Kladeňáci si pro letošní sezónu zavedli speciální rituál. Toto jaro Zrní volí některé písně, které zahrají, náhodným losováním, aby všechny měly stejnou šanci. Ne až během koncertu, ale pár dní předem. Zbytek večera doplnily staronovinky ze stále aktuálního alba "Široko daleko", které vydali před rokem. Vrátili ke na něm ke svým kořenům, tedy poněkud upozadili elektroniku, odkopali se do ještě intimnější roviny a radovali se z prostých věcí, které mohou svádět ke všednosti. Opak je ale pravdou, obyčejných věcí si považovali vždycky.

Co se týká vylosovaných skladeb, ty kapela vždy předem oznámí na svých sociálních sítích, fanoušci se na ně mohou těšit a muzikanti se je mnohdy musí naučit hrát. Během prvního pražského koncertu to byla píseň "Zvony", kterou složili, když jim nebylo necelých dvacet let, což je dobrých... dvacet let. Frontman Honza Unger prozradil, že už dva dny si v hlavě stále opakoval její text, aby ho nepopletl.

Je pravda, že nabídli pestrý a rozsáhlý repertoár. Zaznělo několik retro kousků pro pamětníky kapelních začátků, kdy hudebníci hledali, co a jak svou hudbou říct. Zavzpomínali i na to, jak vznikal debut: "Desku 'Voní' jsme jeli nahrávat vlakem do Zlína a vůbec jsme netušili, co nějaký nahrávání je. Měli jsme to do poslední notičky nacvičený a v sobě trému, že s náma ve studiu bude Petr Vavřík z kapely Buty. Očekávejte časový turbulence."

A taky že byly. Zahráli pelmel své tvorby, čerpali z celé diskografie a že už mají do čeho sahat. Krom kousků z nové desky přidali z "Nebeského klidu" skladby "Trest", "Neposlušnost", "Mír a déšť a odpuštění". Ze "Spící" zazněla hned úvodní písnička (protože čím začít jiným než popěvkem: "Vstávej, probuď se. Vstávej, už to je. Stojíš před zdí. Stojíš u dveří," z "Kdo to budí medvěda?"), ale pak i "Ať", jejíhož klipu se nemůžu nabažit. Z "Jiskřící" vybrali přidrzlou prostořekou "Igor Pelech", nadějeplnou "Jiskřící raketa TOTO". "Následuj Kojota" reprezentovaly "Pastorale" a "Království". Ze "Soudtracku ke konci světa" zahráli evergreeny, které nesmějí chybět na žádném koncertě, tedy "Hýkala" a "Rychta", z alba "Hrdina počítačové hry jde do světa" songy "Autobus" a 83000".

Zrní jsem viděla v různých prostorech. V klubech, ale i na jejich střechách, šla jsem s nimi průvodem z Kampy na Střelecký ostrov, ale držela jim i palce v hojně zaplněném Foru Karlín, které obsadili (už!) před šesti lety. Dokonce vystupovali na festivalu u nás v menším městečku, pár kilometrů od Ungerova bydliště, ale nyní zatoužili po malém pražském klubovém koncertě. Do Café V lese se vrátili po mnoha letech. Po vyprodaném pátku přidali set ještě na sobotu. Myšlenkou bylo, že společně s nimi oslavíme jaro. A tak jsme dvě hodiny slavili, zpívali a byli na sebe napojeni.

Skupina původně chtěla zahrát čtyři písně v kuse, než promluví k publiku, ale ouha - po třetí skladbě přišly technické výpadky. Takže původní plán přesunula na druhý den. V prodlevě padl z pódia dotaz, zda u sebe někdo nemá sikovky, nebo zda si případně nenachystal někdo stand-up, že by se teď hodil. Žádný dobrovolník se ale nepřihlásil, a tak zpěvák prozradil, že si teď přijde jako Charlie Chaplin, hvězda němých grotesek. Mlčky přešlapoval na místě a hledal vhodná slova, kterými by zaplnil neplánovaně vzniklou pauzu. Ale to se prostě někdy stane.

"Satelity" vystoupaly do přídavků, zazněly jen za doprovodu frontmanovy kytary a houslí Honzy Fišera. Na "Sladkej výlet" do světa čtyř Honzů a jednoho Ondřeje nás muzikanti zavedli v samotném závěru, což byl dobrý kontrast k předchozímu songu. Ale celý průlet jejich diskografií byl povedený. I přes počáteční turbulence let ustáli a letadlo s pilotem Ungerem dorazilo do cíle neboli konce vydařeného večera.