Asi není třeba zdůrazňovat, že ono zvolání do nebe bylo vyřčeno za ovací ve stoje. Dvouhodinový koncert totiž poskytl divákům nesmírně emotivní a intenzivní zážitek. Davidovi kamarádi a hostující zpěvačky (Kateřina Marie Tichá, Ewa Farna) a zpěvák (Mirai Navrátil) sice zdůrazňovali, že tento vzpomínkový večer, první ze dvou, nemá a nesmí být smutný, přesto se několikrát během koncertu nešlo slzám ubránit. To pak šlo samo a bylo to krásné a očistné.

Je zhola zbytečné nějak detailně popisovat technikálie, ale je nutno zdůraznit, jak úžasný byl pohled na pódium hlavně díky nádhernému osvětlení tvořenému jednoduchými lampičkami a světelnými trubicemi. Podstatnou část pódia pochopitelně zaujala Janáčkova filharmonie ("krásná hydra", jak ji popsal bubeník Bandjeez Matěj Drabina) a opět, tak jako nedávno ve spojení s Tata Bojs na témže pódiu, výtečně přidala hudbě na dynamice a dobarvila ji dalšími vrstvami.

Je také zbytečné nějak vybírat vrcholné momenty večera a hodnotit pěvecké výkony. Každý z protagonistů tam byl správně, každý to pojal po svém - Mirai civilně, Kateřina křehce a Ewa prostě božsky - a vždy tam byly obrovské emoce, srdečnost a láska. Příspěvek orchestru byl velmi citlivý. I v těch nejrozbouřenějších pasážích si neuzmul show sobecky jen pro sebe, ale vždy, řečeno sportovní terminologií, hrál pro celý tým.

Podstatné pro to, aby večer fungoval, bylo spříznění zpívajících hostů s osobou Davida Stypky. Za jeho života to byli nejen kolegové muzikanti a spoluautoři, ale především kamarádi. Jeden z mnoha dojemných momentů večera bylo poděkování Kateřině Marii Tiché za to, že se po Davidově odchodu ujala Bandjeez a nyní spolu nadále vystupují.

Pro hudebního publicistu to byl nezáviděníhodný večer - velmi těžko se skrze klávesnici sdělují věci nesdělitelné a popisují věci jen těžko popsatelné. Byla to krásná vzpomínka na Člověka a báječná pocta talentovanému muzikantovi, který nás bohužel opustil příliš brzy.