Lenny - Po druhé desce ze mě spadl tlak a kreativita se utrhla z řetězu

17.09.2022 09:00 - David Böhm | foto: Benedikt Renč

Po dvou letech od svého druhého alba "Weird & Wonderful" přichází Lenny s novinkou "Heartbreak Culture", na které využívá prvky stále populárnějšího rocku. Právě o čerstvé desce, ale i o aktuálních hudebních trendech a plánech do budoucna jsme si s mladou zpěvačkou povídali.
Nová studiovka vám vychází po dvou letech, čímž jste mě dost překvapila. Od loňského roku jste si sice chystala singly, ale vzhledem k tomu, že jste mému kolegovi v rozhovoru řekla, že kreativitě nedáváte deadliny, na letošek jsem to vůbec neviděl. Šla tentokrát práce z nějakého důvodu snáz?

Určitě šla, po vydání mé druhé desky "Weird & Wonderful" ze mě spadla taková tíha spjatá s vydáním té zakleté druhé nahrávky. Zejména když je debut úspěšný, jako právě byly "Hearts". Valila se na mě spousta očekávání - bude to taky tak dobré? Zklamu jako interpret? A podobně. Pak konečně v květnu 2020 došlo na vydání, ze mě spadl ten tlak a kreativita se utrhla z řetězu. Což znamená, že začalo vznikat spoustu písniček, já se snažila spolupracovat s více lidma… Navíc ještě jsme se stále nacházeli v době covidu, takže víc kolegů bylo doma a tím pádem byli i dostupnější, protože by jinak nejspíš někde cestovali, objížděli turné nebo pracovali ve studiu. Lidem se najednou uvolnil kalendář, a i když jsem s některými spolupracovala jen online, pracovalo se zkrátka stále.

Kdo by podle vás jinak nebyl ke spolupráci s vámi dostupný?

Podle mě třeba Dan Lancaster, který zpracovával pilotní singl "OVERDOSED" a momentálně hraje na klávesy v kapele MUSE. Samozřejmě to nemám potvrzené, ale tuším, že by jinak dělal na nahrávkách jiných interpretů a to i přesto, jak zapáleně se mnou spolupracoval a že na mou žádost odepsal během dvaceti minut. Myslím, že se to dobře povedlo. (smích)

Zmínila jste očekávání ze strany vydavatelství, myslíte, že jste je dokázala naplnit?

Podle mě ano, ale musím říct, že extrémně negativní roli proti tomu albu hrál covid, který zamezil živému hraní a jakékoliv možnosti ho prezentovat tak, jak by si zasloužilo - přece jen na tom necháte několik let práce. Pozornost lidí se v tu dobu úplně odkláněla od kultury, samozřejmě se odehrávala různá charitativní vystoupení, ale to nelze brát jako první věc k propagaci nového materiálu. Na "Weird & Wonderful" jsem hodně pyšná (jako na všechna svá alba), ale podle mě hodně utrpělo kvůli době, ve které vyšlo.

Na druhou stranu jsem si ale na podzim vymyslela vzhledem k omezené kapacitě sto lidí malé sessions, kde i fanoušci měli u vchodu možnost vhodit své dotazy do krabičky. V tomto ohledu jsme situaci obrátili k dobrému, návštěvníci se měli možnost mně i kluků z kapely ptát na cokoliv a poznat nás trochu více po lidské stránce, což na festivalu pro patnáct tisíc lidí úplně nejde. Dalo to tedy vzniknout krásné akci, ale rozhodně neříkám, že se letos netěším na O2 universum. (smích)

Může mít na rychlost práce vliv třeba i to, že je novinka žánrově ucelenější než předchozí počin?

Roli to v tom možná hrát mohlo, ačkoliv jsem se ze začátku nesnažila o nějakou žánrovou specifikaci. První věc z tohoto alba se už křížila s vydáním toho druhého. "Are You Happy Now" jsme nahráli v lednu 2020 v Liverpoolu ve studiu The Motor Museum. Tehdy jsem si to nahrávání i sama zaplatila, protože jsem to tehdy brala jako zkoušku další tvorby, takové nasměrování. Pak tedy nastal covid, vyšlo "W&W", nastala zmíněná spolupráce s Danem a to už se věci začaly trochu vrbit. Musím ale přiznat, že už na konci roku 2019 jsem přemýšlela nad tím, jak mě jako posluchačku rock baví, navíc o něj i probíhaly prosby ze strany fanoušků.

Deska vychází v době, kdy po rocku sahá víc a víc umělců. Pomohla vám tato vlna se utvrdit v tom, že toto je ta cesta pro "Heartbreak Culture"?

Nemělo to vliv na to samotné rozhodnutí, ale pomohlo to. Vnitřně jsem se na začátku roku 2020 přesvědčila, že vyzkouším ten rock a to také proto, že mi to v té době přišlo velmi originální. (smích) Za dva roky se ale, jak víme, situace změnila, a to i díky Yungbludovi nebo znovuzrozené Avril Lavigne. Nyní jde o žánr směle konkurující rapu. Takže ano, tato vlna mi pomohla, možná však spíše interně - prosadit si tuto myšlenku u vydavatelství. Dokážu si představit, že před těmi dvěma lety by si možná mysleli, že jsem se zbláznila. Jsem za to jedině ráda.

Taky jsem si všiml, že většina písní se drží pod třemi minutami, což je taky aktuálně častý jev. Vyplývá to přirozeně z toho svižnějšího tempa, nebo je za tím něco jiného?

Lenny
© Benedikt Renč
U mě to vyplynulo přirozeně, nejsem člověk, který primárně myslí na to potěšit rádia. Při natáčení jsme často přemýšleli, že by ty skladby třeba mohly mít další sloku nebo bridge, a takto je rozvinout, zkoušeli jsme to, ale většinou jsme právě došli k tomu, že ty songy už více nepotřebují. Kraťoučké "Plastic Flowers" třeba také měly mít sloku navíc, ale nakonec jsme ji nepoužili, protože ta píseň už takhle sdělila to, co měla.

Sice jsem už párkrát slyšela, že "květiny" mohly být delší, ale podle mě jde takhle o lepší variantu v tom, že si možná ten člověk o to raději pustí ten singl znova, než aby ho přeskočil.

A ještě naposledy k aktuálním trendům - tvrdí se, že doba přeje hlavně singlům. Jak moc jsou pro vás důležitá alba?

To mě právě před nedávnem někdo v rozhovoru nachytal, že já si to CD už ani nemám kde pustit, ani třeba v autě. Zájem o nosiče ale stále je, což mě velmi těší - předobjednávky vinylů byly dokonce trojnásobné oproti CD. Ten fyzický suvenýr si lidé stále přejí. V mém případě také vím, že na festivalech lidé i po těch CD bezprostředně po vystoupení stále sahají. Za mě to tedy smysl stále má, i když jsme v době singlové. Vydavatelství po mně vlastně album ani nechtělo, to jsem si musela prosadit. Desky jsou důležité, protože shrnují nějakou delší práci, nějakou image, aktuální rozpoložení toho umělce. I kdyby do budoucna snad mělo jít jen o EP, stále jde o ucelený projekt, čemuž fandím.

Z rozhovorů se mi vždy líbilo, že často dáváte na svou intuici a nerada uhýbáte, když si myslíte, že váš přístup nebo nápad je správný. Měla jste u aktuální kolekce něco, pro co jste musela trochu zabojovat?

Vlastně právě o to album samotné. Z počátku se vedly docela dlouhé diskuze, ale věřím, že s výsledkem jsme všichni spokojení, protože z řad fanoušků, ale i novinářů už mám nadšené reakce. Po probojování této myšlenky šlo už všechno snadno, a to i díky mému A&R Jirkovi Koubovi, který mi dobře rozumí, protože on sám je muzikant. Chápe tu hudební duši, různá dilemata, kterým interpreti čelí. Rozumí sice statistikám, té honbě za rádiovým hitem, ale dokáže se naladit na tu uměleckou stránku tvorby. Vytvořil mi příjemné zázemí a radil mi s výběrem písní.

Člověk sice narazí na omezený budget, protože já do věcí jdu naplno, a tak si přeji mít pěkný photoshoot, grafiku, výstupní materiály, práce ve studiu, … Toto jsou věci, za které si třeba i sama připlatím, ale zatím se mi to vždy osvědčilo. Intiuice mě vždy navedla správně.

