Jedna z posledních opravdových rockových hvězd se vším dobrým a špatným, co k tomu patří, floutek, sprosťák i citlivá duše. Tak se označuje fanoušek Manchesteru City Liam Gallagher. Koncem května vydal svou třetí sólovou desku "C'MON YOU KNOW". Jaká je? No tak, však víte.
Mladší z dvojice znesvářených Gallagherovic bratrů proslul před pár lety výrokem, že sólovou kariéru mimo kapelu má jen p*ča. To bylo v době, kdy zkoušel prorazit s pohrobky
Oasis jménem
Beady Eye. Pár měsíců po svém kategorickém tvrzení ohlásil své první sólové album "As You Were" slovy:
"Tak jsem p*ča". A teď už je tu se svým třetím počinem "C'MON YOU KNOW" (který si na CD i LP
můžete koupit v našem shopu).
Liam si i teď dovoluje frajeřiny jemu vlastní: na obalu novinky je v kotli fanoušků, kteří jsou o jednu generaci mladší (letí to!), ve stejný den vydal i další živé album zachycující jeho vystoupení na Temži ("Down By The Thames") a týden po vydání této studiovky se vrací na místo nejslavnějších koncertů Oasis, do Knebworthu. Na dva večery. A předskakují mu
Kasabian. Ve své parce zapnuté ke krku a s bradou vystrčenou dopředu kráčí vstříc triumfálnímu úspěchu. Jak rád říká,
"biblical".
Zatímco starší brácha Noel se se svými High Flying Birds úspěšně pouští do psychedelických nebo tanečních experimentů, Liam zůstává tradičnější a věrnější odkazu Oasis. Ale je docela obdivuhodné, jak rozbalil svůj vlastní autorský potenciál a s občasnou pomocí producentů (například
Grega Kurstina) se vymaňuje z ohrádky s nápisem
"Kopírka The Beatles". Tentokrát přiložili ruku k dílu i
Ezra Koenig z
Vampire Weekend ("Moscow Rules") a v prvním vskutku elektrizujícím singlu "Everything's Electric" také
Dave Grohl z
Foo Fighters.
Bavíme-li se o zpěvu, samozřejmě se
Liam Gallagher nikdy nevyhne srovnání s
Johnem Lennonem. Minimálně tři skladby z "C'MON YOU KNOW" jsou jasnou poctou (nebo vykradením)
The Beatles: "Don’t Go Halfway" je snad přímo udělaná metodou Šípa a Uhlíře - začni pár takty nějaké známé písně, a než ji posluchač pozná, rychle ji změň na jinou. Totéž platí i pro "It Was Not Meant To Be", která je složená z těch nejlepších elementů, co určovaly pozdní tvorbu
Brouků. A v "Better Days" poháněné bicími jak z "Tomorrow Never Knows" je to všechno umocněno videoklipem z londýnské střechy, odkazem to na poslední koncert liverpoolského kvartetu.
A přece jsou tu i ty pokusy znít trošku jinak: "More Power" je skvělý a nečekaný úvod kolekce, protože nás uvítá dětský sbor (no dobře, připomíná to "You Can't Alwas Get What You Want" od
Rolling Stones) a dost dojemný text o rodinných traumatech. Jinou náladu má i "Moscow Rules" (
"Zírá na mě prázdná židle na druhé straně stolu") - to jsou hloubavější polohy, které u frackovitého Liama nejsou úplně běžné.
Tu a tam slyšíme odkazy také na
The Kinks nebo
T.Rex, Liam je zručný vykradač, ale nakonec je to vlastně super. Třeba "Diamond In The Dark" je výtečný hit, u něhož úplně vidím, jak se na koncertě v refrénu euforicky zvednou tisíce lidí, a "Too Good For Giving Up" je z rodu těch velkolepých balad, kdy máte chuť vzít lidi kolem ramen a zpívat s nimi, že všechno bude dobré. Nakonec
Liam Gallagher v "Oh Sweet Children" (kde zas pro změnu burácejí smyčce ve stylu
Electric Light Orchestra) zpívá:
"Dětičky, můžu vám nabídnout jen svou lásku."