Poetika - Jsme jako chameleon, který neustále mění barvy

22.04.2022 10:00 - Hana Bukáčková | foto: archiv kapely Poetika

Kapela Poetika se zabydlela na scéně. Po pěti letech od debutu vydala své druhé album "Identity", kterým dokázala, že umí experimentovat a že to není skupina jednoho či dvou hitů. O tvorbě, ale i o personálních změnách jsme si povídali s Ondřejem Brejškou a Danielem Hrdličkou.
Poetika
© Beáta Máthé
Vloni v březnu jste se v Hradci Králové podruhé narodili, když jste měli namířeno do Petrofu. Narazil do vás totiž zfetovaný řidič v bavoráku. Jak na to s odstupem času nahlížíte? Vnímáte třeba od té doby některé věci jinak?

Ondra: Kdyby tady byl Eda (v době pořizování rozhovoru měl covid - pozn. aut.), tak by se do toho pustil víc, protože z nás byl nejvíc naštvaný. Za sebe se to snažím přecházet s humorem, protože se zas tak nic vážného nestalo. Mohlo se stát něco horšího - když jsme viděli ty videozáznamy, vypadalo to hrůzostrašně. Vyšli jsme z toho sešití a obvázaní, takže to v rámci možností dopadlo nejlíp, jak mohlo. Měli jsme zkrátka štěstí v neštěstí. Vzali jsme si z toho to, že člověk musí být opatrný před auty, i když neřídí, i když není v autě.

Obě desky Poetiky, "Identity" a "Trinity", si můžete koupit na CD na shopu musicserveru!

Jak jsem zmínila, jeli jste zrovna do firmy Petrof. Překvapila vás tato spolupráce? Přece jen když se řekne tato značka klavírů, vybavím si spíše interprety pohybující se v klasické hudbě.

Dan: Klip "Za oponou" jsme točili na zámku ve Žďáru nad Sázavou, kde mají právě starší křídlo Petrof. Jejich markeťák to video viděl a oslovil nás, zda ho může dát do jejich výstavní skříně, kde se nějaká videa pouští. Nabídka přišla potom o dva roky později, kdy začali dělat tyhle acoustic session, kam si nás pozvali.

Od doby, co jsme se viděli naposled, prošla vaše skupina personální rošádou: došlo k výměně na postu bubeníka a kytaristy. Mám to vnímat tak, že Poetika jste především vy tři, zakládající členové, nebo vás všech pět?

Dan: Prezentujeme se jako kapela.

Ondra: K nám třem, co jsme skupinu zakládali, se přidali kluci Jakub Šimon na kytaru a David Nevečný na bicí. Nejsme to jen my tři, na pódiu nás je pět, i na plakátech a na novém cedéčku. Co se týká produkční stránky a vytváření hudby, kluci nastoupili do rozjetého vlaku, takže jsme nechtěli v 75 % hotového cédéčka měnit postup, protože by to bylo znát. Máme na desce jen jednu písničku, kterou jsme celou postavili na kytaře nahrané Jakubem, často se dělo to, že kluci nadhodili prvky či myšlenku při samotné tvorbě. Víc je chceme zapojit v budoucnu, to už spolu budeme tvořit všichni od začátku.

Poetika

V roce 2016 se formace kolem Ondřeje Brejšky, Eduarda Rovenského a Daniela Hrdličky představila svými megahity "Zkouším žít" a "Každou vteřinou". Nejdřív to vypadalo na rádiovou rychlokvašku jednoho hitu. Ale omyl. O rok později vydala debutové album "Trinity" a odjela vyprodanou tour s Mirai. Následovaly změny na postu kytaristy a bubeníka a letos vydala svoji druhou desku "Identity", na kterou upozorňoval mimo jiné i trojlístek stylově odlišných duetů.

Album tedy bylo delší dobu hotové?

Dan: Album jsme měli hotové a připravené už před covidem, ale během covidu jsme měli šanci dělat další věci. Tím pádem se z toho půlka vyházela. Začali jsme jezdit na víkendy na chatu do Vranče, kde vznikly další a ještě lepší kousky. Konečně tak na této desce bylo víc materiálu oproti debutu. Tenkrát jsme vydali debutový singl a do půl roku jsme museli vydat desku. Z toho se pak moc vyhazovat nedá. Teď jsme konečně mohli více selektovat, protože na to bylo zkrátka více času.

Ondra: Během covidu bylo nereálné vydávat cédéčko z jednoho prostého důvodu: nepodpořili bychom ho křtem, koncerty, tour. V té době to nešlo udělat a dělat to v létě, když jsou festivaly, to je nesmysl, to klubová scéna zas tak moc nežije. Takže jsme to odkládali a začaly vznikat songy, o kterých mluví Dan, s tím, že ty, co vznikaly naposled, jsme fakt vnímali jako ty lepší (sic - pozn. ed.).

Co třeba?

Dan: "Vodopád", "Utichá".

Ondra: "Identity".

Poetika
© Anett Jodar
Zajímavé je, že jste už nějakou dobu věděli, že album se bude jmenovat "Identity", ale titulní píseň vznikla mezi posledními.

Ondra: My jsme na prvním albu "Trinity" měli stejnojmennou skladbu "Trinity". Zde to v plánu nebylo, ale pak jsme si říkali, že bychom chtěli mít úvodní písničku stejného jména, a přitom vznikla jako paradoxně jako poslední.

Takže starší, již vydané singly jste tedy nemuseli předělávat?

Ondra: Ne. Jen u "Padám" nahrál kytaru Tomáš Javůrek z Mirai, protože byl v tu dobu v Praze, kde se song produkoval, a náš tehdejší kytarista byl tehdy zasekaný v práci v Brně.

Dan: A navíc to je komplet přemíchané od Adama Vychodila.

Ondra: První cédéčko i skladby, co zatím vyšly, jsme dělali u Ondry Žatkuliaka z RoofTop studia. Teď jsme chtěli vyzkoušet změnu a zkusili to u Adama. Takže jsme přemíchali i to, co vzniklo u Ondry, ať to má stejný zvuk.

Jak je pro vás důležitá druhá deska?

Dan: Mám pocit, že to tady konečně není jeden zvuk slitý dohromady, což byl asi případ debutu, na kterém byla jedna varianta akordů na deset písniček. Tady více experimentujeme se styly a každá skladba je jiná.

Ondra: Album oproti prvnímu, které nám přišlo lehce sterilní, více žije. Toto je rozmanitější, a to i zvukově, produkčně, s hosty, aranžemi. Není to jenom rapovaná sloka a refrén, jako tomu bylo dřív. Dali jsme najevo větší rozmanitost, aby bylo vidět, co chceme dělat, co jsme schopni dělat a taky co nás baví.

Poetika
© Beáta Máthé
Co vznikne dřív - text, či hudba?

Dan: Dřív jsem udělal prvně instrumentál a pak jsme na to lepili texty a melodie. Ale od doby, co jezdíme na náš interní songwriting kemp, konečně to vzniká zároveň. Uvažujeme, že bychom do budoucna přizvali i další producenty. S Ondrou jsme byli na campu od OSy, kam nás pozval Honza Vávra, a tam se potká člověk se zajímavými lidmi i ze zahraničí, kteří k tomu přistupují zase jinak a mají úplně jiné zkušenosti. Právě s některými z nich bychom určitě chtěli udělat něco v budoucnosti. Nebojíme se, naopak tomu chceme jít naproti.

Jaká je aktuální identita vaší skupiny?

Ondra: Rozmanitost, proto máme ve vizuálu i smajlíky, kteří reprezentují jednotlivé emoce. Jednotlivec stejně jako kapela taky není dvojrozměrný objekt, ale každý den máme jinou náladu, mění se naše názory i to, co nás baví, co posloucháme. Je to chameleon, který neustále mění barvy, a to se nejvíc ze všeho přeneslo na cédéčko.

Těch pět smajlíků, o kterých jste mluvili, má symbolizovat vaši identitu?

Dan: Pět smajlíků, pět členů, různé nálady. Každý se může s některým z nich ztotožnit, nebo mít klidně i všechny.

Ondra: Máme to vlastně i v prvních pěti klipech, na takových kuklách, každý tam máme toho svého.

Poetika
© Beáta Máthé
Na albu používáte často spojení "cesta ke hvězdám". Je to koncept?

Ondra: Vím o tom v "Křídlech", "Hollywoodu" a v "Utichá", ale pokaždé je to v jiném významu. V "Hollywoodu" je to o hvězdném průmyslu, v "Utichá" to má daleko jiný a hezčí význam skrze smíření. Asi to používám nadměrně, když nad tím teď přemýšlím, ale mně se to prostě líbilo takto. Texty píšu dlouho - třeba dva nebo tři týdny - a už při té tvorbě si uvědomuji, že se některé obraty opakují. Ale myslím si, že to v těchto konkrétních případech není na škodu.

V "Křídlech" mě zaujal obrat "lapač snů"...

Ondra: To i Dana tenkrát ve studiu trklo, jak kdybych ho střelil brokovnicí. Občas napíšu obraty, které nejsou všední. Ale není to na sílu. Musí to v první řadě samozřejmě dávat smysl.

Jaké nejzvláštnější spojení či slovo jsi použil?

Ondra: Nejzvláštnější rým je asi v "Elegii": "Nevnímám hlasy z venKU, i když mám z ticha strach. V divadle, kde hrají můj sen, KUlisy zavál prach." Ten rým je tam zvučný na jednotlivých slabikách.

Píseň "Vodopád" začíná a končí ptačím zpěvem. Spíš bych ale čekala zvuky vody...

Dan: Původně se měla jmenovat "Chidori", což v japonštině znamená zpěv tisíců ptáků.

Ondra: Kdyby to byl můj sólo projekt, něco alternativnějšího, tak to tak nechám pojmenovaný, ale jelikož chci, aby si to lidi byli schopni vyhledat, pojmenovali jsme to "Vodopád". Psal jsem ho pro svou přítelkyni Moniku. Song je o lásce, což je v přeneseném významu léto, které nikdy nekončí.

Poetika
© Poetika
Na desce máte tři duety. Podle jakého klíče jste k sobě vybírali hosty?

Ondra: První mě napadli John Wolfhooker, když jsem je viděl na Rock for People, ale nedávalo mi smysl je úplně nahodile spojit v jedné písničce s námi. Přemýšlel jsem, jak to zakomponovat, a vymyslel jsem projekt Identit. V rámci něj každý z nás tří, kteří zakládali Poetiku, měl volnou ruku a mohl si udělat song podle svého vkusu. Já jsem udělal s Wolfhookery tvrdší hudbu, Dan zastupoval "Karavanu" s Miraiem. S nimi proto, že máme společnou historii, tour.

Dan: Čistý pop. A Eda chtěl víc rapu, tak si to dal komplet.

Ondra: S Katarínou Knechtovou, kterou jsme potkali díky "Gumpovi".

Věříte na čísla a náhody? Ptám se proto, že fyzicky album vyšlo 22. 2. 2022.

Ondra: Je to hezký, ta čísla dobře vypadají. Podobné datum bude za spoustu let. Mezitím tady bude dvanáct generací, které nic takového nezažijí. Byli bychom blbí, kdybychom to nevyužili. Navíc je to i symbolické i tím, že se jedná o naše druhé album. Je to sice taková blbost, ale je to hezký.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY