Dua Lipa zní na "Radical Optimism" jinak. Změnila totiž žánr

31.05.2024 08:00 - Jan Trávníček | foto: Tyrone Lebon

Stala se zpěvačkou, módní ikonou, sběratelkou cen a díky filmům "Barbie" a "Argyle" už i herečkou. Málokdo na své kariéře maká tak usilovně jako Dua Lipa. Nelze ji ignorovat, jejím písním neutečete. Nyní ale vydala desku, která by její fanoušky mohla zklamat. Zvlášť pokud čekají, že bude pořád dělat to samé.
8/10

Dua Lipa - Radical Optimism

Skladby: End Of An Era, Houdini, Training Season, These Walls, Whatcha Doing, French Exit, Illusion, Falling Forever, Anything For Love, Maria, Happy For You
Vydáno: 3.5.2024
Celkový čas: 36:35
Vydavatel: Warner Music
Těžko říct, na co čeští promotéři stále čekají. Hitů má Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá. Přitom třeba předloni (ale i letos) jela kolem nás v termínu Colours Of Ostrava, její potenciální účast tak mohla být dokonce opakovaně na stole nejen v kanceláři Live Nation, ale i v té Zlaty Holušové.

Zpěvačka také na rozdíl třeba od Beyoncé nebo Taylor Swift nevyžaduje stadiony, které bychom u nás neměli k dispozici, takže z hlediska technického zajištění tomu skutečně nic nebrání. Navíc je interpretka v plné síle a opakovaně jste si mohli nejen na musicserveru přečíst, že se naživo vůbec není čeho bát. Zpívá naživo a zpívá skvěle. Tak snad už se to konečně zlomí a vhodný termín s požadovanými financemi se konečně protnou. I třetí deska Duy Lipy totiž její roli na hudební scéně opět posílí.

A to i přesto, že se vydavatelství Warner Music pro mnohé možná překvapivě rozhodlo marketingovou kampaň před vydáním na poslední chvíli nákladově hodně přiškrtit, nebylo prý spokojeno s výsledky tří dosud vydaných singlů, tedy "Houdini", "Training Season" a "Illusion". Nechalo se slyšet, že o úspěchu alba teď rozhodnou už jen fanoušci. Tedy ti stejní lidé, které v posledních týdnech zavalily marketingové mašinérie nových alb Billie Eilish, Taylor Swift, Beyoncé, Shakiry, Jennifer Lopez či pro mnohé stále ještě skrytého klenotu Jess Glynne. Ženská popová scéna totiž tak silné jaro dlouho nezažila.

Jak si ale můžete přečíst v pravidelných komentářích kolegy Martínka o dění v českých hitparádách, naší země se tyto problémy netýkají a "Houdini" už dlouhé měsíce patří mezi největší stálice našich rádií. Zbývající dva singly ale prozatím úspěchu hitů z předchozích dvou studiovek nedosahují, což způsobily dva důvody.

Důvod první - Dua Lipa obecně vydává singly, které sice vystřelí v žebříčcích po vydání často až k medailovým pozicím, na rozdíl od jiných komet jsou to ale spíše trvalky. Poté totiž trvá dlouho, než je finálně opustí. Jen si vzpomeňte, kolik měsíců nešlo uniknout třeba "New Rules", "IDGAF" nebo "Levitating"! Přitom krátce po vydání by jejich obrovskou výdrž tipoval málokdo.

Důvod druhý - a pro nové album stěžejní - spočívá v tom, jak deska vznikala a hlavně s kým. Anglická zpěvačka s kosovskými kořeny aktuálně v rozhovorech vykládá, že pro aktuální studiovku napsala devadesát sedm songů a všechny má ve svém diáři, který hrdě nosí sebou.

Mimochodem, hned na první straně toho deníku se nachází sousloví "Radical Optimism", které slyšela před pár lety během jednoho z rozhovorů od dotazujícího v tom kontextu, že je to přesně to, co teď svět potřebuje ze všeho nejvíc. Aby tomu ale dodala hlubší význam, nechala se na obal alba, kde to sousloví najdete, vyfotit v moři se žralokem. Chtěla tím dát najevo, že pozitivní pohled na svět může být zároveň akutním voláním o pomoc.

