Loňská deska "Impera" byl úspěch, to je bez diskuze. Jakkoliv je krok vstříc rockovému/metalovému mainstreamu zřejmý - a velký -, Ghost se na něm nezpronevěřili sami sobě, jen vlastně následují to, co bylo v zásadě vytčeno už od začátku ve vizích jejich frontmana Tobiase Forge. Skutečně se stali velkou stadionovou kapelou a zvuk tomu odpovídá. Osmdesátkový heavy metal, popové melodie, sedmdesátkový rock, sofistikovanost ABBY, chytlavost i podvratnost - to jsou ty hlavní ingredience, ze kterých formace vaří a vychází jí to. I proto je třeba kout železo, dokud je žhavé. Jako ideální prostředek se jeví ípíčko a tuplovaně to vyplněné coververzemi. Moc tvůrčí aktivity nevyžaduje (je třeba šetřit síly na další autorské počiny), zároveň tím vzdáte poctu svým vzorům. A prodávat se to bude dobře.

Svět předělávek není Ghost nijak vzdálený. Kromě roztroušených položek, často docela raritních (např. taková "Here Comes The Sun" od The Beatles, "Enter Sandman" Metalliky), má kapela na kontě dvě EP ("If You Have Ghosts" a "Popestar"), kde vždy čtyři z pěti položek tvořily covery. Aktuální "Phantomime" tak není nijak překvapivým konceptem, změnou je, že předělané písně tvoří sto procent obsahu a více než kdy jindy je ve vzduchu cítit pokračování. Ostatně, Forge se nechal již dříve slyšet, že by v tomto duchu rád natočil celé album.

Kolekce "Phantomime", kterou si na CD i LP můžete koupit v našem shopu, jasně ukazuje na inspirace, které Švédi do svého hudebního koktejlu míchají. Na jedné nahrávce se tak potkali Iron Maiden s Tinou Turner, Genesis, The Stranglers a Television. Tedy heavy metal, pop i post-punk, pěkně na jedné hromádce, zahalený do typického zvuku maskované party. Ten je patřičně velkolepý, hutný, ale často provzdušněný klávesovými vrstvami, které mu dodávají popovou chytlavost.

Předělané písně se liší odvahou, s jakou se k originálům přistupovalo. "Phantom of the Opera", původně z debutu Iron Maiden, jen zdůrazňuje progresivní tendence kapely a ukazuje, že Ghost jsou i výborní muzikanti. "We Don't Need Another Hero" či "Jesus He Knows Me" prospěly špinavé klávesy a těžší kytarové riffy a ve zmíněných skladbách odhalily temnější vrstvy. A konečně "See No Evil" a "Hanging Aroud" jsou nenápadné perličky, které se tolik nemohou opřít o hitovost originálů, ale o to více zapadají do celkového konceptu Ghost. A mohly by skvěle fungovat i v koncertních setlistech.

"Phantomime" je zábavná jednohubka. Známé skladby v podání Ghost mají své kouzlo, a jakkoliv by se výsledek dal skutečně brát jako výplň diskografie se slušným komerčním potenciálem, nakonec tento pocit nepřevážuje. Předělávky k nim prostě patří a jsou přiznanou a nutnou součástí jejich příběhu. Ačkoliv nepřekvapují, kvalita zůstává zachována a výsledek skvěle baví. Navíc v tomto kratším formátu to vlastně stačí.