Anna K. - Moje "Údolí včel" je o ohromné síle lásky, za kterou by člověk položil život

30.10.2023 13:00 - Josef Martínek | foto: Alžběta Jungrová

Šest let po desce "Světlo" připravila Anna K. se svým dlouholetým životním i hudebním partnerem Tomášem Varteckým svou devátou studiovku "Údolí včel". Vznikala v časech pro ně těžkých, přesto z ní vyzařuje pozitivní energie. "Nechci ztrácet optimismus a víru v dobré konce," komentuje to zpěvačka.
Co je vaše "Údolí včel"? Jak byste tento, pro někoho možná neuchopitelný, pojem definovala?

Znám tento název dlouhá léta a líbil se mi natolik, že jsem podle něj pojmenovala nejdřív singl a pak i celou desku. Řada lidí si určitě vzpomene na stejnojmenný - trochu temný a velmi oceňovaný - film od Františka Vláčila ze šedesátých let. Poprvé jsem se na něj dívala, když mi bylo asi osmnáct, a nebyla jsem tehdy schopna ho kvůli té extrémní temnotě dokoukat do konce. Od té doby jsem ho ale viděla už několikrát a naprosto mě uchvátil. Našla jsem v něm teď s příběhem nového alba, hlavně konkrétně písně "Údolí včel", určitou paralelu.

Anna K. - Údolí včel
© BrainZone
Přiblížíte ji trochu lidem, kteří film nikdy neviděli?

Vidím v tom ohromnou sílu lásky. Hlavním hrdinou filmu je rytíř, kterého hraje Petr Čepek. Rozhodne se vystoupit ze řádu, kterému slíbil věrnost, a jde za svou milovanou, i když ví, že ho to může stát život. Protože opustit řád rovná se smrt. Druhá hlavní postava, kterou hraje úžasný Jan Kačer, ho pronásleduje a chce ho přivést zpět. Pokud by se mu nepovedlo ho přesvědčit, je zřejmě povinen ho připravit o život - alespoň tak jsem to vnímala já. Pan Čepek je tedy ve filmu rozhodnutý za lásku doslova položit svůj život. My s Tomášem jsme dva lidé, kteří v určitých fázích našeho vztahu ten život téměř pokládali, a ne jednou - já navíc i za záchranu sebe sama. Hezky to pojmenovala moje kamarádka, která si skladbu poslechla a pak mi svoje pocity sepsala: "Je to balzám, je to útočiště, je to láska, jsou to léta pádů a vzletů, je to odhodlání zůstat spolu, je to prostě obrovská síla."

Chápu po poslechu alba správně, že téma, které jste nastínila, se jím v různých podobách a pojmenováních táhne od první do poslední písničky?

Ano, a to jsou některé songy už trochu starší a bála jsem se, jak se budou vzájemně pojit. Ale nakonec to do sebe hezky zapadlo. Všechny skladby jsou o síle lásky, která dokáže překonat i takové překážky, jakým jsme čelili my dva s Tomem. Nechci se nijak rouhat, vždycky může být ještě hůř, ale v posledních letech jsme si prošli opravdu velkým očistcem a znovuzrozením - ať už se to týkalo zdraví, odchodů našich blízkých nebo vztahu, o který se člověk i po šestadvaceti letech musí starat jako o ty včely. Ale věřím, že to není jen o nás dvou, myslím, že se v tom může najít také spousta dalších párů. Doufám, že se nám to všechno podařilo pojmenovat srozumitelně, protože u téhle desky je extrémně důležité poslouchat texty, ponořit se do nich a najít si v nich svůj vlastní význam.

Z novinky na mě sálá ještě jeden pocit: že vše krásné, co člověk v životě má, by nedokázal ocenit bez oněch překážek a nástrah, které musel zdolat.

Moje zkušenost je taková, že teprve když člověk padne na úplné dno, může se od něj odrazit - být mu jenom blízko nestačí. Když totiž na tom dně je, níž už se jít nedá. Lze ho využít jako nějaký pevný bod, sice je tam tma, ale ten, kdo najde sílu se pořádně odrazit, dostane se zase nahoru. A my jsme teď konečně chytili druhý dech. Po všech temných časech, které byly dlouhé a nepřetržité a během kterých už jsme nevěděli, kde pořád nacházet sílu se znovu a znovu od toho dna odrážet, jsme se opět chytili jeden druhého a vyrazili za světlem nahoru. Naše studio se jmenuje LÁSKA a to, myslím, mluví za vše. Po šestadvaceti letech jsme pořád spolu a období, kdy vznikaly některé nové skladby, bylo obdobím velkého propojení, lásky a řekla bych, že i znovuzrození.

Nerada bych proto vzbuzovala dojem, že to je temná deska - naopak ji považuji za velmi pozitivní, všechny písničky mají šťastný konec. K mým osobním favoritům patří třeba "Černý tulipán" nebo "Normální není vůbec nic". Miluju je ale všechny, i ty starší jako například "Na malou chvíli". Všechny nesou jasné sdělení a na albu mají své místo a význam.

