Burna Boy, interpret zahrnutý superlativy, ale i kontroverzemi, na Colours Of Ostrava nevystoupil. A protože máme na místě dva redaktory a každý má na krku svou vlastní hlavu, můžete se spolu s námi zamyslet nad tím, jestli je za už teď nepovedeným ročníkem spíše smůla, nebo přístup pořadatelů. Vyberte si.
Live: Colours Of Ostrava 2023, den třetí
místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 21. července 2023
vystoupili: Gilberto Gil, Vlasta Redl, Vypsaná fiXa, Ben Cristovao, Tom Grennan, Sleaford Mods a další
setlist Ben Cristovao: Kolotoč (úryvek), Program, Stopařův průvodce, Slzy, Ledová, Pápá, Prší, prší, Sweet chilli, Poslední, Aleiaio, Šílený, Kolotoč, Padam, Bomby, Asio
Fotogalerie
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Třetí den Colours Of Ostrava začal zábavně.
Ben Cristovao totiž oprášil svého stříbrného lva z O2 areny přidělaného na vysokozdvižný vozík, za zvuků jednoho ze tří nových singlů z posledních čtrnácti dní, tedy "Nemusim nic", objel publikum pod scénou České spořitelny a vypadalo to, že tento den by mohl být velkolepý.
Jeho set byl jiný, než ta rocková a metalová smršť, kterou předváděl na Rock for People před pár týdny. Aranže zůstaly standardní, z hostů se ukázal jen jeho producent Osama Verse-Atile, který se k němu připojil na "Asio" s anglickou slokou, a proměnilo se i složení skladeb. Chyběla například "Posílám ti lásku", přibyly drobné technické problémy (několikrát asi na dvě sekundy vypadl zvuk).
Na projekci se opakovaně promítala duhová srdíčka a po den staré ostudě bylo vidět, že se v areálu
rozmnožili návštěvníci jak s duhovými vlajkami a různými doplňky, tak i v tričkách s protesty proti Putinovi.
Velký úspěch měl u diváků hit "Sweet Chilli", a když se Ben ptal, co dalšího by si přáli, skandovaly mu první řady jednoznačně: "Bomby". A tak je dal, a to i přesto, že se už párkrát vyjádřil, že jeho samotného ten song už tolik nebaví a že má za to, že má v repertoáru povedenější věci. Nezbývá než souhlasit, nicméně jako párty banger to pořád funguje skvěle.
Majitel tetování s vlkem z večerníčku "Jen počkej, zajíci!" byl také asi vůbec jediným, kdo letos poděkoval překladatelkám do znakové řeči, a ještě se jim omluvil za to, že ve vystoupení udělal změny, na které nebyly připravené. Pátek tedy začal skvěle.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz V programu diskuzního fóra Meltingpot jsem si vybral přednášku "Nejde o to, co cvičíte, ale jak cvičíte". Aleš Urbanczik v ní vykládal o fasciích. Nebylo to příliš záživné a asi jsem očekával něco trochu jiného, tak jsem se v půlce rozhodl přesunout se do Gongu na přednášku "Proměň svůj život: Dýchej, spi a buď odolný", která lákala na lepší techniky dýchání a kvalitnějšího spánku. Znělo to velmi poutavě, jenže pracovníci Gongu mě jako novináře nechtěli vpustit dovnitř, a tak z toho byl jen zbytečně promarněný čas.
Že bude
Tom Grennan mít na svém kontě další vydařený koncert, mi bylo vzhledem k předchozím zhlédnutým setům v minulosti jasné, proto jsem místo něj zvolil rozhovor s Čestmírem Strakatým na scéně Reflexu. Ten bohužel zas tak zajímavý nebyl. Moderátorka se ve vlastních otázkách trochu ztrácela a pořád se tematicky vracela ke kontroverznímu Jaroslavu Duškovi.
K němu autor rozhovoru přistoupil tak, že přiznal, že od zveřejnění virálního úryvku o rakovině stále bojuje s reakcemi a přemítá, zda bylo vhodné k tomu celému přistoupit právě tak, jak to udělal. Ohradil se také proti Duškovu obvinění, že očekával debatu o jeho novém filmu, a kromě jiného přiznal, že k duševní hygieně mu nyní pomáhá oceňovaná videohra "Diablo IV".
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Doporučil také své rozhovory s Jitkou Čvančarovou, která ho prý v dosavadní kariéře nejvíce překvapila svou osobností, a také s Jiřím Horáčkem, který prý skvěle popsal problémy dnešní společnosti i nás samých. Perličkou bylo také uvedení informace, že politici vládní pětikoalice mu teď, když jsou u žezla, do rozhovorů chodit moc nechtějí.
