09.10.2022 16:45 - Jiří V. Matýsek | foto: Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
Black metal, to už zdaleka není jen ono kontroverzní vypalování kostelů, disonantní low-fi estetika a ta největší černota, kterou umí tvrdé kytarové žánry nabídnout. Na tento styl lze nahlížet z různých úhlů a koncert, který v pražském Futuru spojil Gaahl’s Wyrd, Gaereu a Saor, to jasně ukázal.
Live: Gaahl's Wyrd, Gaerea, Saor
místo: Futurum Music Bar, Praha
datum: 7. října 2022
setlist Gaahl's Wyrd: Ghosts Invited, Carving a Giant (Gorgoroth cover), Wound Upon Wound, (Gorgoroth cover), The Humming Mountain, The Dwell,Awakening the Remains, Carving the Voices, Aldrande Tre (God Seed cover), From the Spear, Slave, Sannhet, Smerte og Død (Trelldom cover), Through and Past and Past, Exit - Through Carved Stones (Gorgoroth cover), Alt Liv (God Seed cover)
Já vím, že do konce roku se bude konat ještě spousta koncertů a klubová sezóna je sotva na svém začátku. Nicméně, troufnu si tvrdit, že v tvrdé muzice už máme vrchol, minimálně tohoto podzimu, za sebou. A že je teda pořádně nabito, jen za pár dnů se na českých pódiích objeví například
Paradise Lost nebo
Cradle Of Filth, o něco později
Pestilence,
Laibach nebo
Hypocrisy. Trojice kapel v čele s
Gaahl's Wyrd ale v pátek předvedla nebývalé. A když trochu předběhnu - zážitek to byl nesmírný.
© Tom Jajo Rozkovec / @musicserver.cz
Ono už samotná ohlášená sestava - Gaahl's Wyrd doprovodili
Gaerea a
Saor - slibovala, že tohle bude dobré, zatraceně dobré. A ono to nakonec bylo dokonce ještě lepší než veškerá očekávání. Už první v pořadí, Portugalci Gaerea, měli Futurum v podstatě nabité. To o něčem svědčí, obzvlášť když si vzpomenu na některé z
prvních kapel večera, které měly na stejném místě jednotky návštěvníků. Každopádně, pětice z Portugalska je jednou z vycházejících hvězd tvrdých stylů. Ne nadarmo. Málokdy se najde kapela, která by byla ve vícero ohledech natolik specifická. Svou hudbou, v níž lze najít emociální ohlas tradičního portugalského hudebního stylu fado, jen dotažený do trýznivého extrému, svou vizualitou i nasazením, které formace, odosobněná do podoby postav v černém a za maskami, předvedla. Největší pozornost na sebe pochopitelně přitahoval vokalista, který dovedl předávat emoce nejen svým hlasem, ale i fyzickým projevem. I bez možnosti využít grimasy bylo jeho vnitřní rozervání naprosto hmatatelně fyzické, otištěné do pavoučích či hadích pohybů, ale i důkladně propocené košile. Katarze byla zajištěna.
© Tom Jajo Rozkovec / musicesrver.cz
Druzí v pořadí,
Saor, působili po něčem takovém tak nějak obyčejně. Nevadilo to, jejich skotskou melodikou kořeněný black přinesl kýžené uvolnění po náročném zážitku z formace z portugalského Porta. Saor bohužel nepomohl zvuk, kde se poněkud ztrácely předtočené pasáže s píšťalkami a nejrůznějšími folklórními drnkátky. Energie byla skvělá, radost, která se z jejich skotskou mlhou nasycených opusů linula, nakažlivá, ale intenzitě těch, co jim předcházeli - a vlastně i těch, kteří přišli po nich - se jen těžko mohli vyrovnat.
V čele
Gaahl's Wyrd stojí Kristian Eivind Espedal, v uměleckých kruzích známější coby Gaahl, jedna z klíčových person norského black metalu. Charismatický zpěvák, jeden z nejvýraznějších, které severská scéna do světa vypustila, se nejvíce proslavil v kapele
Gorgoroth, působil rovněž v
God Seed, Trelldom, ale i v neo-pagan formaci
Wardruna. Gaahl’s Wyrd je jeho relativně novým projektem, pod touhle hlavičkou zatím vydal album "GastiR - Ghosts Invited" a EP "The Humming Mountain". A ačkoliv tu z black metalu vychází, najdeme zde i ozvěny temného folku.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
Ačkoliv se tedy tohle turné jede pod hlavičkou aktuálního projektu, setlist byl postavený v podstatě průřezově. Mezi písně z obou vydaných nahrávek se tak vklínily blackmetalové klasiky z repertoáru Gorgoroth i God Seed, v podobě "Sannhet, Smerte og Død" Gaahl zavzpomínal i na svou první formaci Trelldom. Podobně jako v případě Gaerey to i v tomto případě stálo na osobě frontmana. Fyzičnost Portugalců nahradil severský chlad a charisma. Gaahl se po většinu koncertu jen pomalým krokem a s temným výrazem na obličeji pohyboval po pódiu, gesta omezil na občasné zvednutí ruky či ukazování do publika. Často se přesouval do zadního plánu jeviště, předek nechal svým muzikantům, kteří navzdory proklamované serióznosti black metalu nešetřili úsměvy i heavymetalovými pózami. Přesto to bylo hlavně o něm, on byl ten neustále přítomný duch, dirigent temného orchestru, chvílemi smrtelně vážný kazatel, jindy sympaťák, který si s prvními řadami podával ruku. A pochopitelně vynikající vokalista, hladce přecházející od mrazivých záhrobních skřeků po hluboký, čistý zpěv.
Z Futura nešlo odcházet jinak než s nadšením. Když se sejdou tři skvělé kapely, legenda, vycházející hvězdy a nadšenci se svěžím přístupem k žánru a navíc jedna jako druhá podají prakticky bezchybný výkon, špatný koncert to nebude. Tenhle byl navíc skvělý. Zážitek na hodně dlouho.