Anna K.
© Alžběta Jungrová
Změnil vás ten náročný čas, o kterém jste mluvila? Sedí tady teď jiná Anna K. než v době, kdy vycházela vaše předešlá řadovka "Světlo" z roku 2017?

Když vycházelo "Světlo", měla jsem pocit, že je vše zalité sluncem. Byla jsem zdravá, měla za sebou účast ve StarDace, konečně vydala desku a chystala se na turné... A ihned nato jsem dostala opět ránu do vazu, když se podruhé ozvala moje bezva nemoc. Vrátila se tehdy se vší parádou. Teď je mi ale po tom všem, čím jsem prošla, zase hezky. Nechci ztrácet optimismus a víru v dobré konce. A hlavně nehodlám mít strach z toho vyslovit nahlas hezké věci, protože zase můžu dostat nějakou facku. Proto se teď znovu nebojím říct, že toto období je krásné a že "Údolí včel" je moje "Světlo 2". Hlavně ať už to tak zůstane!

Bylo také samotné nahrávání náročné?

Některé písničky byly nazpívané na jeden zátah, dokonce i v singlu "Na malou chvíli" jsme nechali zpěv z demoverze, kterou jsem si sama natočila ve tři ráno doma. A skvěle to fungovalo, tak proč to přezpívávat - tak to říkal i Chris Lord-Alge, který píseň míchal a produkoval. Dvě poslední skladby jsem zpívala trochu v dezolátu, v období festivalů, nespaní, tisíců kilometrů v dodávkách a vystupování snad na všech pódiích naší krásné vlasti. Celkem jsem sípala, a dokonce zašla i na foniatrii, když už ze mě nelezly žádné zvuky. (smích) Nakonec jsem to dala, ale byl to trochu stres. A lidi, kteří to jako první slyšeli, mi na to řekli: "To je taková krása, jak to zpíváš, a ty emoce!" Kamarád-bubeník si poslechl "Černý tulipán" a na konci měl slzy v očích a prosil mě, ať to hlavně nepřezpívávám. Třeba je opravdu kus pravdy na tom, že když si člověk myslí, že už vůbec nemůže, dokáže ze sebe dostat to nejlepší. Model "Když nemůžeš, tak přidej" jedu vlastně pořád dokola.

Anna K.

Rodačka z Vrchlabí v dětství závodila na lyžích, už v osmi letech hrála v divadle Semafor a střihla si také epizodní roli v seriálu "Malý pitaval z velkého města". Nakonec však u absolventky konzervatoře naplno zvítězila hudba. Komerční úspěch zaznamenala hned její první deska "Já nezapomínám" z roku 1993, které se prodalo na dvacet tisíc kopií. Zlom v její kariéře ale nastal až o šest let později s albem "Nebe", které produkoval Jan P. Muchow. Vyneslo jí tři nominace na Ceny Anděl, z toho dvě v okřídlené sošky proměnila. Následovaly další vřele přijaté studiovky i v rádiu oblíbené singly. Do své sbírky přidala Anna K. ještě několik Andělů. Dvakrát svedla úspěšný boj s rakovinou a následně se podílela na kampaních podporujících prevenci proti tomuto onemocnění. V roce 2016 se zúčastnila zábavné taneční soutěže StarDance ...když hvězdy tančí. Po úspěšné desce "Světlo" z roku 2017, ze které vzešly hity jako "Vždycky se budeme znát", "Co mi za to dáš" nebo "Až mě zachráníš", se nyní vrací s devátou studiovkou "Údolí včel".

Po mnoha letech jste také natočila novou vánoční píseň. Jmenuje se "Na vločce" a kolekci uzavírá.

Ta má nádherný text o člověku, který se vrací domů na Vánoce. Je to takový ztracený syn a neví, jak ho rodina přijme. Všechny příběhy z alba jsou pro mě nesmírně osobní a zároveň mají i obecný význam. V každém slovu je prožitek a životní zkušenost, a to i u těch skladeb, u kterých jsme se snažili, aby desku trochu odlehčily. K nim patří "Kovboj" nebo "Apollo 11" - tu jsme natočili už před čtyřmi lety, když v televizi běžela reportáž o tom, že uplynulo padesát let od prvního přistání člověka na Měsíci. Dokonce jsme do ní zakomponovali autentickou nahrávku Neila Armstronga z dobového vysílání, v němž pronesl svou slavnou větu: "Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo." Písnička má motivovat v tom smyslu, že i když doslova padáš na hubu, prostě musíš vstát, protože tě tady někdo potřebuje. Zpívám v ní: "No tak vstávej, jenom ty otáčíš můj svět." Věřím, že její sdělení je jasné.

Anna K.
© Alžběta Jungrová
Už na prvním singlu "Na malou chvíli" se podíleli americký producent a zvukový inženýr Chris Lord-Alge, kytarista Bon Jovi Phil X a bubeník Brian Tichy, který spolupracoval se jmény jako Whitesnake, Billy Idol, Velvet Revolver nebo Ozzy Osbourne. Do kolika písní nakonec tito věhlasní zahraniční hudebníci zasáhli?

