Svého času dvojice Brita Craggyho a Slovenky Veroniky na aktuálním albu, jehož cover zdobí náladotvorná a výstižná fotka letitého jukeboxu, narostla - ve "verzi 2023" je to trojice. Z garážového dua kytara-bicí (jakkoliv jsem si vědom, že na nahrávce je muzikantů více), je tak rázem klasicky obsazené power trio, které posílil basák Tomáš "Faky" Faktor. Důsledky jsou zřejmé a pozitivní. Rytmika dostala novou vrstvu, působí sevřenějším dojmem, spodek je hutnější a jaksi pevnější (taková úvodní "Do You Dream?" má skvěle drtivě znějící bicí), přibyly temnější barvy, naléhavost i jemné vokální harmonie.

Už na tři roky starém EP bylo znát, že Craggy Collyde mají schopnost napsat chytlavou písničku s nosnými melodiemi. O tento talent nepřišli, snoubí se tu povědomost punkově průrazných refrénů, které si lze s kapelou notovat už při jejich druhém opakování. S lehkostí, ale zároveň jaksi vnitřně přítomnou zamyšleností alternativních kytarovek (zejména) britské školy a též ozvěnou bluesových postupů.

Jedenáct skladeb neobjevuje už dávno objevené. Skupina prostě jen zvukově vychází z toho, co má ráda, a podává to po většinu stopáže s nezbytnou energií a šmrncem. V pohodě, bez tlaku.

Jasně tu dominují zkreslené kytary, tak akorát zašpiněné, aby se trio vyhnulo obvinění z přílišné cizelovanosti, "Buried At Sea" doplní cello, "I Know It’s Over" lehké piano. Zároveň tu, zejména ve frontmanově hlase, proráží jistá přemýšlivost a melancholie, které i ve skočnějších kusech otevírají temnější podtóny. Když tak v prvním singlu "Hold Your Head Up High" zní titulní slogan, onen motivační podtext vyznívá jaksi beznadějně. Ale stejně si s Craggym a jeho partou notujete a snažíte se v tom tu naději vykřesat.

A takový ten neurčitý smutek podzimních, pošmourných dnů se nahrávkou vine jako spíše tušený leitmotiv. Jako by se tu navazovalo na závěr tříletého ípíčka - nálada "In The Shade Of Wild Oak Tree" totiž aktuální barvy kapely docela předjímá.

Svižně odsýpající kytarovou hudbu dobarvuje používání vokálních harmonií v kombinaci mužského a ženského hlasu, které zvuk odlehčují a provzdušňují a za ty tři roky dorostly do nepřeslechnutelného poznávacího znamení formace.

Craggy Collyde udělali velký krok kupředu. Podařilo se jim dotáhnout to, čeho dali na debutovém EP pouze ochutnat. Jejich svižný, melodicky výrazný rock ’n’ roll, dokáže pohodlně udržet pozornost po celou dobu poslechu a lehkost, s jakou těch necelých čtyřicet minut uplyne, láká k opakování. Tak nějak tušíte, že jejich tvorba už není tak sluníčková jako na "Wrapped Up In Ribbons", které působilo přece jen o něco nezávazněji. Temnější podtóny nelze opominout. Přesto se do drážek oranžového vinylu podařilo dostat i kus radosti - zejména z poctivě střižené muziky hrané s nadšením a srdcem.