On to byl vlastně vcelku nenápadný koncert, ukázková klubovka, vystoupení kapel, které jsou spíše pro milovníky žánru. Míchali se tu tak příznivci blues s očividně motorkářskými typy, kteří přece na pravidla nehledí a pro které není problém si v nekuřáckém klubu zapálit. Takže to bylo vlastně jako za starejch časů, kdy se hrálo v oparu dýmu. No nic.

Na čas, dokonce minutu předem, vyběhli na pódium Black Mirrors. Tady jsem nechal plavat přípravu a nechal se překvapit. A bylo to prostě skvělé. Zvuk se na začátku trochu hledal, po prvních písničkách se usadil a pak poctivě kopal vyšší hlasitostí, neztrácel ale na detailech.

Byl to svižný, téměř párplovský (bez hammondek) sedmdesátkový hard rock postavený na dvojici kytar a hlavně hlasu zpěvačky Marcelly Di Troia. Ta od první chvíle naprosto opanovala pódium a dokázala uhranout svým projevem na hraně Janis Joplin i Beth Hart. Velké překvapení a formace hodná dalšího sledování.

The Picturebooks dokázali v pondělí večer (!) natáhnout do Futura slušný zástup posluchačů. K vyprodání bylo sice docela daleko, to však nemělo žádný vliv na vřelou atmosféru, kterou dvojice ze Severního Porýní-Vestfálska (jak nebluesová oblast!) vykouzlila. Fynn a Philipp hrají blues syrově - a silově.

V podstatě okamžitě rozptýlili ty drobné otazníčky, proč zrovna tenhle styl dovezla jinak metalová agentura Obscure. Zboostrované nabroušené kytary, mocné bubny a kus ohnutého plechu coby součást bicí aparatury vytvořily všeprostupující zvukovou stěnu, která by v létě klidně mohla rozvibrovat cihly v pevnosti Josefov na Brutal Assaultu. Bez přehánění.

Jen dva sympaťáci na pódiu stačili do klubu napumpovat tolik energie, že by jim leckteré početnější těleso mohlo závidět. Na pár děkovných proslovů a vzpomínání na začátky, mimo jiné v i českých klubech, došlo, jinak se hrálo bez zbytečných prostojů, s důrazem na poslední tři desky "Imaginery Horse", "Home Is A Heartache" a "The Hands of Time" , jak se mi to jevilo. A publikum bylo jedině rádo.

Roušky jsou snad definitivně dole a obavy, že se bude koncertní soukolí rozjíždět jen pomalu, se ukázaly jako bezdůvodné. S plnícími se kalendáři hudebních akcí to spíše zatím vypadá, že jsme všichni do starých, notně rozšlápnutých bot vklouzli překvapivě snadno. V klubech už to šlape, brzo se půjde i ven. A koncerty jako ten, který odehráli The Picturebooks, ukazují, že tahle zdravá energie nevyprchala.