Pracovali ještě na dalším singlu "O Tobě i o mně", který jsme vydali minulý rok, a kromě toho natočili základy skladby "Apollo 11" - s tím, že mixu se zhostil Peter Aristone, který s Chrisem spolupracuje a míchal nám také pět dalších songů. Pak poslali ještě dva základy, ty jsme ale nakonec odložili a budeme se jim věnovat někdy v budoucnu, protože jsme nestihli text. Materiálu na desku už jsme stejně měli dost. Když nám od nich před třemi lety přišel singl "Na malou chvíli", nebyla jsem si jistá, zda chci tímto směrem jít, nebo ne. S Tomášem jsme měli jinou představu o aranžmá písničky, znělo to původně víc jako nějaká britská kytarovka, možná trochu jako Coldplay. Oni z toho udělali rockovou vypalovačku. Řekla jsem ale, že to zkusíme...

… a ono to zafungovalo, písnička byla v rádiích dlouhou dobu mezi nejhranějšími.

Přesně tak. Pro mě jako popovou zpěvačku je to pořád důležitý faktor. A zároveň jsem ráda, že pro to, aby mě někde zahráli, nemusím jít s kvalitou nijak dolů - a taky nikdy nepůjdu. S tím, co už mám v hudbě i v životě za sebou, bych určitě nešla za hranici svého vkusu jen proto, abych se dostala do rádií. Když se podaří song, za kterým si stojím a ještě má v éteru úspěch, je to o to větší důvod k radosti. Do toho ještě musím fungovat na digitálních službách, protože doba si to žádá.

Chápu z vašich slov správně, že vy sama nejste příznivkyní digitálu?

Je pro mě trochu frustrující, že vydám album, kterému věnujeme maximální možnou péči, a lidi ho pak v rychlosti proklikají na Spotify. Dáváme si vždy záležet například i na obalech, protože s Tomášem oba milujeme vinyly, máme jich doma obrovskou sbírku - klidně třeba jednu desku v osmi různých vydáních. A nějak si neumím představit, že by tahle přidaná hodnota už nebyla a že bych hudbu poslouchala jen v telefonu. Nemluvě o tom, že posluchači, kteří nejsou přímo mými fanoušky, se tam skrz různé playlisty dostanou jen k singlům. Písničky, které nejsou singly, ale pro mě mají kolikrát ještě větší hodnotu, se v těch playlistech vůbec nemají šanci objevit. A já bych přitom strašně moc stála o to, aby všichni slyšeli úplně každou skladbu z alba - třeba právě "Černý tulipán" nebo "Normální není vůbec nic". To nejsou hity do rádií, ale moje megasrdcovky.

Anna K.
© Alžběta Jungrová
V listopadu a prosinci vás čeká další část již tradičního akustického turné. Zaznějí i nové kousky?

Určitě některé už zazní. Trochu jsme bojovali s tím, že vyjde nová řadovka a měli bychom k ní udělat turné, jenže předvánoční akustická šňůra je už naší tradicí a měli jsme ji přes rok naplánovanou. V té době jsme ještě nevěděli, zda stihneme album dokončit, to nikdy není jisté. A když bylo jasné, že deska vyjde, neměla jsem to srdce akustické koncerty zrušit, protože vím, jak je mají fanoušci rádi a jak se na ně těší. Ale nové písničky na nich představíme. Tři dosud vydané singly - "Na malou chvíli", "O Tobě i o mně" a "Údolí včel" - jsme už hráli celé léto na festivalech. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak lidi reagují na úplnou novinku, protože "Údolí včel" v té době ještě nemohli nikde jinde slyšet. A odezva byla naprosto skvělá!

A co křest? Chystáte ho alespoň na příští rok?

Album pokřtíme 25. dubna v Praze ve Foru Karlín, další křest bude 27. dubna v brněnském Sonu. Doufám, že do té doby ho fanoušci stihnou pořádně naposlouchat, aby mohli zpívat se mnou.

Letos slavíte 30 let na scéně a při té příležitosti o vás vzniká celovečerní dokument pro Českou televizi. Kdy bude k vidění?

Dokument připravuje režisér Vít Bělohradský, stále ho natáčíme a vysílat by se měl snad na jaře. Vítek se teď prodírá archivy a vybírá ty nejzajímavější materiály. Budeme točit i na horách, kde jsem se narodila, takže věřím, že to nejen pro mě, ale i pro moje příznivce bude zajímavá cesta časem. Musím ale říct, že výročí nijak nesleduji, kdyby mi to neřekla kamarádka, ani bych nevěděla, že už je to třicet let od mé první desky. Po celou tu dobu hrajeme - jak na vlastních koncertech, tak i na různých akcích a velkých festivalech. Kapely se kolem nás mění, vždycky nějaká rychle vyletí a za pár let ji střídá zase jiná, ale my tam pořád zůstáváme. A na to jsem opravdu pyšná!


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY