Aplaus pro dva je velice zvláštním tělesem, stojícím na hravé, ale velice syrové akustické kytaře Vladimíra Juno Valtera, která poměrně násilně kontrastuje s Desedovým lyrickým přednesem. Jejich společné album čítající jedenáct písní tak zní přes svůj folkový kabát hrubě a pichlavě.

Desed je na domácí alternativnější scéně zavedeným pojmem. Jeho domovská formace Dark Gamballe už má za sebou dlouhé roky fungování a nezpochybnitelnou pozici. A teprve před pár lety rozjel i další alternativně metalovou skupinu Trny & Žiletky.

S projektem Aplaus pro dva se ještě o další kus vzdálil původnímu metalovému projevu a vsadil na jednu akustickou kytaru a svůj vlastní vokál. Takhle oholit a ukázat svůj rukopis v celé nahotě je odvážným počinem. Jenže Desed ví, co dělá. Sází totiž i na svůj magický textařský um, který je další důležitou složkou díla. V každé písni se skrývá sdělení, které ovšem autor odkrývá jen namátkově, a ponouká posluchače k pozornosti.

Za odměnu se mu ale otevře emotivní souboj v "Bratrství", asi nejsilnější skladbě kolekce, nebo ve volebních časech aktuální "Lžíčky" o pravdě, která "mnohem víc bolí, než vítězí", s efektním dramatickým závěrem. V "Tajemství" zase strhává pozornost výtečná kytarová linka, u které nad umem Juno Valtera nelze nežasnout.

Aplaus pro dva nahráli debut, který není prvoplánově snadné přijmout. Téměř u každého songu se vnucuje myšlenka, jak by asi nahrávka zněla s bohatými aranžemi a v plné instrumentální síle. Možná by to nebylo špatné, možná by to bylo - a zejména pak u pecky "Lžíčky" - údernější, ale síla a myšlenka této desky tkví právě v originálním a syrově provokativním akustickém zpracování, které leze pod kůži pomalu, ale nakonec se ukryje velice hluboko.

Desed se v projektu Aplaus pro dva vydal opět novým směrem a jeho odvaha a smysl pro skladbu daly vzniknout výjimečnému počinu, který si zaslouží pokračování.