Tool už v pondělí 23. května vystoupí v Praze. Poprvé přijedou vyzbrojeni svou stále aktuální deskou "Fear Inoculum", kterou vydali v roce 2019, třináct let po té předcházející. Tool prostě nespěchají, nicméně vypadá to, že další album vyjde dříve. Alespoň to tvrdí kapela. Pojďme se před koncertem prolétnout jejich diskografií.
Tool se dali dohromady v roce 1990 v Los Angeles. Jádro sestavy, zpěvák Meynard James Keenan, kytarista Adam Jones a bubeník Danny Carey, zůstává od počátku neměnné, k jediné výměně došlo za celou kariéru pouze na pozici baskytaristy, kdy v roce 1995 nahradil Paula D’Amoura Justin Chancellor, který ve formaci působí dodnes. Tool bývají zařazování do škatulky progresivního rocku či alternativního metalu. Je pro ně charakteristická zvuková proměnlivost, rytmická i melodická komplexnost a práce s pomalým rozvíjením často hypnotických hudebních motivů. Tool kolem sebe budují mystickou atmosféru danou jak kvalitami hudby, tak i jakousi aurou exkluzivity: Desek vydávají málo - za třicet let jen pět a jedno EP - alba vydávají v limitovaných a často velmi drahých edicích. Přesto se kolem nich vybudovalo loajální fanouškovské jádro, které se rádo noří do jejich specifického světa.
Pokud byste si chtěli doplnit svou sbírku CD či se obléct do trička s motivem Tool,
zamiřte do našeho shopu.
Tool debutovali
ípíčkem "Opiate". Sedm skladeb, z toho dvě nahrané živě, ukrytých ale do šesti tracků (závěrečná "Opiate" skrývá ještě skladbu "The Gaping Lotus Experience" jasně definovalo zvuk formace). Hypnotické rytmy, zpěvák Keenan pohybující se od poklidného, procítěného zpěvu až po rozervaný řev, vysoká dynamika a proměnlivost písní už byla jasně znát i zde. Tool v té době společně hráli už dva roky a na vyladěné kolekci je to znát. Do titulu alba se otisknul výrok Karla Marxe o tom, že
"náboženství je opium lidstva". Letos debutové EP oslavilo třicet let a Tool znovu nahráli titulní píseň jako
"Opiate2" a doplnili ji novým působivým jedenáctiminutovým videoklipem.
Plnohodnotným debutem se o rok později stala deska "Undertow". Album se trefilo do doby, která nebyla pro tvrdou hudbu zrovna příznivá: Vrcholila grungeová vlna a na síle začal nabírat pop punk. Ze zpětného pohledu je "Undertow" jedním z alb, kterému se zájem o tento typ hudby podařilo udržet nad vodou a překlenout náročné období. A také inspirovat mnohé následovníky. V době po vydání se debut Tool dokonce stal číslem jedna v hitparádě nových umělců v rámci amerického žebříčku Billboard. Plně se zde rozvinuly typické prvky formace - komplexnost, technická úroveň všech členů, emoční šíře - a reakce kritiky byly už době po vydání velmi příznivé, chválou nešetřil ani
David Bowie, který Tool postavil do čela všech kapel z Los Angeles. Ne všichni ale byli nadšení, američtí strážci obecné morálky si vynutili zákaz prodeje v řetězcích Walmart a Kmart. Důvodem byly fotky uvnitř bookletu, které zachycovaly nahou obézní ženu, nahého rachitického muže a členy skupiny se špendlíky napíchanými v hlavě.
Ještě před natáčením druhého dlouhohrajícího alba opustil Tool basák Paula D’Amour. Odešel v dobrém, podle vyjádření bubeníka Carneyho bylo důvodem hledání dalšího hudebního vyjádření a také to, že se chtěl věnovat spíše kytaře než base. Nahradil jej Brit Justin Chancellor, který v té době působil ve formaci Peach, D’Amour je nicméně částečně podepsaný pod pěti ze třinácti skladeb. Samotný název "Ænima" je typicky
toolovský - odkazuje jak k životní síle (anima), tak k lékařské proceduře, kterou netřeba blíže představovat, ke klystýru (enema, což je mimochodem výraz, který pro tento zákrok používal psychoanalytik Carl Gustav Jung). Jakkoliv jsou Tool stále pomyslnou
jednou nohou pevně ve světě alternativního metalu, na jejich druhém albu výraznější prosakuje i prog-rocková stránka.
Snad je to i proto, že si kapela za producenta zvolila Davida Bottrilla, muže který se podílel na několika deskách
King Crimson nebo
Petera Gabriela. Ve větší míře se tu začínají objevovat náladotvorné poklidné pasáže, které častokrát náhle spláchne vlna masivního zvuku, která opět ustoupí kontrastní zvukové ploše, nad níž se vznáší téměř andělský Keenanův hlas, skladby kynou na délce. Kontrasty a rozervanost, hypnotičnost, ale i masivní valivý zvuk. Všechny charakteristické prvky jsou tu na svém místě a deska si vysloužila samá vysoká hodnocení. Titulní skladba si pak odnesla cenu Grammy za nejlepší výkon roku 1996 v metalu. Tool stoupali na vrchol, přesto pro ně nezačalo úplně nejšťastnější období.
Na album "Lateralus" se muselo čekat vcelku dlouhých pět let. Důvody nebyly v tomto případě umělecké, vznik nové desky odsunuly právní tahanice s vydavatelem Volcano Enterteinment (ty se nakonec podařilo smírně urovnat) a také nový projekt Maynarda Keenana
A Perfect Circle. Zbývající tři členové pracovali na novém materiálu a čekali, až se jejich frontman vrátí. V lednu 2001 kapela zveřejnila oznámení s názvem desky "Systema Encéphale" a dvanáctiskladbovým tracklistem. Krátce nato zaplavily sítě na sdílení souborů, mimo jiné slavný Napster, falešné soubory, které nesly názvy písní skladeb z tracklistu. Tool byli vůči podobným službám velice kritičtí a už od počátku upozorňovali na to, že to nejsou vydavatelské společnosti, ale umělci samotní, které takové chování poškozuje. Jen o měsíc později kapela uvedla, že deska se bude jmenovat "Lateralus" a nepotvrdil se ani žádný z názvů skladeb.
"Lateralus", producentsky na něj opět dohlížel David Bottrill, je dalším jasným krokem vstříc art-rocku a prog-rocku, opět narůstá délka skladeb: Nebudeme-li počítat krátké instrumentální můstky, tak pouze ve třech položkách ze třinácti se dostaneme pod pět minut. Celková stopáž vystoupala na 78:51 vteřin.
"Vydavatel nám byl schopen garantovat maximálně 79 minut," nechal se slyšet Danny.
"Rozhodli jsme se, že jim necháme pár sekund rezervu." Masivní metalové riffy částečně ubývají - byť i ty tu jsou, stačí si poslechnout úvodní monolit "The Grudge" - na úkor komplexnosti a vnitřní proměnlivosti skladeb. Tenhle opus, nořící se do temných hlubin lidské duše, ale ve vší matematické přesnosti rytmů a meditativních pasáží neztrácí rockový tah na branku a podle mnoha žebříčků je tím nejlepším, co tahle čtveřice z Los Angeles vytvořila.
Black Sabbath jamující s
Genesis na dně uhelné sloje - i takové označení si album odneslo. Dodnes je to ale klasika, která se spravedlivě může pyšnit umístěním v mnoha žebříčcích (mimo jiné i mezi 50 nejlepšími progrockovými alby historie, tak jak je vybral časopis Rolling Stone) i cenou Grammy pro píseň "Schism".
Dalších pět let muselo uběhnout, než Tool navázali na svůj předchozí opus. Kapela se na „10 000 Days“ vrací zpět k tvrdému metalovému zvuku, snad pod vlivem amerických avantgardních metalistů Fantômas, s nimiž byli na turné krátce předtím, než se zavřeli do studia, nově svůj zvuk čeří i větším podílem elektroniky. Samotný název, který byl mimochodem rovněž, po zkušenosti s vydáním "Lateralus“ považován za falešný, odkazuje k orbitální periodě planety Saturn.
Fanoušci novinku přijali v zásadě dobře, v řadě zemí se vyšplhala na první příčky prodejních žebříčků, kritika ale tak nadšená nebyla. Jakkoliv byly hodnocení veskrze pozitivní, nadšení, které předcházelo předchozí nahrávku, poněkud vyprchalo. Podle recenzí je album příliš dlouhé a jak poznamenal Jess Harvell z Pitchfork,
“místo, aby se Tool ponořili do hlubšího experimentování a průzkumu svých vlastních schopností, natočili další album A Perfect Circle“. I tak z toho byla další cena Grammy, tentokrát za formální stránku vydání alba. Tool se tu trochu stali vězni svého vlastního hudebního světa a nedokázali z něj vykročit. Možná si to i sami uvědomili, protože před fanoušky bylo nekonečných třináct let čekání na novou desku, doba, která by nejedné kapele zlomila vaz.
O pátém studiovém albu se začalo spekulovat už v roce 2014, tehdy Adam Jones a Danny Carney uvedli, že za zpožděním dalšího alba stojí rodinné závazky a další probíhající soudní spor. O rok později soud kapela vyhrála a naplno obrátila svou pozornost k nové nahrávce. Odklady ale pokračovaly, Tool mezitím stačili odehrát několik turné. V roce 2018 Keenan na Twitteru potvrdil, že se natáčení skutečně rozjelo a album by mělo být dokončeno v následujícím roce. V květnu 2019 se fanoušci dočkali dvojice nových skladeb - "Descending" a „Invincible", v premiéře zazněly na festivalu Welcome To Rockville v Jacksonvillu na Floridě a ohlášeno bylo i datum vydání, 30. srpna. A tentokrát to byla všechno pravda a "Fear Inoculum" vyneslo Tool potřetí v řadě na první místo prodejních žebříčků.
Album je vystavěné kolem čísla sedm: Je tu sedm skladeb (v digitální verzi přibyly ještě dvě kratší „Litanie contre la peur“ a „Mockingbeat“), které jsou vystavěné kolem netradičních rytmických struktur opět pracující s číslem sedm, které se odráží i Keenanových textech. Skladby jsou dlouhé, na fyzickém, sedmipísňovém vydání je pouze jedna skoro pětiminutová, zbývajících šest pod deset minut nejde. Tyto rozsáhlé opusy jsou ale vnitřně rozdělené na další kratší
věty, které dynamicky mění tempa i nálady skladeb.
Prog-metalový horečnatý sen se stal asi největším hudebním návratem roku 2019. Kritici mluvili o kapele na vrcholu své kariéry, překračování hranic žánrů a umění i poctivém muzikantském řemesle, které stojí v opozici k digitálnímu světu dneška. Plánované světové turné k novému albu muselo být ze zřejmých důvodů odsunuto, nyní jsou ale
Tool zpět v plné síle. A proslýchá se, že třináct let na další, v pořadí už šesté album, čekat nebudeme…