Jaromír Löffler & Jeho kapela hrají na bezejmenné nahrávce soul se skutečnou duší

01.02.2023 17:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Memory Records

Za patrně nejznámějšího českého soulmana, zpěváka, který v sobě má ten pravý feeling, bývá považován Michal Prokop. Ve stínech hudební historie se ale skrývá další jméno - Jaromír Löffler. Než emigroval do Švýcarska, kde se uchytil jako novinář, stihl vydat pár singlů. Nyní je na světě celé album a není to jen nějaké retro.
8/10

Jaromír Löffler & Jeho kapela - s/t

Skladby: Lásko, lásko, lásko, Noční déšť jde Georgií, Já tě zaklínám, Letní ukolébavka, To ti slibuju, Mraky nebe zatemní, Sněhulák
Vydáno: 5.1.2023
Celkový čas: 22 minut
Vydavatel: Memory Records
Jaromír Löffler se hudbě příležitostně věnoval i v cizině, po sametové revoluci vydal několik alb, například s jazzmanen Emilem Viklickým. Aktuální sedmipísňová kolekce - spíše EP nežli album - lakonicky nazvaná "Jaromír Löffler & Jeho kapela" tak není návratem v pravém slova smyslu, jak by se možná mohlo zdát. V péči na soul specializovaného pražského vydavatelství Memory Records se Löffler spíše duchovně vrátil ke kořenům.

Čtyřiasedmdesátiletý muzikant v doprovodu výborných, o více než generaci mladších kolegů nahrál na desku česky přetextované verze, troufnu si napsat, doslova soulových standardů, které zářily v repertoáru mnohých světových hvězd. "I Put A Spell On You", "I’d Rather Go Blind", "Ain’t No Sunshine" nebo "Summertime" - to věru nejsou snadné skladby a dát jim odpovídající český text, který by je vystihl a zároveň nepůsobil trapně (jak se to mnohým jejich předrevolučním českým verzím dělo), může být oříšek.

Tady se to naštěstí povedlo na výbornou. Aby ne, když se tu mezi textaři objevují taková jména jako Jan Werich, Pavel Vrba nebo Vladimír Čort. A všichni ti se dovedou opřít o slogan písně, ale nestavět jej do centra, pouze na jeho téma rozvinout vlastní svět. Potkávají se tu tak předělávky starších coverů ("Letní ukolébavku" natočila Věra Špinarová, "Noční déšť jde Georgií" Pavel Bobek) s novějšími kousky. Svorníkem je pochopitelně Löffler.

Soul musí mít duši, ostatně má to i v názvu. A podobně jako blues stojí a padá s interpretem. Pokud mu to, co zpívá, nevěříte, je kouzlo pryč. Löffler už coby mladík měl v hlase nezbytný výraz, prožitek, opravdovost - a zároveň civilnost, kterou stavěl na odiv, technickou zdatnost a pěvecké finesy. To zůstalo i v roce 2022, jen přibyly roky a zkušenosti, další vrstva, která se do hlasu propíše.

Skladbám pomáhá i citlivá a hlavně střídmá instrumentace (klavír, kytara, basa, bicí a backvokály), která se netlačí dopředu. Tu a tam dostane prostor kytarové sólo nebo klavírní mezihra, velmi přesně posazená do toho správného momentu, jako jakési podtržení, zdůraznění, kdy bude mít v kompozici tu největší sílu.

Bezejmenná nahrávka si neklade ambici objevnosti. Vznikla ale s velkou radostí. Ačkoliv je vlastně jen připomínkou umělce, kterému cestu na vrchol zhatila invaze vojsk ze spřátelených zemí, má velkou sílu. Jaromír Löffler v sobě toho soulmana má. A byla by škoda, aby na jeho jméno padal prach. Tahle hudba je totiž nadčasová.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY