Další zástupce německé pop-cokoliv scény

06.08.2003 18:42 - Martin Svetlík | foto: facebook interpreta

I německá kapela Reamonn, která se proslavila superhitem "Supergirl", se rozhodla se vrátit s dalším albem "Beautiful Sky", což je opět chyba, stejně jako u toho minulého...
4/10

Reamonn - Beautiful Sky

Skladby: Intro, Beautiful Sky, Star, Falling Down, Alright, Valentine, Strong, Promised Land, Pain, Angels Fly, Sunshine Baby, A Little Bit Of Sunshine, Sold, Back Again
Celkový čas: 58:08
Vydavatel: EMI
Reamonn, další z potomků přeplodné německé konzumní scény, se rozhodl, že minulým albem "Dream No. 7" nevydělal dost peněz, a tak se rozhodl, že se velmi odvážně pustí i do dalšího, které tentokrát nese název "Beautiful Sky". Nutno říct, že na rozdíl od jiných svých podobně vyvedených bratříčků k tomu tuto téměř pop-rockovou kapelu opravňuje jedna věc a tou je obrovský hit z minulého alba, "Supergirl". Kdo by ji neznal, že? A právě proto jsme nuceni překousnout i další desku, která má bohužel veškeré dostupné atributy té předchozí.

Novinka je neskutečně sterilní, všechny písničky, i když mají melodii i rytmus, jsou vesměs nevýrazné a slévají se v neprostupnou šeď, kterou občas prorazí hlas zpěváka. Až na jednu, možná dvě výjimky se z reproduktorů line jen zvuk, nikoliv hudba a ačkoliv si občas můžete připadat, že písnička má nápad, bude to trvat jen chvilku, než si uvědomíte, že je to vlastně vykradená "Supergirl". Všechny písně na albu znějí přesně jako ona, naprosto stejné aranžmá a nulový nápad, to je jednoznačně nejsilnější zážitek z celé nahrávky.

Ale přece jenom, nic není tak horké, jak se uvaří, že. Je tu sice jen jedna jediná píseň, která snese objektivní měřítko, ale i tak se dostane album do kladných hodnot, tou je šestá "Valentine". Ta se oprostila od hutného zvuku kláves, syntetizérů, či co to vlastně Reamonn používají, a díky kytaře je vzdušná a šlape. Působí tak jako trhlina v jednolitém a monotónním zvuku desky, což je jedině dobře, nese nejen známky, ale přímo důkaz poměrně kvalitní tvůrčí činnosti a je jednoznačně důvodem, proč neodsouvat CD "Beautiful Sky" až na úplně poslední místo vaší fonotéky (i když i tak bude asi dost vzadu).

Oddychli jsme si a teď po hlavě zpátky do kritiky. Už úvodní "Intro" je neskutečně nudné a pokud ho překonáte, máte prakticky to nejhorší za sebou. Recitativ přes nevýrazný doprovod je ubíjející a nastiňuje tak další průběh celého alba. To (za potlesku nejodolnějších posluchačů) končí velmi dlouhým bonusem "Back Again". Upřímně, když jsem viděl jeho délku, byl jsem zděšen, jak si vůbec můžou Reamonn takhle zahrávat s trpělivostí svých posluchačů. Ale překvapivě hned po zmiňované "Valentine" se poslouchá daleko nejlépe a svou délku si proti ostatním skladbám obhájí.

Na závěr nemůžu ještě nezmínit, že mi chvílemi svým projevem připomínali Reamonn Manic Street Preachers v jejich baladách. Nikoliv kvalitou, nýbrž stylem, kterým píší, ale takovéhle obvinění už je čistě hypotetické, a proto si ho nedovolím a ani nemůžu dovolit vznést. Globálně vzato "Beautiful Sky" a potažmo celá existence kapely Reamonn není ničím, bez čeho by se hudební scéna neobešla, ale ani ničím, co by ji poškozovalo, hanilo nebo dokonce jen ovlivňovalo. Jsou si sami pro sebe a to jim je nutno přičíst k dobru.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY