Brno, Ostrava, Plzeň i Olomouc prominou, ale to nejpodstatnější z rockového, respektive beatového dění, se v posledních letech odehrávalo v Praze. Tudy kráčely dějiny, tady vznikaly a zanikaly kapely, kluby, projekty, časopisy. Přistoupit se k tomu dá všelijak. Radek Diestler zvolil hledisko topografické.
Publikace "Praha beatová" se, navzdory poněkud
lehčímu tématu, zařadila do série průvodců, jež na trh posílá nakladatelství Academia. Diestlerova kniha se tak ocitla vedle dalších, které sledovaly operaci Anthropoid, prováděly Prahou za protektorátu, komunistickými i nacistickými lágry, kostnicemi v českých zemích, místy spojenými se životem bratří Čapků nebo po pražských hospodách. Turistika může nabývat skutečně rozmanitých podob.
Putování po místopisu pražského beatu - přidržme se tohoto minulým režimem povoleného pojmu i navzdory tomu, že Radek Diestler nejednou zamíří i do devadesátých let - je tu rozděleno do celkem dvaceti
prohlídkových okruhů, po deseti pro každý z vltavských břehů. Další dělení je pak, jakkoliv se někdy překryvu nelze vyhnout, v zásadě podle městských částí. V každé z nich je tu od zhruba pěti do čtyřiceti zastavení (s výjimkami na obě strany), všechna jsou pečlivě zanesená do mapy a rozepsaná v různě obsáhlých heslech.
Některé části jsou tak průřezovější (Nové Město, Staré Město, Vinohrady, ...), jiné se soustředí na určitý fenomén. Braník si tak pro sebe uzurpoval okruh kolem
Tří sester, Hanspaulka zkoumá tamní bluesovou líheň (
Ivan Hlas,
Bluesberry,
Krausberry,
Žlutý pes, …), putování mezi Vršovicemi a Strašnicemi je z většiny metalové.
Před čtenářem se tak pootevírají dveře klubů, zhusta již dávno zaniklých, kulturních domů, zkušeben, hospod i redakcí a spolu s nimi i příběhy lidí, kteří jimi prošli. Někdy autor zůstane u prostého konstatování (
"Na této adrese žil ten a ten, ve sklepě tohoto čísla popisného zkoušely ty a ty kapely"), jindy přináší skutečně zevrubnou historii místa, včetně vzpomínek pamětníků.
I díky tomu není výsledkem jen suchý, akademický popis - řada míst před téměř doslova ožívá před očima. Čtení je, i když zrovna nechodíte s těžkou, více než sedmisetstránkovou knihou po ulicích, zábavné a příjemně svižné. Text doprovází řada fotek a množství plakátů, některá hesla doplňují i snímky aktuální podoby míst.
Diestlerova pečlivost je obdivuhodná, zápal pro věc nakažlivý. Přestože forma bedekru není primárně určena ke
klasickému čtení a nabádá spíše k výletům a procházkám, "Prahu beatovou" pohodlně zhltnete i v křesle. Navíc si k tomu budete moci pustit i tu muziku, o které se tu tak přepečlivě píše. A že jí v téhle publikaci je - a mnohdy ve velmi překvapivých souvislostech.