Lenny

Osmadvacetiletá zpěvačka Lenny se narodila do umělecké rodiny a již od mala se věnovala hře na klavír, kterého ve svých skladbách často využívá. Veřejnosti se představila v roce 2013, kdy jí vyšla její první dvě autorská EP. O tři roky později následovalo debutové album "Hearts", které sklidilo úspěchy nejen u nás, ale i v zahraničí. Hit "Hell.o" se umístil i v top pětce nehjranějších písní v italských rádiích, u nás deska mladé Lence Filipové přinesla hned čtyři ceny Anděl. Se svým druhým projektem nespěchala, a "Weird & Wonderful" představila v květnu 2020. Žánrově pestrá nahrávka také přinesla rádiové hity, například "Lovers Do". Nyní vydává svou třetí řadovku "Heartbreak Culture", se kterou se vydává do rockovějších vod. Vyzkoušela si na ní spolupráci se zahraničními producenty, singl "Lithium" kupříkladu produkoval Mike Shinoda.

Na Vašem instagramu jsem našel příspěvek z května, ve kterém stálo, že když se na píseň až příliš tlačí, nejspíš to nedopadne dobře (slušně řečeno). Stalo se vám již s nějakou skladbou, že i když jste si nad ní lámala dlouho hlavu, ale nakonec se povedla dokončit?

Určitě, jsou případy, kdy člověk píseň rozpitvá tak moc, že se v ní úplně ztratí. Pak ji musí buď úplně zahodit, na nějaký čas se od ní oddálit, anebo ji někomu předat s tím, že "já už fakt nevím." Takhle se dobře vyvrbil singl "Lithium", který prapůvodně pochází z roku 2017 a dlouhé čtyři roky ležel v šuplíku. Čekání se však vyplatilo, protože se ve finále dostal až do rukou Mikea Shinody. Také to ale může dopadnout opačně, kdy úplné rozpitvání přivede spíše trápení než radost.

Změnily berlínské sessions nějak přístup ke skládání?

Rozhodně ano, jakýkoliv výjezd mimo domov pro mě byl velmi přínosný, protože se člověk oprostí od povinností. Sice se to nemusí zdát, ale když jste pořád dostupný, když lidé vědí, že vám mohou kdykoliv brknout, od práce to zkrátka ruší. Cíleně jsem se tak rozhodla, že nový materiál bude vznikat mimo domov, minimálně mimo Prahu. Týká se to třeba otvíráku "Superpower", kdy jsem producenta Markuse Trana unesla na pronajatou chatu za Prahou, aby nebyla šance se nám dovolat. Krásně jsme se soustředili jen na muziku. To samé s Berlínem, řekla jsem: "Jsem mimo ČR, nejsem dostupná," a pouze se jedlo, spalo a pracovalo. Kreativní část mozku se najednou osvěží a mně to maximálně vyhovovalo.

Jak již zaznělo, album vznikalo také v Berlíně, kde jste v jednu dobu měla s tamní pobočkou Universal Music plány, ze kterých ale sešlo. Vrátily pobyty v Berlíně nějakou chuť na opětovnou spolupráci, nebo je pro vás tato kapitola definitivně uzavřená?

Lenny
© Matúš Tóth
Spolupráce s těmi konkrétními lidmi je za mě uzavřená definitivně. Nerozloučili jsme se ve zlé krvi, ale zjistili jsme, že na mou tvorbu máme jiný náhled. Nenazvala bych to nedorozuměním, ale v představách jsme se zkrátka míjeli. Oni by mi velice rádi pomohli, ale cítila jsem, že by to nefungovalo - už jen kvůli tomu, že mají jiný vkus než já. Určitě ale jde o zkušenost, která mě posunula dál a otevřela mi možnost se seznámit s dalšími autory. Jsem si jistá, že díky tomuto mohu ukázat na dva tři hudebníky co dělali na "Heartbreak Culture".

Konkrétně jde o koho?

Třeba Chester Travis, který pracoval už na písni "Home" a pro tuto desku jsme spolu napsali songy "No. 1" a "OVERDOSED". Vím, že pár věcí, kterými se aktuálně chlubím, pramení z této spolupráce, byť nedopadla podle původního plánu. Jsem za ni velmi vděčná.

