© Jaroslav Noska Někdo možná bude namítat, že dnes už má dokument kdekdo... a teď ho musí mít i kutnohorská kapela
Rybičky 48? Ale proč poutavě a vtipně nezmapovat její dvě dekády trvající kariéru, která má zatím ryze stoupající charakter.
Devadesátiminutový film "20 let rock'n'rollu, vy buzny" režíroval Randy Cøld. Nebylo to přitom v plánu, nápad vznikl na základě dobře kladených Randyho otázek v jednom společném rozhovoru. Za kamerou stál klasicky
Ondřej Soukup, dvorní kameraman, který se skupinou natočil z celkové čtyřicítky klipů rovnou polovinu.
Název dokumentu v sobě zrcadlí dobu existence formace, jejich megahitu a v neposlední řadě nadhled a humor. Snímek vznikal rok a půl a dle slov režiséra
"nič viac úprimnejšie a autentickejšie na celej scéne nenájdete". Má pravdu. Člověk se bude po celou dobu ze srdce smát. Tihle chlapi si na nic nehrají. V backstagei jsou takoví, jaké je všichni znají z pódia. Žádné manýry. Co na srdci, to na jazyku. Divák zkrátka dostane to, co si od zhlédnutí sliboval.
Co se dělo na premiéře
První promítání bylo víceméně jedinečné. Uskutečnilo se ve středu 29. března v Kutné Hoře a zopakuje se jen jednou - 5. dubna se dočkají ještě v moravské metropoli. Kutná Hora byla vzhledem k domácí půdě Rybiček jasná volba, a tak jsem na premiéru vyrazila tam.
© Jaroslav Noska Frontman hned v úvodu zavzpomínal, jak ho z těchto prostor v patnácti letech vyhodili, když si zde zapálil. Po skončení projekce byl za rebela a zapálil si znovu. Tentokrát vyhazovači nepřišli. Nikomu to nevadilo.
Následovala uvolněná, neformální diskuze, během které členové skupiny a tvůrci dokumentu odpovídali na všetečné otázky diváků. Ale moc jich nebylo. Jak poznamenal kytarista Petr Lebeda:
"Zřejmě to bylo dobře natočený a bylo řečeno vše."
Kuba Ryba v závěru také ohlásil, že letos budou s kapelou koncertovat komorně. Odehrají kolem dvacítky vystoupení na festivalech a na podzimní šňůře. Na té by chtěli být blíž k fanouškům, a tak budou hrát v kulturácích. Je to ale i proto, že zpěvák chce konečně doléčit hlasivky, se kterými se poslední roky permanentně trápí. Nakonec poděkoval fanouškům, že bez nich by nebylo pro koho to vše točit.
Pak následovala afterpárty v nedalekém klubu Česká 1, kde se natáčely rozhovory. A já? Vydala jsem se zpátky na vlak do Prahy. Ale stálo to za to ohlédnout se za dosavadní kariérou mých vrstevníků, které sleduju dobrých patnáct let.
Ve filmu vystupují renomovaní publicisté Jarda Špulák a Petr Korál. Ohlížejí se za cestou Rybiček, jejich postavením na české scéně a definují, v čem spočívá jejich výjimečnost. Slovo dostanou i kamarádi muzikanti, kteří s touto svéráznou partou leccos prožili a nebojí se to sdělit. Žádné zpovídání rodin, partnerek či dávných spolupracovníků nebo členů crew. Můžeme zde vidět Thoma Frödeho, Filipa Vlčka, Josieho Vařeku, Jakuba Děkana,
Marka Ztraceného, Miraie Navrátila a další. Prostor dostal i manažer Martin Cerveza Řehoř. Prostě samý testosteron, tedy až na Báru Zemanovou, která se skupinou nazpívala duet "Zamilovaný / Nešťastná".
Mezi rozhovory jsou vložené archivní záběry, dosud nezveřejněná videa, natočená autenticky v danou dobu, v daném stavu, žádná škrobenost. Je to opravdová výprava do zákulisí, kam se běžně divák nedostane. Přímočarý časosběr nabízí první koncerty, na které přišli tři lidi, i vyprodanou O2 arenu, prozrazuje, jak se natáčely klipy a podobně.
© Jaroslav Noska Ukazuje vše, a to doslova. Kapela žila vždy podle hesla
"Sex, drogy, rock ’n’ roll" se vším všudy. Kubův zadek odteď všichni poznají na první pohled, v paměti zůstene i jeho alkoholové extempore, kdy se převaluje s kocovinou na hotelovém pokoji nebo trůní na záchodové míse. Netají se zkušenostmi s drogami a na kameru přiznává, že v jeden čas, co před ním neuteklo na strom, to o-… však vy víte co.
Nesmrtelné jsou jejich hlášky a humor. V jednu chvíli se Rybičky 48 prezentují jako
ta nahá banda, která se nebojí hrát s nástroji schovanými
za nástroji, jindy jdou v rouše Adamově nakoupit na benzínku. Film připomene i časy, kdy koketovali s popem a zažili trochu hlušší období.
Je vidět, že si pánové sedli nejen muzikantsky, ale i lidsky. Vyprávějí s lehkostí, přeskakují z tématu do tématu, ale nebojí se otevřít i třinácté komnaty, jako třeba kauzu ukončení spolupráce s
Pekařem či Honzou Štrupem. Ten žil bouřlivým muzikantským, sebezničujícím životem, nemohl rozchodit vyhazov ze skupiny, skončil v blázinci a nakonec si vzal život. Nebýt jeho odchodu, kdo ví, jak by to s Rybičkami dopadlo. Kuba by se asi uchlastal a ufetoval...
Vzpomínají zde i na společné turné s
Mandrage, během kterého se jejich role prohodily a plzeňská formace je přeskočila. Komentují příchod Brenyho. Rekapitulují alba i písně. A tak by se dalo pokračovat. Snímek zůstal víceméně otevřený, stejně jako i budoucnost téhle partičky… A nemá chybu.
10/10 
