Dokument "Milli Vanilli" odkazuje na jeden z největších skandálů v hudebním průmyslu. Příběh černošských tanečníků Roberta Pilatuse a Fabrice Morvana, kteří se stali tvářemi globálního fenoménu, aby následně spadli do propasti veřejného opovržení, nechá diváky přemýšlet nad složitostí slávy a lidské křehkosti.
Snímek pečlivě mapuje vzestup dvojice
Milli Vanilli od jejích prvních kroků přes nabytí popularity až k jejímu strmému pádu po provalení playbackového skandálu. Nastiňuje, za jakých okolností již zesnulý Rob Pilatus vyrůstal, co ho vedlo k bažení po slávě a proč se nechal omamným pocitem zcela pohltit. Osudným se mu stalo setkání s Fabricem "Fabem" Morvanem v jednom z mnichovských klubů. Přes taneční vystoupení po boku tehdejších hudebních hvězd, modeling a založení vlastní kapely Empire Bizarre vedla jejich společná cesta do spárů vlivného německého producenta Franka Fariana.
Hitmaker Farian, jenž stál i za úspěchem diskotékového fenoménu
Boney M., přichystal duu smlouvu k lákavému projektu. Dle Morvanových slov oba podlehli producentovu vlivu a kontrakt podepsali bez jediného přečtení. Roli údajně sehrála i jazyková bariéra, a proto dvojice netušila o tom, že oni sami se na nahrávce nebudou ani v nejmenším pěvecky podílet.
Bývalá Farianova asistentka však v rozhovorech tvrdí, že si uvědomovali, k čemu je producent přizval, ale hnacím motorem byla prostá touha po slávě. Dokument se v mnoha ohledech snaží být nestranný - často dává prostor protistranám a nabízí vícero výkladů. Je pouze na divákovi, kterou variantu bude považovat za tu pravdivou.
Farianův ďábelský plán se uskutečnil - Rob Pilatus a Fab Morvan vystupovali v klipech i během energických živých vystoupení s nahrávkami, na kterých se vokálně nikdy nepodíleli. Po velkolepém přijetí singlu "Girl You Know It's True" sklízeli úspěch po celém světě, protože prezentovali skvěle vyprodukovanou hudbu, navíc spjatou s přitažlivým zjevem obou protagonistů pro showbyznys. Novému životu se těžko odolávalo, a tak umělci roli
zpěváků skupiny Milli Vanilli přijali. Pilatus se postupně se lží ztotožnil, zatímco Morvana trápilo svědomí.
První podezření přišlo v momentě, kdy se v průběhu koncertu zasekla playbacková nahrávka "Girl You Know It's True". Moderátoři hudebních pořadů si posléze začali všímat toho, že hlasy obou aktérů se neshodují s vokály ze studiových podob. Pilatus měl stále bavorský akcent, Morvan v angličtině pokulhával a ke všemu hovořil s francouzským přízvukem.
Fanoušci ale lež dobrovolně spolkli - zázračně se totiž v pop music skloubí všechno jako tady. Všichni si víceméně přišli na své - posluchači se spokojili s hitovým repertoárem, ústřední dvojice dosáhla celosvětové popularity a zástupci nahrávacích společností kasírovali. Z dokumentu vyplývá, že vydavatelství Arista Records v čele s Clivem Davisem, který stojí mimo jiné za objevení
Whitney Houston, si bylo podvodu vědomé. Udržovat ho při životě co nejdéle mělo jediný motiv - peníze.
Překročení pomyslné hranice přišlo s výhrou ceny Grammy, čímž se kredibilita tohoto ocenění významně narušila. Nakonec Milli Vanilli podrazil sám jejich tvůrce, když na tiskové konferenci v New Yorku prohlásil, že Pilatus a Morvan na albu nezazpívali ani notu. Zpráva zasáhla celý svět, ale kritice čelily pouze tváře projektu - Rob Pilatus a Fab Morvan. Frank Farian i zástupci nahrávací společnosti vyvázli beze šrámu, ačkoliv skutečnou pravdu znali.
Vlivný producent využíval černošské umělce k prezentaci své hudby. Povedlo se mu to celkem třikrát - v projektech Boney M., Milli Vanilli a The Real Milli Vanilli. Farian přesně věděl, co lidé od interpretů vyžadují, a nehledě na etická pravidla si poradil po svém. Demonstroval tím, jak showbyznys doopravdy funguje.
Neetické zacházení s černošskými umělci zanechalo své následky. V případě
přeživšího Fabrice Morvana vedla od provalení skandálu k životní spokojenosti dlouhá cesta. Provázel jej letitý pocit viny a hanby. Mezitím zkoušel prorazit jako sólový umělec, ovšem bez výraznějšího úspěchu, a tak dodnes vystupuje se skladbami
Milli Vanilli i s odkazem na zesnulého kolegu Roberta Pilatuse.
Režisér snímku využívá často dosud nezveřejněné archivní záběry, rozhovory s klíčovými osobami a osobní výpovědi zainteresovaných osob. Spravedlivě dává prostor k vyjádření oběma stranám, aby zabránil černobílému vnímání. Poukazuje na to, že situace není tak jednoduše odsouzeníhodná, jak se na první pohled zdá. Divákům dává možnost nahlédnout pod povrch složité události, což významně přispívá k hloubce vyprávění předkládaného příběhu.