Díky těm loňským cestám do Berlína jsem k tomuto městu znovu objevila lásku, protože mi napoprvé úplně nepadlo do oka. Vždycky jsem se přikláněla k Londýnu, mojí srdcovce. I když jsem kvůli nahrávání neměla tolik času ho prozkoumat, vím že se tam chci vrátit a objevit ho více.

Na obalu nové studiovky se poprvé objevuje i Vaše tvář. Vedle toho, že jste tím nejspíš potěšila vydavatelství, mohlo by to i znamenat, že je album osobnější?

Dejme tomu - určitě to beru jako myšlenku, kterou si to lze vysvětlit. Portrét jsem si přála mít už na "Weird & Wonderful", ale umělecky mě uchvátila ta fotka, kterou jsme nakonec použili. V tomto případě určitě nešlo o nějaké marketingové přemýšlení, ale už když jsem o tom materiálu začala přemýšlet jako o desce, věděla jsem, že tentokrát chci na coveru ukázat tvář.

V pilotním singlu "OVERDOSED" a v první skladbě "Superpower" se objevuje motiv drogy. Je to náhoda?

Ano, je. Prapůvodně jsem "Superpower" plánovala doslova jako píseň o superschopnostech. Jakmile ale ze mě začal padat text, došlo mi, že ta super síla funguje spíš jako nějaký obraz. Nakonec jsem to pojala tak, jako že ta samotná droga vypráví, jak koluje po večírku a dává lidem schopnosti. A ano, vím, že to zní asi hrozně. (smích)

"OVERDOSED" se ke mně dostal téměř v hotovém stavu, spíše jsme text poupravovali podle mého gusta. Tady jsem ten motiv ani nevybrala. Když to vezmu úplně otevřeně, s drogami sama zkušenost nemám, takže jsem si při psaní "Superpower" připadala trochu zvláštně. Nebudeme si nalhávat, že drogy nemají s hudebním průmyslem spojitost, a tak jsem si připomněla "sex, drogy, rock & roll" a tohoto tématu se ve finále nebála. (smích)

Teď jste mě trochu překvapila, protože jsem myslel, že vždy stojíte u úplných prvopočátků každého songu.

Ve všech písních jsem autorsky obsažena a většinou u těch začátků stojím, výjimkou jsou songy, které mi někdo pustí a mě naprosto uhranou. To mi takhle třeba Marcel Procházka přinesl skoro hotové "Lovers Do", které jsme si poslechli s producentem Ondrou Fiedlerem, a shodli jsme se, že jde o zajímavou věc. Tehdy jsem se poprvé v kariéře rozhodla, že si nějakou skladbu přisvojím. I tak jsem ale zasáhla do textu a melodie, chci se vždy alespoň trochu autorsky otisknout (tedy kromě coverů).

U "OVERDOSED" šlo o podobnou situaci, s tím že ale původní demo zní o hodně jinak. Ten potenciál, který jsem ale už z toho pouze kytarového demíčka slyšela, mě ale nadchnul. Tyto písně jsou zatím jediné dvě, kdy jsem si vyzkoušela tento postup. Jinak čerpám ze své kreativity nebo na základě nějakého riffu či beatu.

Album uzavírá balada "Friends For Life". Komu je určená a jaká na ni od dotyčného byla reakce?

Tato skladba nemá konkrétního adresáta, vymyslela jsem si pro ni koncept kamarádů z dětství, kteří se do sebe zamilují, ale musejí se rozejít, protože jejich cesty vedou jinam. Často si věci nechávám pro sebe, ale na základě nějakých osobních zkušeností jsem stavěla.

Velmi mě těší, když si za nějakou píseň posluchač doloží vlastní příběh. Včera na livestreamu k vydání alba jsem odpovídala na dotazy, o čem pojednává "Lithium", a jeden člověk mi pak v soukromé zprávě napsal, že přesně tohle on teď prožívá. Tohle je autorsky opravdu nádherný pocit. Zmíněnou "Friends For Life" mi vypichovalo už více lidí, takže na ní asi něco speciálního je. Z této desky jsem na tento song asi nejvíce pyšná.

V tiskové zprávě zaznělo, že jste si s novinkou splnila několik profesních snů a že žádný není tak velký, aby nešel uskutečnit. Prozradíte nám nějaký z těch, které aktuálně máte?

