Dříve jsi zpíval se skupinou Snap Call. Proč se vaše cesty rozešly?

Po pravdě řečeno se rozešly jen dočasně a zase se kříží, kde můžou. S klukama pořád chodíme na pivo nebo s ratolestmi do Sokola na cvičení. Dokonce už zase nějaký ten pátek sdílíme společně zkušebnu. Abych ale popsal důvody, proč jsem zahodil společných pět let, tak bych to asi shrnul kombinací mezi tvůrčími neshodami a potřebou dát si pauzu a získat odstup. Zjistil jsem postupně, že mi vyhovuje pracovat na písničkách sám, nechat věci jen tak plynout. Nicméně se Snap Call proběhly příležitostné hostovačky a jedna se dokonce i chystá na podzimní křest jejich připravovaný desky.

Nyní se snažíš zaujmout jako sólista. Proč sis dal místo příjmení dovětek Elis? Má to nějaký hlubší význam?

Sice jsem se jako sólista nikdy moc necítil, ale okolnosti mě tam vždycky tak nějak dotáhly. Tenkrát před deseti lety, kdy jsme založili Snap Call a rozhodovali se, kdo bude zpívat, vytáhl jsem si nejkratší sirku. Pokaždé když se pustím do něčeho neznámého, neskutečně to otevře hlavu, která nasává inspiraci jako nikdy. Dneska jsem k tomu přidal i produkci muziky, což je v podstatě odemykání nového vesmíru. No, a abych se v tom neztratil, zvolil jsem si pseudonym David Elis po mojí ženě, která se tak jmenovala za svobodna. Pro mě je totiž přístavem, zemí, kde stojím nohama, když si zároveň hlava lítá v oblacích.

Když jsi začínal, byl jsi jen jako basák v metalové kapele. Jak se z tebe stal zpěvák? Odhalil jsi v sobě skryté ambice?

Okolnosti, jak jsem popsal výše, mě dovedly i na post basáka v kapele Rubbish. Tenkrát v našich kruzích frčel melodický metal ve stylu Nightwish nebo Children Of Bodom. No, a kluci (mimochodem u toho byl i Vojta ze Snap Call) zrovna hledali basáka. Musel jsem si zjistit, co to basa vůbec je, a pak jsem si asi ve třinácti jednu koupil. To, že jsem si pak později stoupl před mikrofon, ze mě ještě zpěváka neudělalo. To byl můj táta Honza Hlůže, který mi byl vzorem a podvědomým učitelem. S ambicemi je to teď asi živější, proto si musím dát pozor, aby to vše bylo v harmonii s rodinou. Jinak budu nejšťastnější, když moje muzika bude dělat radost lidem, kteří mi to rádi dají najevo.

Za sebou máš pár singlů. Budeš se i nadále ubírat touto cestou, nebo plánuješ vydání debutové desky?

Ač jsou desky v dnešní uspěchané digitální době možná už přežitek, vždycky to byl můj sen mít vlastní album. A ten sen si chci na podzim splnit. Pro mě to vlastně znamená urovnat si myšlenky, hudební styl a odstartovat novou etapu.

První singl ti produkoval Thom Artway, kterého mi typově i hudebně lehce připomínáš. Nyní si ale produkuješ věci sám, říkáš o sobě, že jsi "bedroom producer". Jakou cennou radu jsi od Thoma získal? A proč už si své songy produkuješ sám? Je problém najít někoho, kdo by nejlépe vystihl podstatu a trefil se ti do noty?

S Thomem jsme se seznámili úplnou náhodou, kdy jsem si na hudebním bazaru pořizoval kabel za pár kaček. V den, kdy jsem završil vysokoškolské studium s diplomem v ruce, mi to prostě přišlo jako znamení. Tak jsem toho využil a požádal ho o produkci "Days and Year"s. Pro mě to byla osobní věc a já věřil, že ji Thom udělá citlivě. No, a byl jsem nad míru nadšený. Stále si pamatuju jednu z jeho rad, abych si založil kapelu, což si beru stále k srdci, ale prozatím si chci dokončit, co jsem započal. Na další desce se už promítne třeba celý band.

Důvod, proč si produkuju věci sám, není ten, že by byl problém někoho vhodného na to sehnat. V mém okolí je hodně talentovaných producentů a studio inženýrů. Koneckonců s kapelou jsme toho v minulosti ledacos objeli. Faktem je, že mě to šíleně baví. Zmapovat proces tvorby jedné písničky od psaní textu, akordů, melodie po produkci, mix, master, editace videa a samotný release mě vtahuje víc do tajů hudebního průmyslu a já cítím, že objevuju úžasný věci.

Aktuálně jsi ve finále soutěže REC.stage. S jakými ambicemi ses do ní přihlásil? Co bys rád dokázal?