A pak přišli na řadu
Sleaford Mods. Jedna z kapel, o které se víc píše, než na kterou se reálně chodí, měla na festivalu vystupovat už loni. A když to zrušila, řada jejích fanoušků psala, že to měl být koncert s potenciálem trumfnout všechny ostatní. Po zhlédnutí show těchto chlapíků si troufnu říct, že vzkazy o jejich genialitě byly přehnané.
Vousatý Andrew Fearn obsluhoval notebook, na kterém vždy jen zmáčkl "play" a potom celou píseň skákal a trochu podivně tancoval. Jeho kolega Jason Williamson mu s vizáží a přízvukem britského fotbalového rowdies štěkal do mikrofonu texty. Nebyl to zpěv ani rap, spíše jen jakási vzteklá deklamace. A to bylo vlastně všechno.
Frontman si celý koncert tahal za tričko, klepal se po hlavě, ukázal taky své rudé trenky nebo si zatančil s petkou vody. Jejich tvorba je pro úzkou cílovku, která ocení texty, právě na nich to celé stojí. Pro všechny ostatní je to ale spíš bizár.
Nestačím se divit, za co některým lidem není blbé vzít si peníze. Jak se ostatně trefně vyjádřila prodavačka ve stánku Pana hranolky:
"Už mě z toho bolí hlava." Ale co - občas je fajn vidět nějakou skupinu poprvé jen proto, abyste si udělali obrázek a věděli, že už na ni víckrát jít nemusíte.
Ovšem
Gilberto Gil &
Family a jejich rozlučkový koncert, to byla nádhera. Třináctičlenná kapela míchající afro-brazilské rytmy umožnila osmdesátiletému rodákovi ze Salvadoru nabít návštěvníky úžasnou muzikou, která jako by vypadla ze soundtracku ke "Lvímu králi". Tomu animovanému samozřejmě.
Někdejší ministr kultury Brazílie ve své tvorbě míchá obrovskou škálu žánrů a různých vlivů, najdeme v ní prvky tropicálie, samby, forró, reggae i rocku, ale i spousty dalších. Otec osmi dětí, z nichž některé jsou součástí jeho bandu, hrál koncert, který se v České republice už nejspíš nikdy nezopakuje a na který se kromě jiných těšil i zmiňovaný Ben Cristovao.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Je proto obrovská škoda, že během něj začalo pršet, a diváků tak pod pódiem bylo mnohem méně, než by si zasloužil. Rozhodně to ale bylo to nejlepší, Afrikou dýchající vystoupení, které se pořadatelům podařilo do Ostravy přivézt poprvé od památné návštěvy
Angélique Kidjo v roce 2014. Obrovská pochvala.
Část diváků začala kvůli nekončícímu dešti odcházet už během koncertu
Vlasty Redla, osobně jsem ale chtěl dát přednost souběžně hrajícím španělům Âpe Chimba na Orlen Drive stagei. Úvod jejich setu byl ale tak ospalý a počasí tak nepříjemné, že jsem se rozhodl jít se společně s dalšími stovkami lidí zahřát do Gongu.
V areálu tou dobou suché místo hledali skoro všichni. Někdo se schovával pod stromy, další se tísnili pod stříškami stánků nebo si našli úkryt cestou ke glo stagei. Našli se ale i tací, kteří prostě tančili dál bez ohledu na počasí.
Třetí den v jedné minutě - videopostřehy Pavla Parikrupy
Hrozba, že
Burna Boy bude kvůli dešti zrušen, byla reálná, tisíce lidí ale byly ochotné čekat až do 23:15, kdy měl se svým vystoupením začít. Aby ho viděli. Aby zjistili, proč je nejdražší hvězdou v historii přehlídky a proč právě na něj
Zlata Holušová, ale koneckonců i mnozí další insideři lákali jako na potenciálně nejlepší bod celého ročníku.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Jenže když jsem pár desítek minut před ohlášeným začátkem přicházel zpátky k hlavní scéně, abych chytil dobré místo, pódium bylo prázdné. Nástroje pro desítky muzikantů nikde, na scéně pobíhalo jen několik málo techniků a chystalo stůl. Bylo jasno. Dvě minuty po avizovaném startu přišla ředitelka festivalu a oznámila, že muzikanti jsou prý sice připravení v zákulisí, ale samotný Burna Boy nikoliv. Prý se mu porouchal motor v jeho soukromém letadle, a tak z Paříže dosud vůbec neodletěl.
Organizátoři se prý do poslední chvíle snažili zajistit alternativní dopravu, aby se show, byť třeba se zpožděním nakonec uskutečnila. To je sice hezká myšlenka, ale vzhledem k tomu, že sami fanoušci dokázali na flight radaru najít jeho zrušené letadlo, které mělo ve 22:00 z Paříže teprve startovat a na ostravském letišti přistát až 23:33, tedy už tak s notným zpožděním, je evidentní, že tady opět selhala komunikace směrem k divákům, protože tuto informaci už lidi v týmu museli mít minimálně několik hodin.
Takto - vyčítat pořadatelům Colours Of Ostrava, že jejich hvězda nepřiletěla, není tak úplně fér. Samotný spolupracovník
Fall Out Boy,
Eda Sheerana a dalších totiž má s rušením svých vystoupení, létáním později než na poslední chvíli a neuváděním reálných důvodů bohaté zkušenosti.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Před měsícem takto nechal v Nizozemí čekat čtyřicet tisíc fanoušků na stadionu přes dvě hodiny a nakonec set kolem půlnoci odvolal. Loni v září se těsně před startem zrušila show v Sydney, tehdy se spekulovalo o jeho problémech s vízy. Hned v říjnu zase zrušil koncert v Dominikánské republice. Skoro přesně před rokem na poslední chvíli odřekl výstup v Londýně a hned následující den ten v Birminghamu, jen den před jeho konáním. A najdete i další zrušená vystoupení, byť u některých z nich jsou alespoň uvedeny uvěřitelné důvody.
A to možná ještě ani nevíte o tom, jaký průšvih má za sebou v Lagosu, kde jeho ochranka údajně postřelila dva fanoušky, které se pak podle pochopitelně nepotvrzených informací
Burna Boy snažil umlčet balíkem peněz. Udělejte si sami obrázek o tom, kdo tedy bude za neuskutečněnou zastávkou na Colours pravděpodobně na vině. Spekulace o tom, jak to s tím příletem do Ostravy bylo nebo nebylo, teď na internetu neberou konce, jedna věc se ale zdá jistá: nejspíš za tím nebude levá filánž.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Jenže ta vlna pochopení a lítosti k pořadatelům je ta tam, když si uvědomíte, že nechali své příznivce čekat hodiny v dešti a nakupovat další a další alkohol či jídlo na zahřátí, když jim přitom mohli už minimálně během podvečera říct, že problém tady existuje a snaží se ho řešit. A postupně dávkovat informace o tom, jak se situace vyvíjí. Bylo by to transparentní a fér. Jenže by se tím ale o tento jistě nezanedbatelný výdělek připravili, a tak zase jednou zvítězilo pravidlo
"Cash is king" a komunikace směrem k platícím zákazníkům opět selhala. Pokolikáté už?
Oprávněně rozezlení návštěvníci se tak pochopitelně začali při zrušení druhého headlinera ze čtyř dožadovat minimálně částečné refundace. Svět je ale bohužel nastaven tak, že na ni dle zavedených pravidel a kupních podmínek nemají nárok.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz A ano, program dál pokračoval.
Ben Cristovao zahrál noční secret show,
Ewa Farna se vtipně nabídla, že ráda za hlavní hvězdu zaskočí, pravděpodobně se ukázal i
Danger a třeba na Full Moon stagei měl se speciálním vystoupením zazářit
Toyota Vangelis, který loni vydal skvělou desku "Výklopný světlomety".
Sám jsem se těšil, jak o tom poreferuju, a pravidelní čtenáři musicserveru vědí, že když je to aspoň trochu možné, snažím se na festivalech stíhat maximum soupisky od první do poslední skupiny, aby se čtenáři, pořadatelé ani vystupující necítili ochuzení. Přiznám se však, že nastalá situace mě stejně jako tisíce dalších lidí tak vytočila, že jsem na cokoliv dalšího neměl náladu a jel domů.
Na Colours Of Ostrava jezdím s velkou chutí bez přestání od roku 2012 a mnohokrát jsem je chválil i bránil, už teď je ale jasné, že bez ohledu na to, kdo přesně za co může nebo nemůže, je právě tohle minimálně od té doby jejich naprosto nejhorší ročník. A to nás čeká ještě finále.
Třetí den očima a ušima Tomáše Parkana
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Páteční odpoledne odstartovaly na glo izraelské divoženky Haze'evot. Chvíli to vypadalo, že se jedná o klasickou feministickou nabručenou kapelu, kterou asi i v jádru jsou, ale po několika písničkách se ukázalo, že dámy umějí být také velmi zábavné a jejich indie rock jim docela slušně šlapal.
Tokyo Drift, která je vystřídala na Full Moonu, měla o něco pomalejší rozjezd, ale publiku to zjevně nevadilo a užívalo si její minimalistický rap v poměrně hojném počtu.
Kdo se poté přesunul na The Clockworks, možná mohl být lehce zklamaný, že na těchto Irech vlastně není nic irského a jejich alternativní rock je taková klasická ostrovní kytarovka.
Na druhou stranu ten, kdo zvolili přesun na glo, kde hrála jihokorejská písničkářka Ohelen, si moc nepomohl. Možná chce být asijskou
PJ Harvey, ale spíše to působilo jako taková alternativa na sílu. A zjevně se její styl nepotkal ani s pochopením diváků, kterých bylo na jejím koncertě poskrovnu, ačkoli za to určitě může i Tom Grennan, na jehož vystoupení mířila většina návštěvníků.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Vzhledem k dalším událostem se z něj stala největší hvězda pátečního dne, podobně jako ve čtvrtek z Jacoba Colliera. Nicméně v tu chvíli se ještě nevědělo, jaké nadělení nám přichystá počasí a letecká technika, a Grennanův set bavil příchozí hudbou i celkovou prezentací. Tenhle Brit má navíc na svém kontě už slušnou řádku hitů, a tak si s ním lidi docela notně zazpívali. Mělo to spád i velmi slušnou gradaci.
Z úplně jiného soudku byli
Little Quirks, kteří to rozjeli na Drive stagei. Osu téhle pětičlenné australské folk-rockové formace tvoří tří moc hezké dámy a dva pánové. Ti zůstávají tak trochu v pozadí, takže to zprvu vypadalo, jako by přijela na Colours reminiscence Josie & The Pussycats, k čemuž nejvíce přispěla blondýnka za bicími.
Nesnaží se zastírat, že jejich největší inspirací jsou
Mumford & Sons,
First Aid Kit a
The Lumineers, ale hráli především svoje vlastní songy. Ty proložili dvěma coververzemi v podobě "Zombie" od
The Cranberries a "S.O.S"
ABBY, do jejichž outfitu byly mandolinistka a hlavní zpěvačka tak trochu blyštivě stylizované.
Nejen těmito covery, ale hlavně svojí energií a entuziasmem si velmi rychle získali dav natolik, že se jejich show proměnila v jeden velký mejdan. Už dlouho jsem neviděl takhle nadšenou kapelu, která je prostě ráda, že hraje tam, kde hraje. Jistě, během festivalu tyhle fráze uslyšíte několikrát, ale těmhle holkám jste to prostě věřit museli a asi jen málokdo odcházel z vystoupení před jeho koncem.
Legendární Gilberto Gil se svojí rodinou měl tu obrovskou smůlu, že se s prvními tóny jeho kytary z oblohy začal snášet déšť, který neustále sílil. Horká letní noc by jeho koncert proměnila v jednu velkou brazilskou párty, ale takto zůstali na ploše pouze ti největší nadšenci.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Na glo jej pak následovala Francouzka CloZee, jejíž kombinace glitche, jungle bassu a indietroniky přitáhla velmi slušný počet lidí. Možná tak trochu odlákala pozornost od německého Adama Abdelkadera Lenoxe aka Zouj, který hrál ve stejném čase na sousedním Full Moonu. I já osobně chytil jeho hyperpopový koncert na samém konci a moc mě to mrzelo, protože i to málo znělo opravdu výborně.
Průšvih s
Burna Boyem se mi snad ani nechce komentovat. Přijít o jednoho headlinera, to se prostě stává, ale pakliže přijdete o dva, a to ještě takovýmto způsobem, to už je vyslovená smůla. Jubilejní dvacátý ročník Colours je za dobu své existence ten nejsmolnější. Věřím, že předstoupit před natěšené publikum a sdělit mu zprávu, že vaše nejdražší hvězda nedorazila, byl pro Zlatu Holušovou jeden z nejtěžších úkolů v životě. Všechna čest, jak se s tímto popasovala.
Estonští
Trad.Attack!, kteří se po čase opět vrátili do Ostravy, se snažili napravit, co se dalo, a to jak zrychlenou zvukovkou, tak i energií, s níž do celého koncertu šli. Jak to tak vypadalo, minimálně návštěvníkům jejich vystoupení spravili náladu celkem slušně.