaký dobrý skutek. Možná, že vyhledávači talentů u této kapely zavětřili opravdový komerční potenciál a budou ji chtít prostřednictvím médií vysadit někam k Chinaski nebo Ready Kirken. Možná. Nechme se překvapit.

V současné době jsou však ještě Nukleární Vokurky sympaticky "neochočení". Na koncertech vás budou přesvědčovat, abyste nebrali drogy a jedli zelí ("je to dobrý na vředy"), na jejich internetových stránkách se dozvíte něco o "Mezinárodní asociace ochránců světa před stopaři", Romanu Holém, ministryni Součkové, něco nechutného o Ivetce Bartošové, když jim napíšete zaljubený fanouškovský vzkaz, tak vás s největší pravděpodobností pošlou někam... Už se těším, až si je do svého supr pořadu pozve velký Leoš. Snad nám ale do té doby nezkrotnou, to by byla škoda!

NK jsou typickým příkladem kapely postavené především na koncertní činnosti. Tam je jejich síla. A kapela se tím řídila i při natáčení svého prvního alba. Studiová a elektronická kouzla jsou použita jen velmi střídmě. Základem je klasická rocková sestava, hojně doplňována a podporována dechovou sekcí. Výrazným poznávacím znamením je vyrovnaná dvojice zpěváků. V této sestavě dokáže kapela velice věrně a v plné šíři předvést skladby i na koncertním pódiu.

To, co však není na příjemných koncertech takový problém, o to výrazněji vystupuje při poslechu desky - texty (sama kapela tvrdí, že používá při jejich psaní tzv. "poetiku termoláhve s čajem", nový textařský žánr na evropském poli avantgardní pop-music...). Často snaha o vtipný text působí dost křečovitě. Alespoň zatím nemají ani charisma Jiřího Macháčka ani schopnosti a přirozenost třeba takových Tata Bojs. Na desce je jeden pokus o text v angličtině a musím říci, že tudy by mohla vést cesta, jenže v tom případě by album možná ani vůbec nevyšlo. Takže... Takže pokud mohu radit, bude lepší, když se při poslechu budete soustředit na to hlavní - a tím je tady rozhodně muzika. Muzika veselá a stylově pestrá: typický rádiový popík - "Jsme na prodej", svižné funky - "Hey Honey" a "Transoktadecimál (T-O-D)", přímočarý rock - "Úspěch" nebo klidnější a kompozičně zajímavá skladba "Brouk (ČTK)". Skupina má cit pro výrazné melodie a talent napsat a zaranžovat i vícevrstevnatou skladbu ("Stopaře neberu"). Minimálně polovina písní by s klidem mohla uspět i u českých rádií. (Více o jednotlivých skladbách - ale i o samotné kapele - si můžete přečíst v našem průvodci po desce).

Album "Jsme na prodej" nepřináší nic převratného nebo zásadního. Vliv skupin soustředěných kolem Romana Holého a Dana Bárty je místy zcela zřejmý (i když NK mají stále výrazně rockovější sound). Mimochodem právě Bárta bude hostem na křtu alba, který proběhne 24.9. v pražském Lucerna Music Baru. NK však dokázali natočit celkem vyrovnanou a stylově košatou desku, na níž naznačili své instrumentální schopnosti a potenciál. Tudíž toto album berte jako předzvěst (snad) věcí příštích.