Abych přiznal pravdu, přihlásil jsem se, abych zjistil, jestli na soutěže nejsem už starý - koneckonců jsem už třicátník. No, a pak porota vybrala do výběru lyric video k "Midnight Rider", což mě mile překvapilo a vlilo vlastně ty ambice do žil. Teď plánuju přece jen na fesťáky nabrat nějakou tu posilu a zjistit, jak to na lidi působí. Myšlenku Čistého festivalu mám rád, v realizačním týmu jsou navíc samí sympaťáci a já jim fandím v jejich snažení. Moje ambice živit se nakonec hudbou tady asi bude vždycky, ale zatím bych se rád etabloval na hudební scéně a prostě si to všechno užíval, dokud můžu.

Nakoplo tě to, že jsi postoupil do finále, k dalším krokům?

Finálový postup byl pro mě druhým překvapením, protože jsem moc nesledoval pořadí, ale za to jsem si všechny projekty pustil a dost jsem znejistěl. Samotný postup do finále ve mně vyvolal celý řetězec myšlenek a nápadů, od natáčení klipů po už zmíněné nápady na posilu na pódiu. Teď už připravujeme minimálně tři natáčecí dny ve formátu live session, a tak léto bude zase pro změnu našlapané.

Co by ti jako začínajícímu interpretovi pomohlo se prosadit?

To kdybych věděl, tak už po tom jdu. Osobně si myslím, že v dnešní době - v uvozovkách - stačí jen mít co říct, sdělit nějaký silný příběh. Anebo si to vydřít perfektním výkonem. Pak si důležití lidé vyhledají umělce sami. Přestože dnešní doba je tak demokratizovaná, technika dostupná a internet je plný zdrojů s návody na YouTube či jinde ohledně skládání, cvičení, audio nebo video produkce, je stále potřeba být co nejvíce mezi lidmi. Hrát tak často, jak to jen jde, Čistý festival tomu taky může významně pomoct. Tak jedině se asi muzikant dokáže prosadit.

Zmínil jsi, že do budoucna budeš uvažovat o skupině. Teď ti tedy vyhovuje víc vystupovat sám?

Ač o tom přemýšlím, minimálně na těch potenciálních festivalech, teď to není na pořadu dne. Naživo pracuju s looperem, v čemž je skvělá svoboda a chci se tomu minimálně příští sezonu věnovat. S kapelou bych musel zase přetavit svůj mindset a to zatím nechci. Přece jen ještě nechci taky tu větší odpovědnost za ostatní lidi.

V zimě jsi natočil klip se skokankou na lyžích v hlavní roli. Můžeš vysvětlit, oč se jedná?

K tomu jsem se dostal na základě společné služební cesty na Slovensko s kolegou Oldou Nejedlem, tátou Natálky aka NATANASHI. Cestou jsme vedli hluboký rozhovory o sportu, výchově dětí a muzice a padl nápad to všechno spojit dohromady. Natka má totiž ve svých třinácti letech nakročeno na profesionální dráhu skokanky na lyžích, a proto potřebuje na závodech svůj song. Tak jsem k tomu napsal a zprodukoval jednu motivační píseň. K tomu i vlastně proběhlo natáčení v Harrachově na skokanském můstku, z čehož jsme upekli ještě hudební klip.

Výsledek bude mít premiéru v červnu. Není to trochu mimo mísu? Nebo myslíš, že zimní klip v létě může naopak zaujmout?

Jasně, v tomhle pařáku koukat na zasněžený kopce Krkonoš je asi zjevení. Faktem ale je, že skokani skáčou i v létě na umělce a v současné době Natálčin tým usilovně vyjednává s partnery a připravuje se na následující sezónu. Takže se jim hodí videomateriál co nejdříve. Premiéra se chystá na ČT a klip poběží na kanálu SPORT 5, takže k tomu připojuju i vlastní premiéru singlu.

Co ty a sporty? Jaký k nim máš vztah?

Na lyžích neskáču, na to vážím příliš moc. Sice se tím moc běžně neprojevuju, ale celkem dlouho jsem i závodně tančil. S partnerkou jsme vyjeli například do Francie, Rakouska nebo Maďarska, což bylo bezvadný období. Dodnes máme s lidmi z klubu takovou druhou rodinu. Dneska se tomu už věnuju pouze z pozice moderátora mezinárodních tanečních soutěží, například ve Varšavě nebo v Moskvě.

Co máš v plánu v nejbližší době?

Úplně nejblíž se snad nabízí pozvánka na buskingový festival v Železném Brodě v neděli 5. června. Pak se potenciálně můžou vydařit letní angažmá na REC.stagei. Popravdě hraní na léto jsem tolik neplánoval, abych stihl dokončit desku, nicméně se zdá, že toho stejně bude hodně. Těším se na hraní moc.