Tím jsem myslela spolupráce s úžasnýma a talentovanými lidma, ať už jde o Mikea nebo Dana. Velké sny mám momentálně v živém hraní, konkrétně festivalovém. To už jsem si trochu odškrtla Szigetem minulý měsíc, velmi ráda bych si ale zahrála na anglických festivalech, třeba Leeds nebo Glastonbury - to jsou vody, do kterých celou dobu tak trochu mířím.

Lenny, Sziget festival - den 3, Obúdai island, Budapešť,12.8.2022
© Marie Trávníčková / musicerver.cz
Přejete si ještě stále i zahraniční turné? A máte ještě v plánu se cíleně více soustřeďovat na Itálii, kde se velmi dařilo "Hell.o?"

Rozhodně si to přeji. Když už člověk okusí to, že se posluchačů dotkne i v zahraničí, přeje si to už napořád. Tyto sny se momentálně snažím obnovit, protože je poničil covid. Tak to ale zkrátka je a člověk má každý měsíc další a další šance začít znova. Těším se na to, co přijde. Každý týden komunikuji s lidmi v Itálii, kteří pomohli s tamním úspěchem "Hell.o". Věřím ale, že vše je napsané někde nahoře, a i když interpret dře a snaží se, musí spíše být ve správný čas na správném místě. A když bude připraven, začnou se sny plnit.

Na 24. listopadu chystáte svůj největší koncert v O2 universu, který se napotřetí snad konečně povede. Původně ale mělo jít o vystoupení k "Weird and Wonderful" a věřím, že s přípravami jste už byli celkem daleko... Použijete něco z původního konceptu, nebo jste začali od nuly?

Celé plánování určitě k ničemu nebylo, určitě jsme použili původní technické rozmístění. Nápady na překvapivé momenty a třeba i na hosty také zůstaly vesměs stejné. Náplň, ať už hudební nebo vizuální, se ale musí osvěžit podle aktuálního materiálu. Nelituji toho, mám vlastně nyní i více věcí, novinky také znějí ještě živěji… Teď už jen musejí dorazit lidé a společně si užijeme skvělou show.

Nezkazilo vám dvojnásobné zrušení/přesunutí radost z tohoto milníku?

To ne, v tom momentě, kdy jsem to ale musela oznamovat, jsem se cítila opravdu demotivovaná. A sice vím, že za to nemohu, ale samotné mi to bylo trapné, protože jsem si připadala, že ztrácím důvěru posluchačů. A ta se v jakémkoliv případě získává těžko zpátky. Navíc mi letní hraní a setkání s fanoušky potvrdilo, že ani oni se necítí demotivovaně, a i když třeba z finančních důvodů museli lístky prodat, snaží se je opět sehnat.

Éra "W&W" skončila podle mě trochu najednou, s jejím vydáním vyšel i poslední klip "Easy". Nemrzí vás třeba, že "Maneater" nedostal klip?

Lenny
© Benedikt Renč
Teď jste mi udělal radost, protože video k "Maneater" jsem plánovala, dokonce jsem se sešla i s režisérem Honzou Strachem. Bohužel jsme ale s labelem shledali, že v té době natáčet drahý a velkolepý klip nedávalo smysl. Tohoto snu jsem se musela tak trochu vzdát, ta pozornost lidí zkrátka směřovala jinam. Mám pocit, že se na kulturu, hudbu a film vrací až letos.

Máte s "Heartbreak Culture" vedle velkého koncertu ještě nějaké plány?

Myslím, že jde o skvělý materiál na zahraniční prezentaci, takže bych toho ráda využila. Přiznám se ale, že hotové to album poslouchám již od dubna, a nemohla jsem se dočkat toho vydání, protože už jsem tak trochu myšlenkami na další tvorbě. Příští týden třeba jedu na songwriting camp na Lipno, kde se sejdou lidé z celé Evropy.

Toto mi přijde celkem vtipné, že někteří umělci právě vydanou deskou žijí jako zcela žhavou novinkou a pro jiné to už zavání minulostí. Určitě mohu slíbit alespoň jeden videoklip a momentálně nasazujeme do rádií singl "Animal". Je na co se těšit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY