Koukáš na StarDance, když tam soutěží Tereza Černochová?

Jsem nepřítel pořadů České televize, především všech těch krvavých a nervydrásajících seriálů, které produkuje. Když tam ale poskakuje Matěj nebo Toncle, teď i naše Tereza, tak i já, alternativní podivín ze Šumavy, bednu zapnu velmi rád. Teď jsem s hrůzou zjistil, že jsem jí za pět kol poslal snad padesát hlasů a že jeden stojí asi dvacku. Ano, koukám, těší mě to a myslím, že Tereza nám ostudu nedělá, je velice šikovná.

Co ty a tanec?

Jsem mocný tanečník, naposled jsem opravdu tančil na diskotékách v 80. letech, ale byl jsem spíš odborník přes ploužáky, to si holky vždycky pochvalovaly, v tom jsem byl fakt dobrej. Ještě než jsem dostal přes hubu, stihl jsem většinou několik velmi kontaktních ploužáků. Dnes bych byl asi horší než Godla. To je ten perský tanečník.

V soutěži jste měli už půl kapely. Šel bys do toho taky, pokud by přišla taková nabídka?

Ne, vůbec ne. Rád dobře spím, těším se na hezké věci a Česká televize je čiré zlo. Opravdu není součástí mého programu.

Říká se ti otec českého funku. Souhlasíš s touhle přezdívkou?

Myslím si, že jsem praotec českého folku. Ne, dělám si srandu. Tohle jsou věci, které člověk musí přijmout s nadsázkou. Na druhou stranu mě to docela těší, protože tento žánr se s mými kosmickými tělesy snažíme propagovat docela dlouho, a jestli to tak někdo vnímá, tak já jsem jenom rád. Ale že bych se tím chtěl tituloval, to určitě ne.

Kdysi mi dělali nový internet na Šumavě, na pergole mimo barák, a wifinu mi pojmenovali jako "FunkMasterZahrada". Myslel jsem, že je zabiju, protože to neumím změnit. Propadám se hanbou, když k nám někdo přijede a ptá se na wifi. Opravdu se tak nežeru, abych si takto pojmenoval síť. Chtěl bych to změnit na "FešákŠikovnejRoman".

Kolem tebe se toho děje hodně. Vloni jsi vydal desku s Monkey Business, podílel ses na filmu "Bourák". A přiznal jsi, že když jsi skládal písničky, po delší době jsi prý oprášil i kytaru. Co je s ní teď? Už jsi ji zase zahodil?

Nezahodil jsem ji nikdy úplně. Teď dělám na nových demáčích pro J.A.R.y a tam kytaru musím nějak obsáhnout, neboť chci, až je pustím náročným kolegům, aby věděli, o co mně v tom songu zhruba jde. Kytaru miluju a kvůli "Bouráku" jsem opravdu půl roku na nic jinýho nesáhl. Bylo to velmi osvěžující, jak se neustále hrabu v synťácích. Kytara je základ a většina kytaristů je na ránu pěstí. Přesto, kdo umí dobře hrát na kytaru, vyhrává.

Matěj Ruppert o tobě prohlásil, že nemáš žádný odpad a že tvoje sólovka bude dokonalá. Souhlasíš s tím?

Matěj mi dluží nějaký peníze a nemá se moc k vracení, tak o mne mluví jen v superlativech. Mám odpadu hrozně moc, ale nestrkám ho do šuplíku. Není mi líto týdenní práce na titěrném nápadu, mažu ho. Jsem nesnesitelně náročnej. Existuje vlastně dost málo kapel, které mají vyrovnané nahrávky, aby sis je pouštěl od začátku do konce a neměl potřebu písničky přeskakovat. Já jako tvůrce jsem přesvědčený o tom, že musíš udělat všechno pro to, abys všechny svoje písničky doslova a do písmene miloval, stál si za nima a pak se modlil, aby si to myslel i někdo jinej. Z tohoto pohledu jsem přesvědčenej, že na "Strážcích klidu Vol. 1" není žádná špatná věc. Jinak bych to nemohl vydat.

Po tolika letech působení na scéně vydáváš první sólovku. Co tě k tomu vedlo?

Maminka mi kdysi řekla, že mám kolem sebe dobré zpěváky, ale že nejlepší hlas mám stejně já. Říkal jsem jí, že nemám takovou ambici, že na všech deskách stejně zpívám vokály a jsem slyšet.

Nápad na sólovku vznikl během lockdownu. Jak má člověk moc času, začne moc řešit sebe, začne se litovat a motat se v kruzích, proto je nejlepší bejt zapřaženej. Řekl jsem si, že zkusím napsat nějaký texty a muziku sám pro sebe. Jako první jsem udělal písničku "Asi si pořídím pejska". Poslal jsem ji pár kamarádům a odezva byla tak úžasná, že mi to přidalo na sebevědomí, který jsem skutečně během covidu ztratil. Když je člověk zvyklej 30 let každej víkend někde hrát, lidi na něj hulákají, jak je dobrej, a pak to najednou nemá, tak ho to oslabí, má normální absťák. Povzbudilo mě to, jak mi kamarádi posílali videa, že jsou na nějakým mejdanu, že si to tam pouští, smějou se, zavírají oči… To mě nakoplo k tomu, že jsem si řekl, že zhudebním něco, co teď prožívám, jaký teď jsem. Deska je otiskem mých prožitků dávné i současné doby.

Nemá žádnou ambici a je dělaná pro čistou radost. Nejosobnější deska, už jen proto, že je první, je velmi upřímná, odkopaná. Postavil jsem úžasnou kapelu a chtěl bych v příštím roce, pokud to situace dovolí, udělat sérii deseti koncertů po českých divadlech a zahrát si písně naživo.

Cítíš se sám jako strážce klidu?

Neznám žádného strážce klidu a v posledních letech jsem já tím posledním, kdo by to měl být. Myslím, že je to podobná ironie jako "Eskalace dobra", která vlastně neexistuje, protože eskaluje většinou zlo. Ale strážcem klidu bych chtěl být, třeba ředitelem hřbitova.

Slyšela jsem, že album mělo pracovní název "Šumavský pračůrák". Co je na tom pravdy?

Miláčku, byl jsem hluboce přesvědčen, že to je ten nejlepší název všech dob. Mí zlí kamarádi mi radili, abych jen vyhodil slovo šumavský. Normální kamarádi mi říkali, že to je úžasnej název. Ale to jsou zhulení poloalkoholici. Můj vydavatel mi řekl rovnou, že je to nesmysl, že deska nebude existovat, že nebude moct bejt na žádný platformě. Umírněnější kamarádi mi říkali, že jako fór do hospody dobrý, ale že to tak nemůžu vydat. Měl jsem celou řadu vtipnejch názvů, ale ta deska není jen vtipná. Vše jsem měl rychle hotový, ale s čím jsem se teda velmi trápil, byl název.

To tak bývá, ne?

Já jsem to vlastně nikdy nezažil. Už teď máme název desky J.A.R.ů, přitom ji nemáme ani z půlky hotovou. Název alba je moc důležitej, vypovídající. Mimochodem, pak se uvažovalo, že by to mohl bejt "Buran ze Sušice".

Tam je i stejnojmenná písnička...

Ale o tom ta deska taky není, chtěl jsem, aby ten název korespondoval s náladou a významem nahrávky.

Debut nese podtitul "Vol. 1". Mám to chápat tak, že bude mít pokračování?

Bude. "Vol. 1" je deska bolestínská, taková lehce posmutnělá, ironická. Dvojka bude pravý opak, nebude to ale druh hudby, co dělám s J.A.R.y nebo Mankáčema, takže žádný dance, funk, to by mi přišlo zbytečný, ale bude to hodně divnopřísná alternativa s českými texty.

Vím, že jsi dlouhodobě frustrovaný z toho, že Monkey zpívají v angličtině. Proto jsou na tvé sólovce songy v češtině?

