Není to ostatně první sbírkový úspěch skupiny eNDee, i u předchozí desky "Whiskozita" se jí zadařilo a zdá se, že základna fanoušků se stále utěšeně rozrůstá. Nový počin nabízí odpověď na otázku, proč tomu tak je. Z nahrávky "Ama" je cítit vyzrálost, autenticita, hravost i to, že kapela už jasně ví, co chce. Když si člověk uvědomí, že z alba slyší alespoň minimální nástin snad deseti žánrových škatulek, zdálo by se, že z takového poslechu nemůže vzejít celistvé dílo, ale není tomu tak.

Takřka artrockový začátek skladby "Dohoda" sice nejprve malinko narušuje zvláštní frázování zpěvačky, refrén se však vzápětí krásně rozsvítí a jako drahokam to vyšperkuje houslové sólo. K písni "Zač ten dík" eNDee natočili přesně tak ujetý klip, jako je song sám (přesvědčit se můžete níže), což by nevadilo až na ty jednodušší textové rýmy "rádce - zrádce - krátce", které se postupně opakují až do zemdlení.

"Ama je japonská lovkyně perel, která je otrokyní svých 'pánů' a 'paní'. Musí se potápět bez přístrojů do veliké hloubky, hledá v lasturách perly a text pro tuto píseň je kontextem ke smutné události v naší kapele," uvádějí muzikanti v příspěvku na Startovači a i zde je výsledek onou pověstnou popovou krásně zazpívanou perlou.

Asi jsem ještě neměl možnost vidět skupinu, která jednu ze svých skladeb nazve tak, jak se jmenuje sama. Pardubičtí ovšem nejsou jen tak nějakou kapelou, dokážou si i sami ze sebe vystřelit a udělat to hodně nespoutaně. To však není potřeba v šansonu, do kterého je laděná "Blondýna". Bětka Zadinová zde sází různé pěvecké výrazy jako knedlíky na talíř k dobré svíčkové. Od šansonu už není moc daleko ke kabaretu. Jeho atmosféru přibližuje klavírní aranž v "Indiánské", jejíž refrén je zpíván jazykem kmene Utahů.

Kolekci uzavírá skladba "Mezi mysli", jejíž počáteční šepot rozřízne rockový riff. Hravý text s melodickým refrénem jako by přesně ukazoval, co jsou eNDee zač. Parta zpěváků a muzikantů, které hudba hlavně baví, dělá jim radost a oni jejím prostřednictvím posílají tu radost dál do publika.

Po hudební stránce je čerstvá studiovka určitě o dost lepší než "Whiskozita", ve zvuku je cítit vyhranost a vzhledem k počtu účastníků na desce možná i malinko překvapivě sehranost. Je zde slyšet také dobrá práce Petra Michala a producentů, především Petra Novotného. Frontman Honza Klement je určitě lepší v klidnější pěvecké poloze než v trochu na sílu tlačeném chrapláku, hlas Bětky Zadinové je obzvlášť v popověji a folkověji laděných kusech vyloženě pohlazením po ušním bubínku.

Pracovat se dá ještě na textech, ale i zde kapela učinila pokrok oproti minulosti. Navíc jako plus lze brát i fakt, že dala stranou verše v anglickém jazyce a soustředí se na češtinu, což je nejlépe slyšet v mile nostalgické prázdninové písni "Babička". Ta patří k nejlepším na albu.

K doménám eNDee patří i kombinace mužského s ženským hlasem, která se už v dnešní době příliš nenosí, což je velká škoda. S nabývajícími zkušenostmi si pardubická formace je stále víc jistá tím, jak chce znít, a bere stále častěji věci do svých rukou. Proto je "Ama" sebevědomá. To sebevědomí přitom není uměle nafouklé, ale podložené dobrým hudebním základem.