System Of A Down patří mezi uznávané rockové kapely, které ve své tvrdé hudbě umí využít vlivy jiných stylů, především tzv. world music. Není divu, jejich zpěvák Serj Tankian má arménské kořeny. Fanoušky by proto nemuselo až tolik překvapit na první pohled netradiční spojení s Arto Tunc Boyaciyanem, avantgardním multiinstrumentalistou, který se před spoluprací s jazzovými veličinami v New Yorku podílel na zhruba dvou stech deskách vydaných v Evropě. Ti, kteří čtou důsledně booklety, si nemohli nevšimnout, že Arto se už podílel na jedné skladbě na úspěšném albu System Of A Down "Toxicity", poté spolupráce Serja a Arta ještě zesílila, výsledkem je stejnojmenná novinka projektu Serart.

Co však fanoušky tvrdého rocku System Of A Down asi překvapí, je jednoznačný world music charakter desky. Zpěvecky má "navrch" (ve smyslu podílu na celkovém vokálu) Arto, jeho vokál v kolísavých výškách na sebe strhává charakteristiku blízkovýchodnosti či šamanské Afriky. K tomu silně napomáhá i na asijských strunných nástrojích postavená hudba, s jízdami perkusí ("Cinema" je zpočátku prostě perkusní jungle, nic jiného, aby poté nasála další vlivy). Ale Serjův "rockový" vliv se občas přece jen projeví, kytara a vokál někdy zdrsní (již zmíněná "Cinema", "Devil's Wedding" nebo "Facing The Plastic"), ve skladbě "Narina" dojde na až triphopový rytmus, vokál dobarvuje hostující Jenna Ross. K tomu si přičtěte použití saxofonu, piána, syntezátorů v těchto nebo jiných skladbách a možná zhruba dostanete představu, že v hudbě Serart je možno skoro vše. Zajímavé je, že těžko poznáte, které skladby složil Serj a které Arto, ačkoliv se o ně počtem podělili rovnoměrně, snad jen ta tvrdší kytara je přece jen v Serjových skladbách víc patrná. Na podobně koncipovaných albech nejde o hity v klasickém slova smyslu, je těžké nějaké vypíchnout, ale ty výše zmíněné lze jednoznačně doporučit jako ochutnávku.

Nelze pominout, že projekt Serart má v pozadí sociální notu, ne nadarmo Serj je (spolu s Tomem Morellem z Rage Against The Machine a Audioslave) činný v nadaci, která se snaží bojovat za sociální a politickou spravedlnost. Nebo, jak Arto říká: "Pro mě to byl důkaz toho, že láska nezná žádnou národnost, protože důležitější je být lidskou bytostí... Hudba je můj život. Nechci nikoho vést, nechávám vše na lidské představivosti. Snažím se vyjádřit lásku, respekt a pravdu." Pro někoho silná slova, ale silnější vyjádřování pocitů nemůže nám, studeným středoevropanům, uškodit. Škoda, že v bookletu nejsou texty skladeb, aby posluchač měl přesnější představu, co se snaží Serart vyjádřit.

Ale i hudba samotná je natolik silná, že může fungovat bez textů. Serart nepatří ke snadno stravitelným kouskům, ale pro otevřené uši a mysl je zajímavým mixem na první pohled těžko spojitelných kultur a hudby. Je z ní cítit spontánnost, v jaké vznikala, radost vytvářet něco nového, originálního. A to se cení, bude zajímavé, co dalšího Serj na svém speicálním labelu (jehož je Serart prvním "koněm") připraví.

Nutno také zmínit přiložený DVD disk, na kterém najdete téměř čtvrthodinový film "Sun Angle Calculator" - koláž záběrů z dokumentárních filmů zesílený počítačovými grafickými efekty, která vhodně doplňuje hudbu samotnou. A také biografii, ze které byly čerpány některé informace pro recenzi. A nebo zkuste stránku projektu Serart.