Slušní drsňáci či drsní slušňáci?

23.06.2003 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

I teenager, který má rád Britney, chce být někdy jakože IN a poslouchat drsnou kytarovou hudbu. Těm, kdo se v hudbě pohybují málo, tak možná může přijít i debutová eponymní deska britské trojice Busted. Samozřejmě, pokud jim je nejvíce patnáct let. Ostatní poznají hned, že Busted hrají jen docela příjemný popík.
5/10

Busted - Busted

Skladby: What I Go To School For, Crash And Burn, Britney, Losing You, Year 3000, Psycho Girl, All The Way, Sleeping With The Light On, Dawson's Geek, Without You, Loser Kid
Celkový čas: 37:18
Vydavatel: Universal
Už i ti nejmladší teenageři mají prý pocit, že je přeboybandováno a přepopidolováno. To znamená jen to, že se tvorba umělých kapel posunuje trošku někam jinam a právě dobrým příkladem je trojice Busted. Image mají trošku jako "pankáči" (sorry, jak jinak to nazvat...), hrají si na drsňáky, ale zase se netají tím, že jsou pro mládež a že vlastně je to trošku póza. Jen holt nejsou tak uhlazení jako Westlife. Změny jsou i v tom, že se výraznou měrou podílejí na svém repertoáru a hlavně - že je s nimi docela sranda. Z čehož plyne, že i když je to produkt, je to produkt zábavný a naštěstí z velké části i poslouchatelný.

Busted jsou nejsilnější tam, kde hrají svižné písničky, které mají asi vypadat jako hodně (hoooodně) uhlazený poppunk. Tam patří pilotní singl "What I Go To School For", "Crash And Burn" či "Year 3000", proti nimž se dá namítat jen málo. Zábavná je i ve středním tempu zahraná "Britney" (ano, je o Britney), stejně jako další rychlejší vypalovačky. Jenže velkou část desky tvoří pomalé balady, které znějí stejně jako od všech ostatních chlapeckých kapel. Na milost bych vzal jen rozmáchlou "Without You", ale zbytek je těžký podprůměr.

Každopádně, i když vím, že je to promyšlená marketingová strategie (jakoby drsní hoši, u nichž si ale maminky mohou být jisté, že jsou to v podstatě správňáci), jsou mi Busted mnohem příjemnější než ostatní sladcí hoši, přece jen se občas ozve nějaká ta kytara, které ve svých klipech s takovou razancí drhnou, a některé písničky mají skutečně skvělé melodie. Jen by pro příště mohli vynechat pomalé písničky a hrnout to dopředu po celou hrací dobu desky. Ta aktuální má mimochodem příjemných sedmatřicet minut, což je ovšem způsobeno tím, že doma v Británii má album o dvě skladby více, kontinentální Evropané byli, jak je tomu zvykem, o ně ochuzeni.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY