Slušný první pokus

19.06.2003 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Po více než dvaceti letech u Depeche Mode vydává zpěvák Dave Gahan první sólový počin s názvem "Paper Monsters". Jak daleko se na své desce vzdálil od své domovské kapely, si můžete přečíst v naší recenzi. Ovšem co bude dále s Depeche Mode, to vám prozradit neumíme...
7/10

Dave Gahan - Paper Monsters

Skladby: Dirty Sticky Floors, Hold On, A Little Piece, Bottle Living, Black & Blue Again, Stay, I Need You, Bitter Apple, Hidden Houses, Goodbye
Celkový čas: 48:20
Vydavatel: EMI
V ozvěnách mediálních přestřelek o tom, jak u Depeche Mode chybí Alan Wilder (a Fletch jen postává na pódiu) a zda ke skládání nového materiálu pustí Martin Gore i někoho jiného, vypustil Gore do světa svou druhou kolekci coververzí a krátce potom zpěvák kapely David Gahan první sólovou (a autorskou) desku. To jenom podněcuje dohady o další budoucnosti Depeche Mode. Gahanovo album "Paper Monsters" je kvalitní, ale že by to byl jednoznačný průlom a všichni dokola nadšeně skákali ke stropu, se nedá říci. Buď jak buď, Gahan dokázal, že se dokáže postavit na vlastní nohy - jeho tvůrčí potenciál by mohl obohatit i domovskou skupinu a dodat jí možná novou jiskru.

Deska "Paper Monsters" se od tvorby Depeche Mode příliš neodlišuje, i když se to možná čekalo. Přeci jen je Gahan charakteristickým hlasem kapely již více než dvacet let a za tu dobu také jistě nasál mnoho z Martinova skladatelského rukopisu (viz "Hold On"). Osobně jsem očekával tvrdší zvuk nahrávky a právě ty nejvíce kytarové a rockové skladby na desce považuji za nejlepší - první singl "Dirty Sticky Floors" mi napoprvé evokoval tvrdé Simple Minds nebo INXS. Velmi dobrý a výrazný kousek je "Hidden House", pěkná ukázka spojení živých nástrojů a elektroniky, ostatně jako další rychlejší píseň "Bottle Living" s osvěžující foukačkou.

Moc pěknou atmosféru má píseň "Bitter Apple", směřuje až někam ke swingu, zajímavě se vlní. Gahan rád po pomalém průběhu skladby nasadí tvrdý kytarový nebo smyčci zatížený konec ("Black & Blue Again") a tyto momenty jsou určující pro odlišení podobně znějících pomalých písní nadto opatřených tematicky neradostnými texty. Ostatně nějaké veselé taškařice se od "Paper Monsters" ani nedaly čekat.

Domnívám se, že album "Paper Monsters" má jako sólový počin zpěváka Depeche Mode smysl, protože naznačilo jeho autorské možnosti, má kvalitní zvuk a přináší několik silných písní. Raději než odchod Gahana na samostatnou dráhu (i když na to má) bych přivítal novou šťávu u Depeche Mode - možná by se vzájemně Gahan s Gorem mohli vyhecovat. Avšak interní vztahy v kapele těžko prohlédneme, a tak nezbývá nic jiného, než vyčkat budoucnosti. Čas si lze krátit třeba i touto slušně odvedenou Gahanovou prací, jež by neměla fanoušky DM nijak pohoršit.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY