"Requiem" je pro Korn pokusem o uzdravení... a další skvělou deskou

07.02.2022 00:00 - Pavel Parikrupa | foto: archiv Korn

Čtrnácté album, to je samo o sobě neuvěřitelné číslo značící životaschopnost. Čtrnáctá položka v diskografii Korn, pojmenovaná "Requiem", přináší kromě očekávaných a osvědčených postupů kapely taky něco málo optimismu, jestli se to tak v tomhle případě vůbec dá říct.
8/10

Korn - Requiem

Skladby: Forgotten, Let The Dark Do The Rest, Start The Healing, Lost In The Grandeur, Disconnect, Hopeless and Beaten, Penance To Sorrow, My Confession, Worst Is On Its Way
Vydáno: 4.2.2022
Celkový čas: 32:36
Vydavatel: Universal
Operovat v souvislosti s americkým kvintetem Korn se slovy pozitivní nebo optimismus je trochu ošemetné. Formace z Bakersfieldu v Kalifornii, asi nejvýznamnější reprezentant žánru zvaného nu metal, proslula právě hluboce depresivní a temnou tvorbou, plavbou v bahně smutku, hnusu a traumat. Přesto je na desce "Requiem" možné nalézt paprsky naděje a stopy něčeho snad pozitivního.

Je to logické a asi i nutné - po minulé, mimořádně temné výpravě do duše sužované utrpením ze ztráty blízkých "The Nothing" přišel čas na katarzi. V předvečer vydání alba uspořádala kapela livestream "Requiem Mass", unikátní koncert v kostele Hollywood United Methodist Church. Na této metalové mši za zemřelé hrála nejprve akusticky a pak v plné palbě a ještě ve spojení se sborem a orchestrem. Soudě podle pokoutných záznamů, které se dají najít na YouTube, to musel být živě naprosto úchvatný zážitek.

Ve skvělé písni "Start The Healing" se zpívá, že je čas oprostit se od bolesti a začít se uzdravovat, a snad posluchač této snaze o uzdravení může věřit. Ale v případě Korn nikdy nevíte - vždyť celá kolekce končí songem "Worst Is On Its Way" ("To nejhorší přichází"), což je jasný protiklad k americky optimistickému sloganu "The Best Is Yet To Come" ("To nejlepší teprve přijde"). Nemluvě o "Hopeless And Beaten" (která jistě potěší fanoušky těžkotonážních riffů definovaných před padesáti lety kapelou Black Sabbath), kde Jonathan Davis jednoznačně a nepokrytě prosí o pomoc.

Je třeba zdůraznit, jak je na tom skupina skvěle se zvukem a celkovým udržováním toho nejlepšího, co ji reprezentuje. Nesmírně kompaktní a masivní sound (Korn si zakládají na tom, že "Requiem" bylo nahráno analogově), agresivita a brutalita kombinovaná s vlastně velmi melodickými refrény, typické podladěné kytary a fantastické bicí Raye Luziera, to je požitek poslouchat. Výbornou ukázkou téhle schopnosti udržet a rozvíjet to, co tuhle partu proslavilo, je třeba skladba "My Confession". V ní se vám Davis úlisně vtírá do přízně svým ďábelským šepotem, naštvané kytary bzučí jak v úlu a pak ještě navrch dostanete dva melodické refrény.

Snaha o uzdravení je pro formaci typu Korn dlouhou cestou bez jasného výsledku - během své existence se její členové potýkali s psychickými potížemi, traumaty a závislostmi. A to všechno se projevuje ve tvorbě, jejíž hlavní téma je právě boj s těmito démony. Těžko od nich můžeme očekávat v budoucnu něco optimistického a radostného, když například aktuálně baskytarista Reginald "Fieldy" Arvizu v červnu 2021 kapelu dočasně opustil (jeho nahrané party ale na desce jsou), aby se dostal ven ze svých zlozvyků, do nichž opět spadl během posledních šesti let. Paradoxně i proto je "Requiem" tak skvělé album.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY