Festival Rock For People se po velkolepém předchozím ročníku, kterému kralovali Green Day, rozhodl laťku ještě pozvednout, a na letošek přichystal skutečně impozantní program. Prvnímu dni vládla především metalová nálada v čele s dlouho žádanými americkými Slipknot. Ti sice přijeli v okleštěné sestavě, hráli ale skvěle.
Live: Rock For People 2023 - den první - Slipknot
místo: Rock For People, Park 360, Hradec Králové
datum: 8. června 2023
setlist: The Blister Exists, The Dying Song (Time to Sing), Liberate, Yen, Psychosocial, The Devil in I, The Heretic Anthem, Eyeless, Wait and Bleed, Unsainted, Snuff, Purity, People = Shit, Surfacing, Duality, Spit It Out
© Petr Klapper
Hlavní KB stage, což je monstrózní scéna, zvaná "Fat Lady", celý den hostila metalové celky. Ty tak vytvořily předskokanskou linii pro hlavní hvězdy dne
Slipknot. Američani přijeli jen pár dní poté, co překvapivě, bez udání dalších informací oznámili změnu na postu klávesáka. Dlouholetý člen Craig Jones sestavu opustil a místo něj kapela na svých sociálních účtech zveřejnila fotku jeho nástupce. Kdo, co a jak, jsou otázky, na které zatím fanoušci nemají odpověď. Snad časem.
Další výraznou ztrátou byla absence jediného současného zakládajícího člena Shawna Crahana aka Clowna. Ten musel zůstat na část turné doma, aby pečoval o svou nemocnou ženu.
Corey Taylor ale mezi skladbami nezapomněl vyzvat příchozí, aby na něho a jeho manželku mysleli a poslali mu na dálku podporu. Jestli Clown řev hradeckých návštěvníků slyšel, nedokážeme odhadnout, ale pevně věříme, že vše bude v pořádku. Ostatně on sám už si jedno neštěstí odžil - jeho nejmladší dcera Gabrielle zemřela ve dvaadvaceti letech. Smůly a neštěstí si snad už vybral dost.
© Petr Klapper
V notně proměněném složení skupina naběhla na pódium po výbuchu, kterému předcházely drobné technické problémy s odpočtem do startu: nejdříve vypnul zvuk, pak se zase na několik minut spustila hudba a reklamy na velkoplošných obrazovkách. Jelikož celý den hlavní stage s nějakými technickými chybkami bojovala, byla na místě obava, zda výpravnou show nebudou provázet další.
Ale nestalo se tak. Slipknot odehráli dobré vystoupení, s možná svým vůbec nejčistějším zvukem, byť konkurence v podobě O2 areny není z nejlepších. Po úvodní "The Blister Exists", ve které měl Corey Taylor docela utopený vokál, se vše doladilo a od následující hitovky "The Dying Song (Time to Sing)" už bylo vše v pořádku. Nazvučit tuhle maskovanou saň rozhodně nebude snadný úkol.
V Hradci se to ale povedlo, a mohly tak vyniknout i jejich často utopené industriální zvuky bicích. Těm vládnul vynikající Jay Weinberg, který se ukázal jako výborná náhrada za již zesnulého Joeyho Jordisona. Jeho precizní a přesto živelná hra poháněla celý ansámbl kupředu a každý kovový úder skvěle rozezněl typické
slipknotí kakofonické hymny.
© Petr Klapper
Největší prostor v setu dostal překvapivě eponymní debut z roku 1999, do jehož zásob kapela sáhla hned šestkrát, a po dlouhých letech oživila pecky "Liberate" a "Purity". Naopak loňskou novinku "The End, So Far" muzikanti představili pouze prostřednictvím zmiňovaného "The Dying Song (Time to Sing)" a naživo trochu vláčné písně "Yen". Ale i za tento skromný příspěvek můžeme být rádi, neboť ještě v loňském roce na americkém turné hráli pouze jediný kus, stejně jako na jarní asijsko-australské šňůře. Je to škoda. Album je dobré, ale takhle to vypadá, že si za ním Slipknot tolik nestojí. A to se po něm navíc jmenuje celé jejich turné.
Vůbec nejlepších reakcí od diváků se dočkala pecka "People = Shit" z desky "Iowa", hitovka "The Devil in I" z ".5: The Gray Chapter" a samozřejmě přídavky "Duality" a zejména pak "Spit It Out", během kterého hořely plameny snad po celém pódiu.
Na mluvení během koncertu moc nedocházelo. Až ke konci se Corey rozpovídal a neustále děkoval fanouškům a vyzýval je k vokální nápomoci. Kadence slov v textech Slipknot je ale taková, že udržet krok s jeho projevem je skoro nadlidský úkol. To si ovšem člověk uvědomí, jak obdivuhodný výkon jednotliví členové odvádějí.
© Petr Klapper
Po instrumentální stránce to měl jednodušší na perkuse hrající Michael Pfaff aka Tortilla Man. Ten ale vše doháněl téměř akrobatickými kousky: různě se věšel na konstrukce pódia, občas někam spadl, zamotal se do drátů, ale vždy vstal a jako energetická myš běhal a skákal dál.
DJ Sid Wilson si zase v nové robotické masce neustále nesl svou předchozí
lidskou tvář, která i přesto jakoby pohybovala
mimickými svaly. Její zřejmě animatronické ovládání bylo rozhodně efektní.
Efektní byla ostatně celá show. Byť občas mezi skladbami zavládlo ticho delší, než by bylo ideální, a na malé momenty set ztrácel na tempu. Ale s každou následující písní bylo vše zapomenuto. Lepší start si letošní ročník přát asi nemohl a dost možná to bylo dosud nejlepší vystoupení kapely u nás.
V pátek nás už čeká v pozici headlinera Coreyho
oblíbený rapper a hudebník
Machine Gun Kelly.