Jsem z generace, která se pořádně anglicky nikdy nenaučila. Jak byla písnička v angličtině, líbila se nám kvůli hudbě, vůbec jsme netušili, o čem kdo zpívá. Proto mi přijde přirozenější zpívat česky, nehledě na to, že většina národa je na tom dost podobně. Přijde mi škoda si neužít krásnej verš, to máš pak k písničce jinej vztah. Už při prvním poslechu jí můžeš porozumět. Proto je čeština pro mě daleko lepší volba.

Baví mě názvy skladeb. To je ostatně charakteristické pro všechno, co děláš...

Je to velice osobní věc, nikdy jsem se takto neodkopal. Vnímavý posluchač tam najde všechny ty vrstvy. Nadhled a humor z přirozenosti věcí nemůže úplně zmizet. Jsem prostě takovej, ale zároveň jsou tam témata, který jsem nikdy neotevřel. Daleko křehčí, smutnější, daleko víc obav, hodně frustrací. Název písničky je velmi důležitej. Když se bude song jmenovat "Lásko má bláhová", zaujme tě asi míň, než když se bude jmenovat…

"Soulož je zázrak"?

Třeba. Opravdu dobrej sex je zázrak pouze v případě, když se potká dohromady docela dost faktorů, což je prakticky nemožný, takže je to často spíš trauma. Na tom troskotaj' vztahy a lidi furt migrujou a hledají něco, co je v podstatě nesehnatelný a nehledatelný. Ale zažil jsem to, a když se to opravdu potká, nic lepšího na světě neexistuje. Trnitá je cesta k tomu, aby to zaklaplo tak, že člověk zešílí v tom nejlepším slova smyslu.

Opravdu ti je líto, že nejsi playboy, jak zpíváš v jedné písni?

Mimořádně líto. Písnička je o mým mindráku, kterej jsem měl celou pubertu. Všechny britský kapely měly protáhlý hubený obličeje, a já si připadal jak kobliha s teplou pihou krásy. Nesnášel jsem se.

Podle fotek to z odstupem času tak hrozný asi nebylo, byl jsem docela pěknej načesánek.

"Namaž mě máslem" - co si mám pod tímhle názvem představit?

Jedna z nejhezčích písniček, myslím. Udělali jsme ji s mojí kamarádkou Muchou, která ji otextovala. Je o nemožnosti udržení smysluplného dlouhodobého vztahu a o tom přání nás všech ho udržet. Je to ještě těžší téma než "Soulož je zázrak". Do prvního vážného vztahu vstupujeme třeba v sedmnácti letech s tím, že to bude navždy. Hořkosladký výkřik o tom, jak si každý, kdo do něčeho jde, sní o tom, že bude s osmdesátiletou manželičkou brouzdat večer Kampou, popíjet svařák a držet se za ruku. Ve většině případů to nevyjde, dřív nebo později přichází stříhání koberců a trauma. Díky tomu je život dost smutnej… Tahle písnička vás asi rozpláče.

Mucha tam má jiný hlas, než na jaký jsme u ní zvyklí. Jak se ti povedlo, že zní jinak?

Mučil jsem ji. Furt se vlísávám, že z ní udělám alternativní popovou zpěvačku. Ona není jenom sprostá neučesaná holka, kterou nezajímá intonace. Za to ji lidi milujou, ale je to hodně málo na to, jakej talent Mucha vlastní. Poprvé to zde tak nějak pořádně zazní, vynikne. Prvotřídně zpívá i pop. Je velmi chytrá a přislíbili jsme si, že společně stvoříme monstrum, zpěvačku Nikolu Holou. Myslím, že všechny její fanoušky překvapí už tato písnička.

Deska obsahuje řadu hostů jak muzikantských, tak pěveckých. Podle jakého klíče jsi je vybíral?

Chtěl jsem, aby to nenudilo fanoušky, a chtěl jsem se vzdálit od zvuku, který máme prošláplý z Monkey a J.A.R.ama. Vybíral jsem lidi ze zdánlivě jiných sfér. Chtěl jsem, aby výsledek byl co nejvíc o mně. Vybíral jsem lidi, které bezvýhradně obdivuju. V hudbě jsem velmi přísnej, až mi to leze na nervy. S tím jsem se bohužel narodil. Nejsem si třeba schopen užít žádnej koncert na 100 %, hned tam vidím chyby. Jsem s tím velmi otravnej. Přísnej jsem byl i ve výběru svých hostů. Vybral jsem si jen ty, kteří ve mně hudebně či lidsky rezonují. Je tam asi 22 spoluhráčů, se kterými jsem toužil spolupracovat.

Jak vznikalo album po textové stránce?

Napsal jsem pět textů a zbytek někdo jiný. Jsem rád, že se mi podařilo ke spolupráci získat Radka Pastrňáka. Buty považuji za nejlepší kapelu, co tu kdy byla. Jsem šťastný, že mi tam přispěl dvěma texty - "V bublinách" a "Jestli se můžeme vidět". Martin Kyšperský napsal dva texty, nakonec tam zůstal jen jeden. Písnička "Uvnitř mý tlamy" má takovou zvláštní noční lehkost a popisuje, jak jde kocourek zakousnut nějakýho otravnýho ptáčka. S Martinem už pracuju na "Vol. 2". Dva texty jsou od Oty Klempíře. Původně je měl pro J.A.R.y, ale hudba se mu zdála moc teplá. Má teď období, kdy potřebuje tvrdou hudbu. Písničky jsem si proto vyteplil pro sebe. Kluci ještě budou litovat, co ztratili. "Zánik západu" je o hysterii kolem přijímání/nepřijímání uprchlíků, "Lov je má love" popisuje život hudebníků, proč zůstávají sami, nebo mají už třetí manželku nebo devatenáctý dítě. V podstatě je to óda na ženy.

Jak to psaní textů probíhalo? To jsi všem popsal, o čem by jednotlivé songy měly být?

Poslal jsem jim hotový demáč nazpívaný mojí pseudoangličtinou a nechal jsem to na nich. Trefili se famózně.

Už jsi to nakousl - jak to vypadá s další řadovkou J.A.R.?

Minulý rok jsem měl celou desku připravenou, ale bohužel jsem neprožíval úplně nejlepší období, a tak byla taková bolestínská. Takže jsem to celé zlikvidoval, postavil se na bod nula, a máme první nové písničky. Bude to deska velice opačná, než jakou vydávám teď. J.A.R. budou velmi funky, ostří, kluboví, alternativní, taneční a přísní. Přáli bychom si, aby byla příští Vánoce venku, bude se jmenovat "Jezus Kristus neexistus", už má přenádherný obal.

A co něco od Sexy Dancers?

Možná na to dojde, ta chemie tam furt je, jen to není na pořadu dne. Živý hraní se Sexy Dancers bylo tak mocný, až jsem se toho zalekl. Ale otázkou je, jestli nežijeme v bludu, jestli to vlastně někoho bude zajímat. Poměrně dost lidí nás na to konto oslovuje a vzpomíná, tak snad ano.

O tobě je známo, že máš sbírku vinylů - čítá už 2 500 kusů. Dá se v tom nějak orientovat?

Dá, ale už jsem s tím vlastně skončil. Přešel jsem na jiné sbírání. Vinyly si pouštím vlastně minimálně… Vždy mne víc zajímal ten proces shánění, hrabání se na všelijakých burzách, ježdění do Holandska, Discogs, furt jsem něco objednával. Vše, co jsem potřeboval, už vlastně mám ve starých edicích, reedice moc nemusím. Takže jsem přešel na desítky jiných věcí, které sbírám.

Co třeba?

Momentálně se věnuji prostorovým leporelům Vojtěcha Kubašty. Je to naprosto nádherná dobová věc. Napojil jsem se na jeho báječného vnuka a velmi se raduji. Zajímají mne originály Gustava Kruma, Karla Zemana, Marko Čermáka. Je toho moc.

Když jsme u těch dětí - uvažoval jsi někdy udělat dětskou desku?

Ne že bych se tomu příčil, nebo vysmíval, ale není to úplně téma, které bych chtěl hudebně zpracovávat. Do hororů, porna ani hudby děti nepatří.