Ale zpět ke tvorbě nahrávky. Ta probíhala ve studiu v Londýně, na němž pro ni bylo nejdůležitější, že mohla pracovat v prostoru s okny. Dostal se tam jak vzduch, tak slunce a mohla tam trávit klidně i celé dny. Jakkoli se to může zdát jako rozmazlenost, pro zpěvačku to bylo klíčové, neboť jak dnes vysvětluje, najít nahrávací studio s okny není vůbec nic jednoduchého. V naprosté většině případů se totiž jedná o odhlučněné temné kobky. A ty ona nemá ráda.

Ve studiu s ní točili například producent Danny L Harle stojící za úspěchem Caroline Polachek, její dlouholetý spolupracovník Ian Kirckpatrick, taky Andrew Wyatt z konečně už zase se vracejících Miike Snow, ale především klíčová postava třetí desky - Kevin Parker, frontman australské skupiny Tame Impala a v poslední době také úspěšný producent. Šťavnatým paradoxem je, že zatímco Dua Lipa nyní v rozhovorech vykládá, že si teď začala hlídat práva na svou tvorbu a nepřímo tím naráží na přetáčení desek, do něhož se nedávno pustila TayTay, Parker šel přesně opačnou cestou a všechnu svou tvorbu, aktuální i tu budoucí, prodal Sony.

Obě hvězdy se spolu potkávaly na festivalech, headlinovaly například maďarskému Szigetu v roce 2022, a jestli se něco nedalo čekat, tak že by právě umělci z tak extrémně odlišných scén našli společnou řeč. Dua Lipa si ale dle svých slov naprosto zamilovala psychedelickou hymnu "Currents", a tak s Kevinem začala makat ve studiu už v červenci toho roku, tedy ještě před samotnou budapešťskou hudební přehlídkou. Výsledkem toho všeho je, že třetí deska zní jinak než předchozí dvě.

Pořád je to roztančený pop s texty o lásce, jen už Dua opustila hájemství osmdesátkových synťáků a vydala se jako pomyslná Alenka za králíkem Kevinem do tzv. neo-psychedelické říše. Naznačuje to už netradiční otvírák nahrávky s názvem "End Of An Era", jehož posláním je udělat za předchozí kariérou tlustou čáru a začít jinde a znovu. A to i přesto, že vypráví paradoxně o počátcích vztahu a zamilovaném poblouznění.

A logicky - pokud točíte desku, která obsahuje prvky psychedelie a nepíšou se zároveň sedmdesátá léta, je nabíledni, že v posluchačích zvyklých na revival osmdesátkového a devadesátkového zvuku, kterým jsou ze všech stran krmeni v posledních letech, takovou euforii nevyvoláte. I proto na internetu naleznete recenze jak chválící, tak i ty kritické.

Má to samozřejmě i pozitiva - skladby ze třetí studiovky by se mohly možná ne v hitparádách, ale přímo v uších posluchačů usídlit na mnohem delší dobu. Když se v nich nyní tolik netlačí na pilu a nemusíte z nich vyžvýkat silný refrén za každou cenu, tak je tak rychle nevyždímáte a budete se k nim o to raději vracet i za delší dobu.

Ale zpět do studia. Všichni dohromady prý nejprve nahráli písničku "Illusion", jejíž klip se výrazně inspiroval u "Slow" od Kylie Minogue. Někdejší nominantka na cenu BBC Sound Of 2016 v něm řeší, že na laciné triky sukničkářů už neskočí. Právě tento singl zvukově nejvíce evokuje kolekci "Future Nostalgia".

První song tvůrce nakopl a hned den nato vznikla skladba "Happy For You". Právě ji zpěvačka považuje za obzvlášť vydařenou, neboť v ní zpívá o tom, že jste se už přenesli přes ošklivý rozchod a přejete tomu druhému štěstí. Zpracovává tedy dospělý pohled na věc, kterého by prý ještě nedávno nebyla schopna. "Uvědomila jsem si, že jsem na svůj věk daleko vyspělejší, než bývá zvykem", vysvětluje protagonistka k písni, kterou uvozuje i uzavírá cvrlikání ptáčků a do níž natočila naprosto okouzlující refrén, jenž vane pozvolna jako letní vánek.

O den později vznikla také písnička "Whatcha Doing", a jelikož všechny tyto tři skladby nakonec tým dal na desku, pomohlo to určit její tón a vykolíkovat hřiště, na němž se album bude odehrávat.

