Pětatřicetiletá Kacey Musgraves už dávno není jen countryovou hvězdou. Ačkoliv z tohoto žánru stále čerpá, zpěvačka tento dost konzervativní styl narušovala tématy, o nichž zpívala, a taky posunem k popu i jinam.

Obrovský průlom do mainstreamu se jí povedl s kolekcí "Golden Hour" z roku 2018, s níž proměnila všechny čtyři nominace na Grammy včetně nejprestižnějšího ocenění za Album roku. Celkově je Kacey držitelkou sedmi gramofónků, zatím poslední získala společně se Zachem Bryanem za píseň "I Remember Everything", odnesli si ocenění za Nejlepší country výkon dua nebo skupiny.

Zatímco zmíněná ceněná deska zářila sluncem a radostí (dokonce obsahovala i taneční pecku "High Horse"), následující "Star-Crossed" přinesla hořkou reakci na rozvod a logicky se nesla v temnějších odstínech a náladách.

Novinka je pokračováním její umělecké a životní cesty: je o smíření, opatrném nalézání jistot a radosti i o hledání odpovědí na ty největší otázky (slyš zde například "Je tady nějaký Architekt?" ve stejnojmenné písni). A taky je na "Deeper Well" čím dál méně slyšet country nebo pop. Umělkyně se zde prezentuje hlavně jako vyspělá folková zpěvačka.

Album se zrodilo v legendárních newyorských Electric Lady Studios, jež vzniklo na míru pro Jimiho Hendrixe. Studio prošlo pohnutou historií, ale pořád existuje a natáčejí v něm ty největší hvězdy.

Genius loci se promítl i do nahrávání Kaceyiny aktuální desky, nemluvě o inspiraci samotným New Yorkem. Po prvních tónech úvodní "Cardinal" to sice už-už vypadá, že jste se ocitli uprostřed "California Dreaming" a odněkud se vynoří čtyřhlas The Mamas And The Papas (mimochodem skvěle vybraná úvodní položka alba), ale pak se vše stočí k folku a folk-rocku.

Zvuk alba je konzistentní, měkoučký, vládnou mu akustické nástroje. Zvonivé kytary a vícehlasy evokují Byrds, CSN nebo Simona a Garfunkela (slyš "Heaven Is", která vychází ze skotské lidovky).

Skoro vše se nese ve středních tempech, je to velmi příjemné, místy až překrásné (klavírem osvěžená nádhera "Dinner With Friends" nebo opojná "Lonely Millionare", která připomene Sade), což je taky trochu slabina desky. Ta tím pádem tři čtvrtě hodiny moc nevybočí ze zadumaných nálad - je to jako být celý den v pohodlném voňavém županu, ale po pár hodinách už se třeba nebudete chtít dívat na krásy světa jen z okna a zatoužíte vylézt ven za dalšími vjemy.

Na "Deeper Well" našla Kacey Musgraves prostor, kde se cítí komfortně a jistě jako umělkyně i jako člověk. "Loučím se s lidmi, kteří jsou fakt dobří v plýtvání mým časem," zpívá v titulní písni. A o tom to je. Rozloučit se s lidmi, co v sobě mají temnou energii, a najít radost, krásu a lásku i v těch nejobyčejnějších věcech. A být vděčný. Protože jak zpívá David Koller, "nic není nastálo".