Robb Flynn je nezmar. Už dvakrát totiž přežil svou hudební smrt. Nejdřív na začátku milénia, kdy se tehdejší příklon k nu-metalu nesetkal s komerčním úspěchem a kapela skončila na dlažbě bez stálého labelu. Následoval ovšem hudební progres k technicky brilantnímu metalu a kreativní vrchol v období okolo alba "The Blackening". Před pár lety pak ze skupiny odešli všichni tři Flynnovi spoluhráči, Machine Head vydali dvě křečovité desky a hráli spíš už jen v klubech.

Jsme nyní svědky druhého zmrtvýchvstání? Pravděpodobně ano. Kapela se blýskla propracovanou studiovkou "Of Kingdom And Crown" v nejlepším duchu právě "The Blackening" a už před dvěma lety v roli předskokanů Amon Amarth předvedla také skvělou koncertní formu. Velkolepý comeback pak stvrdila i v pondělí na své samostatné show ve Foru Karlín.

Zvolený prostor se zdál být poměrně ambiciózní - když u nás skupina hrála posledně, ještě před covidem, stačilo jí Roxy. Nakonec prostor fanoušci naplnili tak z půlky, plochu ke stání ale zaplnili poměrně slušně.

A to už během tuzemského předskokana v podobě formace Refore. Tady se ale výběr úplně nepovedl. Čtveřice předvedla dřevní thrash nebo spíš primitivní death metal konce osmdesátých let, který přímočarou sypačkou i vokály připomínal právě nejstarší desky pozdějších neotřesitelných králů žánru Death. To ale nemyslím jako pochvalu. Monotónnost a rychlost není vše. Machine Head se dostali tam, kde jsou, právě díky kompoziční pestrosti. Daleko lépe by do line-upu večera seděli třeba rovněž tuzemští Shatter, kteří před pár týdny vydali našlapané nové album.

Sami Machine Head v Praze předvedli naprosto reprezentativní průřez kariérou, a šlo tak poznat, že ne všechna období jejich diskografie jsou po chuti všem jejich fandům. Období před patnácti lety dotáhlo až do krajnosti heavymetalové pidlikání a patos, a tak právě fanoušci této hudby moc nejásali při bloku nu-metalových skákaček ke konci setu. Přece jen - rap a heavy metal spolu úplně neštymují.

Flynn je pořád srdcař. Svým nasazením a charismatem táhl celou show, a tak ani moc nevadilo, že kapela dnes spíše působí jako revival technicky vytříbených nádeníků kolem něj. I když - bez Adama Duce nebo Davea McClaina - skupina zkrátka nemá duši.

Masivní světelná a ohňová show, stejně jako naprosto famózní projekce, přinesly vizuálně promyšlený a impozantní zážitek. Zvukově bych snad jen o něco stáhl kopák ve prospěch kytar, jinak i během tohoto večera potvrdilo Forum Karlín statut dokonalého koncertního prostoru.

Dramaturgicky ale nebylo dle mého nejšťastnější zařadit po kultovní vypalovačce "Davidian" úplně na konec ještě kompozičně pestrou skladbu "Halo". Právě zmíněná raketa z debutové desky dříve spolehlivě zakončovala každou jejich show jako pravý metalový orgasmus.

Robb každopádně neopomněl dlouze vyznat svou lásku Praze, korunovanou klasickým klipem "Darkness Within" z Karlova mostu. Skvělý večer tak jen občas kazili někteří podnapilí redneck fanoušci - v tomto bohužel Machine Head přitahují i podobnou sortu lidí jako třeba Slayer.

Jinak se ale dá se říct, že šlo o triumfální návrat formace ve skvělé formě, která dvouhodinovou smrští potvrdila svou nezničitelnost. Doufejme, že přijde i nový nádech a další kreativní etapa její bohaté kariéry.