V intru desky začne Missy Elliott střílet na kolem jedoucí auta, protože jí drsní gangstas svým hlučným soundsystémem vzbudili dítě a ona navíc nemůže poslouchat novou desku Monicy. Trochu drsný začátek na to, že máme co do činění s klasickým moderním R&B! To zvolání "Monica is back" z první skladby je více na místě. Po dlouhých letech, na které rozhodně nebude příliš ráda vzpomínat, se vrací jeden z největších talentů černošské hudby.

Monicu asi i čeští posluchači budou znát jako tu zpěvačku, která před pěti lety natočila duet s jinou (tehdy začínající) divou Brandy "That Boy Is Mine" a dostaly za něj Grammy. To už ovšem měla Monica na kontě dva platinové hity "Don't Take It Personal (Just One Of Dem Days)" a "Before You Walk Out Of My Life" a dvě úspěšná alba. Velký úspěch singlu paradoxně zužitkovala jen reedicí alba, na kterém se hit původně objevil, a pak jsme o ní celých pět let neslyšeli. Sami můžete důvody její umělecké pauzy hledat mezi řádky textů. (Není slušné se o tom moc rozepisovat, přesto - její přítel spáchal sebevraždu přímo před jejíma očima a chudinka se z toho dva roky dostávala).

Už to vypadalo, že Monica se nedokáže vrátit, když ji pod ochranná křídla vzala Missy Elliott, napsala jí pět nových skladeb a pomáhala s produkcí alba. Monica na comebackové desce pracovala skoro dva roky a sotva ji dokončila, pronikla na internet. Zastavit už nešlo vydání japonské verze, kterému zůstalo spíše pracovní jméno "All Eyez On Me" (neboli: Všichni se na mne dívají - tak se už jmenovalo poslední album Tupaca), avšak nikde jinde deska nevyšla. Monica se musela vrátit zpět do studia a natočit nové skladby. Ze staženého alba zůstalo pět písniček a je zajímavé, že majitelé bootlegu tvrdí, že původní verze byla lepší než tato (to tedy muselo být něco!). Nové album, které konečně vyšlo v létě propagoval singl "So Gone" a ačkoliv od posledního hitu už uplynulo hodně let, její fanoušci na ni nezapomněli a deska zhruba před měsícem debutovala na čele amerického žebříčku.

Sázka na Missy Elliott jako producentku jí vyšla, její "So Gone" je postavená na motivu jedné skladby klasiků A Tribe Called Quest a je to klasická uptempová balada pro americké urban music stanice. "Breaks My Heart" je klavírní balada ve velkém stylu a když se jí zachce, strčí do kapsy i "Fallin'" Alice Keys, která revival wonderovských klavírních balad začala. Monice sedí i kybernetický pop v "U Should‘ve Known Better", hiphopovější "Knock Knock", klubový hit "Get It Off" a umí i klasické pomalé balady "Got To Be Mad". Když se produkce "Ain't Gonna Cry No More" ujme Rodney "Darkchild" Jerkins, zní pohříchu navlas stejně jako Brandy. Naštěstí žádná další spolupráce s Jacksonovým producentem Jerkinsem se na této verzi desky neobjevila. "That‘s My Man" je soulová pecka nahuštěná zadržovanou energií ve stylu Toni Braxton. Závěrečné "Outro" je - což je značně matoucí - čtyř a půl minutový mix skladby "So Gone", který má v rukou znovu Missy Elliott.

Překvapivě silné jsou i skladby na bonusovém druhém CD - "Too Hood" sice mírně sráží macho rapem Jermaine Dupri (ano, jeho oblíbený spinet je jasným důkazem, že skladbu produkoval právě on), přesto je tady Monica asi nejblíže nejlepším chvílím Aaliyah (podobný pocit jsem měl třeba i u "I Wrote This Song"). "Down 4 Whatever" je další vynikající balada a závěrečná "What Part Of Game" je hip hopem odkojené výbušné R&B. CD obsahuje i videoklip k "So Gone".

A co hosté? DMX trochu svým drsňáckým flow ničí původně velmi křehkou baladu "Don‘t Gonna Go Home" a bylo by lepší, kdyby si o nevěře raději přemýšlel doma. Mladý R&B bard Tyrese nezklame naděje, které se do něj vkládají, v "Go To Bed" exceluje spolu s hlavní hvězdou a vzkazuje tak R Kellymu, aby si dal dobrý pozor na mladé talenty! Busta Rhymes rapuje do závěrečného "Outra" (remixu) tak trochu otcovsky. Jenomže tato deska prostě není o hostech ani o fotce na obalu, je o Monice a jejím velkém návratu.

Zatímco Beyonce nebo Kelly se snaží přizpůsobit kontinentálnímu vkusu, Monica zůstává bohužel velmi hluboce zakořeněna v tradičním R&B opepřeném hip hopem, tedy přesně takovému, které milují v Americe, ale v Evropě nemá žádnou šanci. Škoda, Monica má obrovský hlasový potenciál (zapomeňte na Ashanti!) a její producenti z ní dokázali dostat to nejlepší. Jistě, není to nejoriginálnější deska roku, přesto mám při poslechu mnohem lepší pocit než u drtivé většiny komerčního R&B vydaného za poslední rok - u Monicy si můžete být jisti, že za svoje peníze dostanete kvalitu. "After The Storm" je dospělé album a to není jen nějaká fráze. Zatímco Brandy, Beyonce nebo Kelly trochu tápou, Monica podobně jako Braxton dokáže prodat emoce, které opravdu jsou. Nechci se mýlit, ale v době, kdy je u R&B desek standardem vydávat nedodělané rychlokvašky, působí "After The Storm" jako zjevení - pečlivě vybalancovaná deska s minimem vaty. Trochu mám ale strach, že podobně jako třeba poslední deska Toni Braxton, bude i Monica těžko hledat posluchače, kteří by ji docenili. Sama přece dobře poznala, že současné R&B je něco jako gymnastika - v osmnácti už jste na nějaký úspěch příliš staří!

Na závěr ještě jedna poznámka. Opravdu nikdy nepochopím, proč BMG produkuje svoje CD s tak důmyslnou ochranou, že je nelze přehrát ani v normální hi-fi soupravě, CD přehrávači a na počítači rovnou shodí celý systém. Věřte mi, že jsem v tu chvíli dostal obrovskou chuť si album raději stáhnout z internetu.