Asi neexistuje větší klišé, než o nějaké desce prohlásit, že je dospělejší než ta předchozí. Ale stalo se. Stačí si přeložit texty, které působí až nebývale otevřeně a ukazují Duu jako zpěvačku, která sice chce pořád nechávat nějaký prostor pro imaginaci, ale zároveň už nechce zpívat jen o vztahových klišé. Na novinku proto nazpívala hned několik kousků, které jsou minimálně na úrovni, jakou minule naznačila pouze v jediné písni, závěrečné "Boys Will Be Boys".

Mezi ně patří už zmíněná "Whatcha Doing" zpracovávající její chorobnou potřebu vše řídit. Sama nyní přiznává, že se to pro ni v posledních letech stalo velkým tématem a snaha mít nad vším kontrolu ve světě, který se mění dynamičtěji než kdykoliv dřív, je nesmírně náročné. A právě tuto niternou obsesi song zachycuje. "Píšu si do diáře už i čas, kdy se půjdu osprchovat," přiznává.

Podobně otevřeně popisuje strasti vztahu na dálku, jemuž se při turné o jedenadevadesáti zastávkách nelze vyhnout. "Anything For Love" tak ve svém baladickém úvodu popisuje nezájem o krátkodobé vztahy bez většího emočního zapojení, aby následně nastoupil beat, jaký ploužák neskutečně nakopne a pošle ho do věčných lovišť. Jedná se ale zároveň i o největší nevyužitou příležitost celé desky, protože kdyby se skladba rozvinula buď do plnohodnotného cajdáku, jaké osmadvacetiletá majitelka hlasu pohybující se mezi mezzosopránem a kontraaltem běžně nedělá, nebo naopak složila další roztancovanou pecku s už teď skvělým rytmem, mohly z toho vzniknout dva další hity. Takto ale vytvořila sotva dvouapůlminutový mix dvou ochutnávek na něco, co bohužel nedorazí.

Dospělejší téma najdeme i v písni "Maria", která sice hudebně připomene slabší momenty kolumbijské divy s IQ 140, jedná se ale o poděkování stejnojmenné bývalce jejího současného přítele za to, že z něj udělala lepšího muže a ona z toho teď těží.

Také "French Exit" se stala písní, o níž se hojně diskutuje. Ačkoliv to někdejší modelka pochopitelně nikde neříká na plnou pusu, fanoušci jsou si jistí, že skladba o rozchodu, který musela iniciovat právě Dua, se vztahuje k jejímu osmiměsíčnímu vztahu s režisérem Romainem Gavrasem.

Patrně stejná inspirace dala vzniknout i songu "These Walls" s kytarovou vyhrávkou, která jako by vypadla z alb Kings Of Leon. Zatím nejhlubší zpověď o toxickém vztahu, který se těžko opouští, ale zároveň víte, že to udělat musíte, získává štempl toho textově i hudebně nejlepšího, co nová éra zpěvačky nabízí. Ukazuje ji totiž v dalším, dosud neviděném světle a podobně jako těžce nedoceněná skladba "Cool" z předchozí kolekce zatím zůstává kouskem, jehož hitové ambice jsou nezpochybnitelné stejně jako jeho kvality. Zůstává však otázkou, zda to tentokrát ona a její tým vědí a dají mu prostor zazářit.

"Glastonbury je můj obrovský sen. Od malička si představuju, jaké to bude, až vystoupím jako headliner na Pyramid stage. A když jsem tuhle desku dávala dohromady, už jsem díky telefonátu od Emily Eavis věděla, že se mi to splní a po několika menších scénách na festivalu teď budu regulérní hlavní hvězda. A tak jsem si u každé písně představovala, jak by mohla znít a taky vypadat naživo, až ji tam budu zpívat. S tímto pocitem v hlavě to album vznikalo," nechala se slyšet.

Je to na něm znát. Jeho ambice patří mezi největší v branži a to ještě ani nevíme, zda ho vzhledem k nastřádanému materiálu v budoucnu nečeká stejně jako u předchůdců také rozšířená edice. Proto až se v promáčených kopcích na farmě v Piltonu rozsvítí světla asi nejslavnějšího pódia na sto dvacet tisíc fanoušků s vlajkami z celého světa, Dua Lipa tam bude stát jako jedna z největších hvězd současné hudební scény. Bude dojatá. Ale taky připravená jako nikdy dřív. A věřte tomu, že to bude právě i díky kvalitám nové desky její dosud největší triumf.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY