Prohrabování se nestylovými odpadky

Prosím děti pod patnáct let, aby tuto recenzi kompilace "Best Of 1993-2003" projektu Style nečetly. Mládežníci do osmnácti pak jen pod dohledem rodičů. Ostatní do ní možná nahlédněte koutkem oka, ale rozhodně si tu desku nekupujte ani nepůjčujte. Ne, ne, ne! Horší výběrovku totiž v hudebních prodejnách asi nenajdete.

1/10

Style - Best Of 1993-2003

Celkový čas: 78:32

Skladby: Nejsem žádnej anděl (new version), Krásný léto příjde (new version), Baby Baby (new version), Nesmíš tančit sám (new version), Malibu Club (version 2002), Každou chvíli (new version), Mandy (version 2002), Malibu Club, Nesmíš tančit sám, Baby Baby, Nejsem žádnej anděl, Krásný léto příjde, Vrať se lásko k nám, Rande s láskou, Léto, Tak srdce mi dej, Kde lásky jsou, Neříkej, Lucie, Jeskyňka, Style Megamix 2003

Vydavatel: Popron Traxx

Tahle deska je omyl nebo důkaz, že vydat své best of může opravdu každý. I Zdeněk "Style" Hrubý. Jeho hudba symbolizuje tu nejtuckovatější formu diskotékových melodií, které byste raději ze své hlavy vymazali (pokud se k vám ovšem vůbec kdy dostaly...). Ačkoli tato recenze bude jen a jen kritická, lhal bych sám sobě, kdybych nepřiznal, že se mi ve své době velmi líbila písnička "Nejsem žádnej anděl" (hlavně díky docela povedenému klipu) a také letní pohodovka "Krásný léto přijde". Ovšem jako celek je tato jednadvacetipoložková kolekce s nabubřelým titulem "Best" až moc než jen silné kafe.

Na úvod najdete sedm nových verzí těch "největších hitů", které se od originálů liší snad jen místy neintonujícím zpěvem Hrubého, jinak snad nějaký moderní zvuk VŮBEC nečekejte. Zbytečnost. Obrovská. Pak už následují původní nahrávky, které ukazují, jak nudná, zbytečná a bez nápadu byla hudba projektu už v době svého vzniku. Pozornost popových posluchačů si zaslouží snad jen ony dvě výše zmíněné skladby, pokud je ovšem neodradí s odstupem času úděsný chemický zvuk. A to samozřejmě nemá cenu ani zmiňovat, že originalita je na ploše celých téměř osmdesáti minut (ach bože!) spíše v záporných číslech než na nule.

Původně jsem této výběrovce chtěl dát alespoň dva body, ale nakonec jsem se rozhodl pro nejnižší možné hodnocení za to, že mě Style donutil podruhé v mém životě použít v recenzi slovo "zkurvit". O coververzích s českými texty jinak skvělých písniček "I Promised Myself" Nicka Kamena a "It Must Have Been Love" Roxette se totiž nic jiného, než že je Hrubý zkurvil, napsat nedá. Jo, internetoví novináři jsou někdy sprosté svině, ale za to, co Style s těmito dvěma krásnými písničkami provedl, by se možná mělo i posílat do vězení.

Sorry HaHa, že jsem vaše desky tak zpražil, na Style nemáte. A to je co říct.

• Děs a hrůza (Mírek, 04.08.2003 07:36) Reagovat

  Tuto desku nemám a mít nebudu,ale měl jsem možnost na jedné akci vidět a slyšet recenzované a myslím,že i ten jeden bod je moc!!!
  
  

• Strasidelosti (Xtreme, 05.08.2003 11:01) Reagovat

  Nechapu, jak nejake vzdavatelstvi muze vydat CD projektu jako Style, Tandem nebo Pussy. Dyt tohle je uplne strasidelny. Diskotekovou hudbu mam rad, komerci taky (jako jeden z mala se k tomu priznam), ale musi to mit uroven (Verona, Jana Fabianova)a ne pouzivat nastroje z roku 93-97 a zpevaky, co rvou, jak Viktorka u splavu kdyz ji nekdo mlati po hlave kastrolem...
  
  

• další zbytečná deska (petr, 06.08.2003 16:10) Reagovat

  Style se mi nikdy nelíbilo, jelikož zpěvák se snažil kopírovat styl hudby,k terý tu byl na začáktu 90. let.
  A ještě k tomu tak hrozně provedený.
  Ještě trapněji vyzněla jeho tvorba, když do těch jeho pseudohudby začal rapovat.
  Divím se, že si na něj v hudebním vydavatelství popron ještě na něj vzpomenou, když je totálně out.
  
  

• Skvělé! (Zuzana, 13.10.2003 18:08) Reagovat

  No to teda není tak hrozné.CD máš doma a je super.Zvlášť písnička Tak srdce mi dej.Zdeněk je dobrej!
  
  
  

• No (Martin, 29.11.2008 23:29) Reagovat

  tak jsme se bavili s lidma v hospodě o devadesátkovém danceflooru a jaktože nic podobnýho nikdy nevzniklo v Česku. Na Slovensku měli na tu dobu a žánr hodně dobrý Maduar a u nás nic. A kámoš mi řekl, že existovalo něco jako Style. I stáhl jsem výše uvedenou best-offku a můžu říct, že takovou strašnou hrůzu jsem snad v životě neslyšel. Vzpoměl jsem si na jednu z prvních diskoték, na kterou jsem chodil a když tam pustili Každou chvíli, lidi opouštěli parket, DJ vypískali a ten to radši už nehrál. U pár dalších songů jsem měl pocit, že jsem to už někde slyšel, ale nedostavila se taková ta nostalgie "to byl hit" ale spíše pocit "bože, tohle někdo pustil do rádií" Prostě strašná sračka a příště, až budu chtít nějaký český oldschool disko, radši si pustím Michala Davida, to je asi tak tisíckrát lepší, než tahle hrůza.
  
  

Rozhovory: Bariel - Největší radost mám z komunity, která vznikla kolem mé debutové desky Český hudebník a performer Jakub Baierl, vystupující jako Bariel, vydal na konci března debut "Život je jeden z nejtěžších". Fanouškům je již dobře známý jako součást Yoga kolektivu a člen synthpopového dua Méta Monde. Jak deska... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2025 17:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Rozhovory: Ventolin - Být uzavřený ve své pevnosti nikam nevede, je potřeba se někam vypravit David Doubek alias Ventolin se stal svébytným fenoménem na poli domácí elektronické hudby. Před pár týdny vydal čerstvé album "Všechno nejlepší", na kterém opět přináší analogovou elektroniku korunovanou absurdními texty i... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Dunaj po boku Jany Vébrové neztrácí tvář a na "Mňau" zkoumá nové proudy Klíčová formace nejen brněnské alternativy, Dunaj, dokázala před třemi lety úspěšně navázat - po téměř čtvrtstoletí ticha! - na svou minulost a představila album "Za vodou". Nyní kapela přizvala na palubu Janu Vébrovou a s... čtěte zde

Vydáno: 21.04.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: "Hru na oliheň" přivedl skladatel její hudby Jung Jaeil v Nové spirále doslova k životu Pianista, kytarista, ale především hudební skladatel Jung Jaeil má k Praze nesmírně blízký vztah. Už coby malý kluk sledoval doma v Koreji záznamy představení Českého národního symfonického orchestru a žasl nad tou nádherou. Jeho... čtěte zde

Vydáno: 20.04.2025 16:00 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Panda Bear zůstává na albu "Sinister Grift" věrný sám sobě a sází na uvolněný zvuk Panda Bear na konci února po delší přestávce představil svou novou studiovku "Sinister Grift“. Zatímco umělcovy předchozí sólové počiny "Person Pitch" a "Tomboy" se vyznačovaly hudební komplexností, ten aktuální se pyšní... čtěte zde

Vydáno: 20.04.2025 08:00 v sekci Recenze