Britská trojice Kosheen získala za svůj debut "Resist" nejen několik ocenění kritiky, ale také status komerčně nejúspěšnější drum'n'bassové formace. Na druhém albu "Kokopelli", které předznamenal pilotní singl "All In My Head", však z d'n'b nezůstal ani jeden úder bicích, přesto se jedná o desku zvukově ucelenou a hudebně skvělou.
Britská trojice
Kosheen svým debutovým albem "Resist" dosáhla ve vodách drum'n'bassu dosud nevídaného komerčního úspěchu, když se desky prodalo přes půl milionu kusů. Je jasné, že na těchto prodejních číslech se více podílely popové hitovky jako "Hungry" či "Catch", než o hodně tvrdší d'n'b vypalováky "Suicide" nebo "Hide U", které ale měly o to větší úspěch v klubech. Kapela jako jedna z mála dokázala propojit tvrdý zvuk s velmi chytlavými melodiemi, čímž získala hned několik různých skupin fanoušků. Pětice singlových hitů z debutu je však už minulostí a nyní máme co do činění s albem druhým, které už dlouho před svým vydáním slibovalo rapidní změnu zvuku. A taky že jo - z drum'n'bassu na "Kokopelli" zůstala pouze ta
bass.
Ani pilotní singl "All In My Head" vám rozhodně nenapoví, jak nová deska zní. Podle ní by vás na nahrávce měly čekat jen samé rozjásané hitovky s rádiovými refrény, které z vaší
head nevytřepete pěkně dlouho. Kdepak.
Kosheen dali vale drum'n'bassu, taneční hudbě obecně, stejně tak až na zmíněnou výjimku i rádiovým popůvkám a nahráli album plné rozmáchlých a temných rockových balad. Poměrně razantní změna stylu má u této desky své výhody i nevýhody. Pozitivem je bezpochyby skutečnost, že nahrávka je konzistentní, má jednotnou náladu a bezpochy tvoří ucelené dílo. Na druhé straně se tak
Kosheen dobrovolně vzdali barevnosti debutu, kdy vedle sebe stály jak d'n'b pecky, rádiové hity či atmosférické balady.
Nové album se musí poslouchat mnohem soustředěněji, nejedná se o ušní atak na první poslech, ostatně skladby mnohdy sahají až k šestiminutové stopáži. V kontextu debutové desky i bez něj je však jisté, že "Kokopelli" je vynikající nahrávka. Pokud bych měl pro ni vymyslet nějakou škatulku (přece víte, že my novináři musíme každou kapelu někam přesně zaškatulkovat...), asi by na ni sedlo označení
dark pop. Kytary se umně kloubí s elektronikou a nad vším ční nádherný hlas Sian, jenž se proplétá krásnými melodiemi. Chce tipy, co si poslechnout nejdříve? "All In My Head" vám samozřejmě provzdušní rádiový éter, nenechte si však ujít hned úvodní "Wasting My Time" (a pochopíte, proč britský server Dotmusic zrovna tuto skladbu označil za hymnu ostrovního festivalového léta, naživo musí znít bezpochyby ještě rockověji...), stejně si vás podmaní i "Ages" a "Coming Home", pro ochutnávku toho, jak
dark může
pop být, zvolte jednu z dvojice "Recovery" a "Wish".
Kosheen se po úspěchu se svým debutovým albem dokázali vrátit s mnohem ucelenější a zvukově jednoznačnější nahrávkou. Poslouchá se to krásně, ale musíte mít chuť na trošku depresivnější stavy... Když by ale toho smutku už na vás bylo moc, vždy si můžete pustit singlovku "All In My Head" a hned se vám svět zase rozjasní. Snad jen podobně pozitivnějších věcí mohlo být na "Kokopelli" více.
(Jsou tři věci, které mě na "Kokopelli" štvou, ale kapela za ně nemůže, takže to nemíchám do recenze. V první řadě mi vadí, že britská verze obsahuje o jednu písničku, "Swamp", navíc, či spíše naopak, že ta evropská má o jednu méně. Druhá, o něco méně pochopitelná věc, souvisí s "All In My Head", která je na desce v radio editu!!!, takže skutečná albová verze byla ke slyšení jen pár dnů na jejich oficiálním webu a na albu prostě NENÍ. Poslední výhrada se týká k protikopírovací ochraně, kterou používá jen BMG. Naštěstí jsem nedopadl jako kolega Veselý - viz. poslední odstavec
této recenze - ale i tak mě ona ochrana vadí. Nejde samozřejmě o to, že bych chtěl cédéčko kopírovat, ale o to, že se nedá v CD verzi přehrát na počítači. Macovští uživatelé mohou rovnou stahovat z internetu pirátské mp3ky, přehrávač jejich počítače nepodporuje vůbec, na PC onen přehrávač funguje, ale když už chtějí na BMG poctivě platící posluchače naštvat tím, že místo CD záznamu si v počítači pustí pouze jakési zvukově okleštěné soubory ve speciálním přehrávači, mohl by tomuto programu nějaký programátor věnovat alespoň hodinu svého času - program totiž umí v podstatě jen písničky spustit nebo vypnout, zobrazení času do konce skladby či nedejbože snad do konce celé desky je pro něj funkcí vzdálené budoucnosti, o jiných, v každém jiném přehrávači základních funkcích, si také člověk může jen zdát. Proč sakra lidi trestají za to, že nevypalují a cédéčka si kupují???)